Edytujesz Když narazíte na hlívu ústřičnou, poznáte ji podle lupenů

Právě zbarvení dužiny je nejrychlejší test v terénu. Hřib žlučový, lidově zvaný hořčák, vypadá téměř stejně, ale dužina mu na řezu růžoví a chuť je odporně hořká. Stačí olíznout řez a okamžitě poznáte rozdíl. Další častá záměna je s hřibem kovářem, který sice není jedovatý, ale po rozříznutí rychle modrá a v kuchyni se chová jinak. Na modrání dužiny při sběru nikdy nespolehejte jako na znak jedlosti.<br><br>Nejprve si všímejte celkového habitu. Nejedlé druhy často mají výrazné znaky, které je odlišují od jedlých. Patří sem například hořká chuť, kterou ale zjistíte až po delším žvýkání – a to už je pozdě. Lepší je hodnotit vzhled. Sledujte barvu výtrusného prachu: položte klobouk na bílý papír, přiklopte sklenicí a nechte několik hodin. Otisk může být bílý, krémový, růžový, hnědý nebo černý. Každá barva odpovídá jiné skupině hub a pomůže vyloučit nebezpečné druhy.<br><br>Hřib je český národní pojem, ale zdaleka ne každá houba s hnědým kloboukem a rourkami pod ním je ten pravý hřib. Rozeznat hřib pravý od suchohřibu, křemenáče nebo dokonce nejedlého hřibu žlučového rozhoduje o tom, zda večeře skončí na stole, nebo v koši. Základní pravidlo je jednoduché: hřib pravý má klobouk tmavě hnědý až kaštanový, třeň světlý s jemnou bílou síťkou nahoře, rourky nejprve bělavé, později žlutozelené, a dužinu, která po rozříznutí nemění barvu.<br><br>Poznávacím znakem je pochva (volva) na bázi třeně. Ta je blanitá, bílá až našedlá, hluboko zanořená v půdě, takže ji často přehlédnete, pokud třeň nevytáhnete i s kořenem. Klobouk má průměr 5–12 cm, je zpočátku zvoncovitý, později plochý, s hladkým, lesklým povrchem a rýhovaným okrajem. Třeň je válcovitý, dutý, bez prstenu. Dužnina je bílá, křehká, s mírnou chutí a nevýraznou vůní. Barva klobouku kolísá od popelavě šedé po hnědošedou, nikdy však není zelená ani olivová.<br><br>Klíčovým rozlišovacím znakem je rourkovité ústrojí na spodní straně klobouku. U hřibu satana jsou rourky v mládí žluté, později zelenavě žluté, ale nikdy nebělavé jako u pravého hřibu. Při pohledu na řez je nejdůležitější reakce dužiny: bílá dužina na vzduchu rychle modrá, nejprve v klobouku, později i v třeni. Tato modrající reakce je silná a okamžitá. Dalším znakem je třen, který má nahoře výraznou síťku, ale ta bývá jemná a často jen v horní části. Spodní část třeně je zbarvená do červena nebo oranžova, což je varovný signál.<br><br>Na sušení volte tenké plátky a teplotu do čtyřiceti stupňů, aby houby nezplesnivěly. Sušené hřiby skladujte ve sklenici v temnu a používejte do polévek a omáček, kde nahradí i maso. Zamrazené syrové hřiby před uložením krátce povařte, jinak zhořknou. Nejčastější chyba je míchání různých druhů do jedné směsi bez rozlišení. Když si nejste jistí, houbu nechte v lese. Jeden nejedlý kus umí zkazit celý hrnec.<br><br>Druhou možností je pěstování v pilinách nebo na slámě. Substrát tvoří bukové piliny s přídavkem otrub. Směs sterilujte v tlakovém hrnci, naočkujte a nechte prorůstat při teplotě 22–25 °C. Jakmile je substrát plně prorostlý, přesuňte ho do chladnějšího prostředí s teplotou 10–15 °C a vyšší vlhkostí. Plodnice se tvoří za 2–3 týdny.<br><br>Pěstování na špalku nebo v pilinách Pro domácí pěstování se nejlépe hodí čerstvě pokácené dřevo listnáčů, ideálně buku nebo topolu. Špalek o průměru 15–30 cm a délce 30–50 cm nechte několik týdnů odležet, aby v něm odumřely obranné látky. Potom do něj vyvrtejte otvory o průměru 8–10 mm do hloubky 3 cm a naplňte je sadbou. Otvory zavíčkujte voskem nebo zatlučte dřevěný kolík. Špalek zakopejte do stínu, udržujte vlhký, ale ne přemokřený. První plodnice se objeví za 6–12 měsíců.<br><br>Sušení je nejjednodušší konzervace. Klobouky nakrájejte na plátky silné asi 5 mm a sušte při teplotě do 40 °C, dokud nejsou křehké. V papírovém sáčku vydrží i rok. Pokud je chcete zamrazit, nejprve je krátce povařte ve slané vodě, sceďte a potom zmrazte. Syrová hlíva v mrazničce zhořkne.<br><br>Hřiby rostou nejčastěji v symbióze se stromy. Hledejte je pod smrky, borovicemi, buky, duby nebo břízami, a to podle druhu. Mnohé preferují okraje lesních cest, mechové porosty, stráně nebo místa s narušenou půdou. Po vydatných deštích a teplém počasí přichází hlavní vlna růstu, obvykle od června do října. Na jaře se objevují první druhy, na podzim zase jiné. Vyplatí se chodit brzy ráno, kdy jsou houby čerstvé a lépe se hledají v ranním světle.<br><br>Domácí zpracování začněte co nejdříve. Hřiby očistěte štětcem nebo vlhkým hadrem, nikdy je ne máčejte ve vodě, nasáknou jako houba a ztratí chuť. Nohy seřízněte, zkontrolujte, zda nejsou červivé, a klobouky nakrájejte na plátky silné asi půl centimetru. Na másle je orestujte krátce při vyšší teplotě, dokud se neodpaří voda, pak teprve duste. Solte až na konci, jinak pustí příliš šťávy.