Edytujesz Co zjistíte, když dlažbu otočíte a přejedete rukou

Většina lidí hodnotí protiskluznost dlažby podle čísel na krabici nebo podle etikety vystaveného vzorku. Jenže tyto údaje se vztahují k ideálnímu, čistému a suchému povrchu v laboratoři. V praxi rozhoduje něco jiného: jak dlažba vypadá a chová se pod prstem, když ji vezmete do ruky. Právě povrch vám prozradí víc než jakýkoli štítek.<br><br>Ručník bez věšáku na dveřích většinou skončí přehozený přes radiátor, opěradlo židle nebo madlo skříně. Jenže právě tato místa bývají past: radiátor topí jen v sezóně, opěradlo židle je nízko a madlo skříně málo větrané. Výsledkem je ručník, který po dvou dnech zapáchá, i když byl čistý. Rozhoduje totiž ne to, kde ručník visí, ale jestli jím může volně proudit vzduch po celé ploše. Když látka leží na sobě nebo na hladkém povrchu, vlhkost zůstává uvnitř a bakterie mají ideální podmínky.<br><br>Kdy je potřeba spáru předělat od základu Než začnete cokoli dělat, zkontrolujte, jestli vana drží. Pokud se při zatížení nadzvedává nebo se hýbe do stran, jakákoli výplň spáry praskne. V takovém případě vanu nejdřív ukotvěte k podlaze nebo ke zdi pomocí stavitelných nožiček a montážního lepidla. Dále se podívejte, jestli je spára suchá a čistá. Zbytky starého silikonu, mýdlový kámen nebo mastnota nedrží nic. Silikon odstraňte mechanicky škrabkou na silikon, zbytky dočistěte technickým benzinem nebo lihem a nechte vše důkladně vyschnout. Pokud je pod obkladem vlhko, výplň se neuplatní, dokud vlhkost nezmizí.<br><br>Nejčastější chyby: nalepení profilu přímo na vanu, použití silikonu jako podkladu pod profil, ignorování pohybu vany a nedostatečné vyschnutí spáry. Další chybou je příliš úzká spára, do které se profil násilím vtlačí, čímž se zdeformuje a přestane těsnit. Někteří také použijí obyčejný akrylátový tmel místo těsnícího profilu a diví se, že po čase zčerná a odpadne. Akrylát na vaně nevydrží, protože je citlivý na vlhkost a plíseň.<br><br>Nejdřív zjistěte, jaký typ sifonu tam skutečně je. Trubkový (klasický) má tvar U nebo válce a sahá hluboko pod výtok. Plochý neboli prostorový sifon se vejde do hloubky jen několika centimetrů, ale zase potřebuje víc místa na šířku. Lahvový sifon je kompaktní na výšku, bývá ale širší. Rozdíl mezi plochým a trubkovým sifonem je v praxi klidně 15 cm hloubky — a to je přesně ta vzdálenost, která rozhoduje, zda se do skříňky vejde šuplík, nebo ne.<br><br>Na co si dát pozor: pásek nikdy nelepte na vlhkou nebo prašnou dlažbu. Lepidlo musí být naneseno po celé délce, jinak pásek po čase odpadne. Také barvu pásku je nutné sladit s dlažbou nebo spárou – kontrastní proužek může působit rušivě. A pozor na tloušťku: příliš silný pásek vystupuje nad rovinu obkladu a vytváří nechtěný schod.<br><br>Pokud je spára správně připravená a profil osazený, vydrží roky bez údržby. Kontrolujte ale jednou za čas, jestli se profil neodlepil na okraji, a případně ho přitlačte. Voda, která zůstává ve spáře, je hlavní nepřítel. Po každém sprchování stačí spáru otřít stěrkou, aby se zabránilo usazování vodního kamene. Pokud se přesto objeví plíseň, odstraní se octem nebo kyselinou citronovou, nikdy ne drsným abrazivem, které by profil poškrábalo.<br><br>Praktické je i pravidelné praní. Ručník, který se používá denně, perte po třech až čtyřech dnech na šedesát stupňů. Častější praní není nutné, pokud ručník po každém použití pořádně rozložíte a necháte uschnout. Pokud i tak cítíte zatuchlinu, namočte ho před praním na hodinu do octové vody. Ocet odstraní usazeniny z měkčených vláken a ručník pak lépe saje i schne. Vyhněte se aviváži – obalí vlákna a vlhkost zůstává uvnitř.<br><br>Silikon je nejrychlejší řešení, ale také nejčastější důvod, proč se spára mezi vanou a obkladem po pár měsících rozpadne. Vana se při každém napuštění mírně prohne, obklad zůstává na místě a pružný tmel se nakonec utrhne. Trvalé řešení spočívá v tom, že spáru vyplníte materiálem, který je pevný, vodotěsný a zároveň se nechytá na vanu. Nejde o zázrak, ale o správný postup a trpělivost.<br><br>Při montáži platí několik zásad. Spára musí být široká alespoň pět milimetrů, aby se profil vešel a zároveň zbyl prostor pro pohyb. Profil se nesmí lepit na vlhký povrch, jinak lepidlo nechytne. Na vanu se nikdy nelepí napevno, protože by se při ohřevu vody a následném chladnutí vytvořilo pnutí, které by profil vytrhlo. Po nalepení se spára z vnější strany přetře akrylátovým tmelem, který zůstane pružný a zároveň se dá přetřít barvou. Akrylátový tmel ale není vodotěsný, takže se nanáší jen jako krycí vrstva, ne jako hlavní těsnění.