Edytujesz Pelíšek špatně zvolený a pes nespí: co s tím

Na co si dát pozor a čemu se vyhno<br><br>Pes prospí až dvě třetiny dne, a kde leží, určuje, jak kvalitně odpočívá. Špatně zvolený pelíšek se projeví rychle: pes přespává na gauči, v noci se budí, olizuje si tlapky nebo se ukládá na studené zemi. Než začnete vybírat, změřte psa vleže. Potřebujete znát délku od čumáku po ocas a šířku přes hrudník. Pelíšek má být o několik centimetrů delší, než je pes natažený, aby se vešel i s hlavou složenou na přední tlapy. Příliš velký pelíšek působí stejně špatně jako malý: štěně i dospělý pes v něm hledají oporu a často ho odmítají.<br><br>Začněte tím, že přepravku postavíte do obývacího pokoje a necháte ji otevřenou. Dvířka zajistěte, aby se nezaklaply, a dovnitř dejte něco, co kočka zná – deku, na které spí, nebo starý ručník. Když kolem ní bude denně procházet, očichá ji a zjistí, že se nic neděje. Tento krok se nesmí přeskočit. Přepravka nesmí být spojená jen s odjezdem, jinak si ji kočka navždy spojí se stresem.<br><br>Kde je těžiště a proč záleží na úhlu Vodítko má směřovat od psa k vašemu boku, ne dopředu. Když pes zatáhne, vyvažte ho plynulým otočením trupu, ne cuknutím. Zkuste změnit směr, jakmile ucítíte tlak — pes se musí otočit a přizpůsobit. Tím se učí, že tah nemá smysl. Typická chyba je držet vodítko natažené oběma rukama a pes tak dostane pevnou oporu. Další chyba je zastavit se a stát na místě — pes jen získá čas a napne vodítko ještě víc.<br><br>Základem je zubní kartáček s měkkými štětinami a pasta určená výhradně pro zvířata. Lidská pasta obsahuje fluoridy, xylitol a pěnidla, které zvířata nesmí polykat. Pasta pro zvířata je bezpečná i při spolknutí a často má masovou nebo rybí příchuť, což usnadňuje přijetí. První dny pastu jen nabízejte na prstu, aby si zvíře zvyklo na chuť a manipulaci kolem tlamy. Teprve potom přidejte kartáček.<br><br>Rozdíl mezi přepravkou do ruky a do auta Přepravka, kterou ponesete v ruce, má být pevná, s plnou podlahou a snadno otevíratelnými dvířky. U větších koček a delších cest se vyplatí ta, která se otevírá i shora – kočku pak můžete vyndat bez tahání za přední nohy. Přepravka do auta by měla být zajištěná pásem nebo umístěná v bezpečném prostoru, ne volně na sedadle. Při prudkém brzdění se volně položená přepravka stane střelou. Pokud máte menší přepravku, položte ji na podlahu za sedadlo spolujezdce nebo ji připoutejte pásem přes rukojeť.<br><br>Jak vybrat a kombinovat účinné lát<br><br>Během zvykání dávejte do přepravky krmení. Nejdřív vedle, pak těsně ke vchodu, nakonec dovnitř. Kočka může jíst s hlavou uvnitř a zadečkem venku – to je v pořádku, nechte ji. Postupně prodlužujte dobu, kdy je uvnitř. Několikrát denně na krátko je lepší než jednou na hodinu. Pokud kočka dovnitř vejde sama, zavřete na dvě tři sekundy dvířka, pochvalte ji a hned pusťte. Teprve pak prodlužujte na deset, dvacet sekund.<br><br>Častá chyba je vzít kočku do přepravky silou a zavřít ji. Tím si přepravku natrvalo znepříjemníte. Další chyba je nechat přepravku v garáži nebo na balkoně a vytáhnout ji jen před cestou. Stejně tak nestačí dát dovnitř pamlsek jednou a čekat, že to zabere. Kočky potřebují opakování a klid. Pokud máte možnost, noste přepravku i s kočkou uvnitř po bytě, chvíli ji postavte, pak ji dejte na místo. Až pojedete autem, vezměte ji nejdřív na krátkou jízdu kolem domu a zpět.<br><br>Procházku začněte v klidu. Než vyjdete ze dveří, pes musí stát nebo sedět, dokud neotevřete. Pokud se hrne ven, zavřete dveře a zkuste to znovu. Tento jednoduchý rituál nastaví pravidlo: klidná chůze začíná už doma. Na ulici měňte tempo a směr, odměňujte psa, když jde u nohy. Když táhne, nechte ho zastavit a couvat o krok zpět k vám. Opakujte, dokud není vodítko volné.<br><br>Kočka, která přepravku vidí poprvé až v den odjezdu k veterináři, ji bude považovat za past. Není to o tom, že by byla zlá nebo tvrdohlavá. Je to o tom, že přepravka je pro ni neznámý uzavřený prostor, který se navíc objeví v momentě, kdy už je člověk nervózní a spěchá. Zvykání proto musí proběhnout dřív, než vůbec začnete plánovat návštěvu. Ideálně týdny předem, minimálně několik dní.<br><br>Před samotnou cestou přepravku zajistěte tak, aby se dvířka neotevřela. Podlahu vyložte savým materiálem, ne novinami, které kloužou. Do auta vezměte ručník na zakrytí přepravky, pokud kočka ječí – někdy pomůže přepravku částečně přikrýt. Během jízdy nemluvte na kočku zvýšeným hlasem a neotvírejte přepravku za jízdy. Po příjezdu ji nechte v přepravce, dokud nejste v čekárně, a teprve tam ji vyndejte podle pokynů personálu. Když si kočka přepravku spojí s jídlem a klidem, cesta k veterináři přestane být bojem.