Edytujesz Když změníte pravidla v půlce hry, děti přestanou protestovat

Jídlo je nejlepší dávat na tácek po částech. Nenakládejte vše najednou. Nejprve přílohu, pak maso, nakonec omáčku. Omáčku nalévejte až u stolu, ne dřív. Když jíte, držte tácek oběma rukama a podpírejte ho ze spodu. Nikdy ho nedržte jen za okraj – ohne se a jídlo sklouzne. Pokud jíte příborem, neopírejte nůž o tácek silou. Krájejte jemně, nebo maso nakrájejte předem. Typická chyba je položit tácek na měkký povrch, jako je ubrus nebo prostěradlo. Tácek se ohne a jídlo se rozlije. Podložte ho tvrdou deskou, prkénkem nebo dalším táckem.<br><br>Nejčastější chyba je kreslit hřiště příliš dlouhé. Děti se unaví dřív, než dojdou na konec, a hra je přestane bavit. Další častá chyba: čísla psát doprostřed pole. Napište je nahoru nebo dospod, aby je noha nezakrývala a hráč věděl, kam šlápne. U her s házením kamínku (například „nebe-peklo" nebo „škola") je potřeba, aby pole byla dost velká na to, aby se do nich kamínek vešel, aniž by se dotkl čáry. Kamínek by měl být plochý a lehký, ideálně o velikosti mince.<br><br>Základem je projít skříně, koše s textilem a krabice s doplňky. Staré tričko, punčochy, prostěradlo, kus kartonu, zbytek vlny nebo vázací páska vydrží víc, než se zdá. Než začnete stříhat, položte si vše na stůl a udělejte si hrubý nákres. Pomůže tužka a papír, ne hlava. Častá chyba je stříhat hned a pak zjistit, že látka chybí na záda nebo na rukávy. Vždy si nejdřív změřte obvod hlavy, hrudníku a délku od ramene k pasu.<br><br>Když nechcete jen sedět na lavičce, zapojte se. Děti napodobují dospělé. Když si vezmete míč a začnete hrát taky, vydrží u hry mnohem déle. Naopak pasivní dozor u telefonu je nejčastější důvod, proč se děti do pěti minut nudí. Také platí, že čím méně hraček vezmete, tím lépe. Přemíra podnětů vede k přeskakování z jedné činnosti na druhou a k žádnému soustředění.<br><br>Jak jíst z papírového tácku, aniž by se rozmoč<br><br>Dejte dětem pocit, že pravidlo navrhly ony Místo direktivy použijte otázku. „Co kdybychom teď zkusili, že se body počítají jen za přesnost?" Dítě, které na změnu přistoupí jako první, ji bere za svou. Pokud se zapojí víc dětí, nechte je krátce diskutovat. Návrh, který vzejde od nich, mají tendenci obhajovat, i když je pro ně méně výhodný. Vy jen korigujete, aby změna dávala smysl a nebyla nefér.<br><br>Když už protest přijde, nesnižujte ho. Neříkejte „to nic není" ani „nebreč". Uznejte emoci: „Vidím, že tě to naštvalo." Pak vysvětlete, proč změna platí – krátce, bez kázání. Nabídněte kompromis: „Zkusíme to takhle do konce hry, a pak se rozhodneme spolu." Děti potřebují vědět, že změna není definitivní zvůle, ale něco, co se dá později upravit. Tím získáte čas a prostor.<br><br>Děti se bouří, protože změna pravidel pro ně znamená nejistotu. Najednou nevědí, co platí, a instinktivně se brání. Pokud chcete uprostřed hry změnit pravidla bez křiku a slz, musíte změnu prodat jako součást hry, ne jako zásah zvenčí. Funguje to jen tehdy, když děti mají pocit, že na změně mají podíl.<br><br>Křída na chodníku vypadá jako nejjednodušší hra na světě. Právě proto se na ni nejvíc zapomíná. Většina lidí nakreslí první čtverec, napíše čísla a po pár skocích zjistí, že se do políček nevejdou nohy, že čára není vidět a že hra po pěti minutách končí. Přitom stačí dodržet několik pravidel, která rozhodují o tom, jestli vydrží celé odpoledne, nebo skončí u prvního neúspěšného skoku.<br><br>Základem je povrch. Hladký asfalt je ideální, hrubý beton spotřebuje křídu dvakrát rychleji a na dlažbě s velkými spárami se čára přerušuje. Před kreslením chodník zkontrolujte: mokrý povrch křídu rozmaže, prach naopak způsobí, že se prášek nechytí a čára je bledá. Nejlepší je suchý, čistý a pokud možno rovný úsek, kde neprojíždějí auta ani nechodí davy lidí. Délku hřiště odhadněte podle nejmenšího hráče — políčka, do kterých se dítě sotva vejde, ho odradí.<br><br>Po hře si sedněte a řekněte si, co nové pravidlo přineslo. Nechte děti mluvit první. Pokud samy přiznají, že to bylo zajímavější, příště bude změna mnohem snazší. Pokud ne, ptejte se, co by udělaly jinak. Tím se z protestu stane společná úprava. A to je přesně ten stav, kdy děti neprotestují, protože cítí, že pravidla nejsou nařízená, ale dohodnutá.<br><br>Jak nakreslit hřiště, které vydrží víc než jednu hru Začněte obrysem celé hry, teprve pak pište čísla. Silná linka vznikne tak, že křídu držíte kolmo k zemi a tlačíte stejnoměrně. Tenká čára se rychle ztratí. U klasické hry „panák" kreslete pole o šířce zhruba dvou stop dospělého člověka, ne dětí — pole musí být širší, aby se do něj vešla noha i s botou. Šestimístné schéma (1, 2-3, 4-5, 6) funguje lépe než deset čísel, protože se lépe pamatuje a hráči se v něm neztrácejí. Mezi jednotlivými poli nechte mezeru asi na šířku prstu, jinak se čáry slijí a není poznat, kam skákat.