Edytujesz Když si jména nehrajete, zapomenete je do týdne

Vedoucí oddílu, kroužku nebo týmu se dostane do situace, kdy má během pár minut znát dvacet nových jmen. Většina lidí to zkouší tak, že si jména pořád dokola opakuje v hlavě. Do večera si pamatují sotva polovinu a druhý den je pryč i ta. Nejde přitom o špatnou paměť, ale o špatný postup. Mozek si dobře pamatuje to, co musí aktivně zpracovat a spojit s něčím známým.<br><br>První osvědčená metoda je řetězové představování s pohybem. Stoupnete si do kruhu a každý řekne své jméno společně s gestem. Druhý člověk zopakuje jméno i gesto předchozího a přidá své. Třetí opakuje dvě předchozí a přidá třetí. Po deseti lidech už jde o pořádný trénink. Chyby jsou vítané, smích pomáhá paměti. Důležité je nezrychlovat – když někdo zopakuje špatné jméno, hra ztrácí smysl. Vedoucí má jít příkladem a nechat se opravit stejně jako ostatní.<br><br>Při stavění je důležité, aby konstrukce držela. Klacky zapichujte do vlhké půdy nebo opřete o sebe do tvaru teepee. Šišky kladte na sebe tak, aby špičky směřovaly dolů, jinak se věž zhroutí. Kamínky používejte jako základ, ale pozor na kluzký povrch. Pokud stavíte s malými dětmi, dávejte pozor na to, aby si nehrály v blízkosti očí a neházely kameny. Typická chyba je, že se snažíte postavit příliš vysokou věž z klacků, která spadne a děti přestane bavit. Začněte s menšími útvary a postupně je rozšiřujte.<br><br>Jak poznat hru, kterou předškolák opravdu une<br><br>Plot musí být dostatečně vysoký a bez děr, kterými se dá prolézt. Brána musí mít samozavírač a zámek, ke kterému dítě nedosáhne. Bazén zakryjte pevnou bezpečnostní plachtou nebo ho ohraďte plotem se zámkem – nafukovací bazének vypusťte, jakmile si dítě přestane hrát. Studny, jímky a sudy na vodu zavřete pevným poklopem, který unese váhu dítěte. Chemikálie, hnojiva, barvy a řezné nástroje patří do uzamykatelné skříně, ne na poličku ve výšce očí.<br><br>Nejspolehlivější je „paci, paci, pacičky" v jakékoli obměně. Sedněte si proti dítěti, vezměte jeho ruce do svých a tleskejte do rytmu. Stejně dobře poslouží „vařila myšička kašičku" na dlani. Dvouleté dítě ještě nevydrží dlouho sedět, takže po třech až čtyřech opakováních hru ukončete, dokud se ještě směje. Když budete pokračovat, přijde vztek a hra se zvrhne. Platí to obecně: lepší je skončit dřív, než dítě začne protestovat.<br><br>Les nabízí materiál, který je zdarma, vydrží hrubé zacházení a děti ho milují. Šišky, klacky a kamínky se dají použít na stavby, počítání, třídění i na výtvarné činnosti. Jejich výhoda je v tom, že se dají kdykoli vyměnit, doplnit nebo vrátit přírodě. Aby hra neskončila u prvního přineseného klacku, je potřeba sběr trochu promyslet.<br><br>Sbírejte jen to, co je na zemi. Klacky, které leží volně, nejsou součástí živého stromu, a šišky už spadly. Kamínky z břehů řek nebo z cest jsou bezpečné, ale vyhněte se chráněným územím, kde je sběr zakázaný. Doma materiál prohlédněte: klacky zbavte kůry, pokud se drolí, a šišky nechte proschnout, aby neplesnivěly. Kamínky stačí omýt vodou a nechat oschnout. Nikdy nepoužívejte klacky s ostrými zlomy nebo trny, které by mohly zranit ruce.<br><br>Po hře materiál roztřiďte a uložte do látkových pytlíků nebo krabic. Šišky a klacky skladujte na suchém místě, kamínky vydrží vlhko. Pokud chcete materiál použít vícekrát, označte si pytlíky podle druhu. Před další hrou zkontrolujte, zda se neobjevily plísně nebo hmyz. Přírodní materiál se časem rozpadá, a to je jeho výhoda: můžete ho vrátit do lesa a nasbírat nový. Děti tak pochopí, že hra s přírodou je koloběh, ne jednorázová záležitost.<br><br>Jak materiál roztřídit a co s ním postavit Než začnete tvořit, rozdělte materiál podle velikosti a tvaru. Šišky mohou být malé, velké, otevřené nebo zavřené. Klacky rozdělte na silné, tenké, rovné a křivé. Kamínky na velké, střední a drobné. Děti pak snadno pochopí, že stejné tvary se hodí na stejné činnosti. Z velkých šišek se staví věže, z klacků ploty nebo mosty, z kamínků cestičky. Menší děti mohou třídit podle barvy, starší mohou počítat, kolik šišek se vejde do kruhu z klacků.