Edytujesz Co získáte, když budete mluvit před zrcadlem nahlas

Začněte tím, že si stoupnete asi metr od zrcadla a postavíte se tak, abyste viděli hlavu i ramena. Není potřeba zrcadlo přes celou stěnu, stačí malé. Důležité je, abyste se dívali přímo do svých očí, ne na ústa. Oči totiž prozradí, jestli se soustředíte, nebo jestli jen mechanicky opakujete text. Pokud uhýbáte pohledem, děláte to i v reálném rozhovoru a lidé to vnímají jako nejistotu.<br><br>Co ovlivní konečnou částku, kterou zaplatí<br><br>Ještě než vyrazíte do ordinace, projděte si, co všechno jste během léčby nosili. Fixní rovnátka, elastické gumičky, případně extrakční hlavičky. Zapište si, kdy jste je naposledy měnili a zda jste některé dny vynechali. Ortodontista se na to bude ptát, protože podle toho odhaduje, jak jsou zuby zafixované. Pokud jste měli potíže s dodržováním režimu, přiznejte to. Zamlčení prodlužuje léčbu a zvyšuje riziko recidivy.<br><br>Nezůstávejte u zrcadla déle než deset minut denně. Delší cvičení vede k tomu, že se začnete hlídat až příliš a řeč ztuhne. Lepší je krátce a pravidelně, klidně dvakrát denně. Až vám to půjde, zkuste stejnou větu říct bez zrcadla, jen tak do prázdné místnosti. Pokud zvládnete obojí, máte základ, který se přenese i do skutečného rozhovoru.<br><br>Když k nárazu dojde, je prvním krokem vyndat chránič, pokud ho dítě má, a zkontrolovat ústa v dobrém světle. Krev v ústech neznamená automaticky katastrofu – často jde o odřenou ret nebo dáseň. Vypláchnout ústa čistou vodou, stlačit ránu čistým mulovým čtvercem a zkontrolovat, zda drát netrčí do tváře. Pokud drát píchá, lze ho dočasně zakrýt voskem, který dostává pacient od ortodontisty. Uvolněný bracket se nikdy nesnažte odtrhnout ani znovu přilepit. Zavolejte do ordinace a domluvte si kontrolu. Pokud dítě zvrací, ztratilo vědomí nebo má podezření na otřes mozku, řeší se nejdřív hlava, ne rovnátka.<br><br>Všeobecná zdravotní pojišťovna i ostatní pojišťovny postupují podle stejného seznamu výkonů. Hradí vyšetření, zhotovení fixního aparátu, jeho pravidelné kontroly a sejmutí, ale jen u diagnóz, které jsou v seznamu uvedené. U snímatelných aparátů platí, že pojišťovna přispívá na jeden aparát za určité období, obvykle jednou za několik let. U fixních rovnátek se hradí základní kovová varianta, nikoli estetické provedení. Rozdíl mezi hrazenou a nehrazenou variantou si rodiče doplácí sami.<br><br>Nejčastější chybou je předpoklad, že pojišťovna hradí rovnátka automaticky. Není to pravda. Další chybou je záměna „příspěvku na zdravotní pomůcku" a „úhrady z pojištění". Příspěvek je dobrovolná částka z fondu prevence, o kterou se žádá zvlášť a bývá omezená. Úhrada z pojištění je nároková, pokud diagnóza odpovídá seznamu. Rodiče si také často nechávají udělat estetickou variantu, aniž by tušili, že se tím připraví o nárok na hrazenou verzi. Pojišťovna neproplácí zpětně to, co bylo provedeno nad rámec indikace.<br><br>Pojišťovny v Česku nerozlišují rovnátka podle toho, zda jde o estetiku, nebo o zdraví. Rozhoduje výhradně diagnóza a věk dítěte. Pokud ortodontistka nebo ortodontista zapíše do dokumentace vadu, která patří do seznamu zdravotních indikací, část léčby se hradí z veřejného pojištění. Když je vada čistě kosmetická, platí vše rodiče. První krok tedy není výběr ordinace, ale zjištění, co je v lékařské zprávě napsané.<br><br>Jak to probíhá v ordinaci a kde vznikají nejčastější chyby Léčba začíná žádankou od praktického zubaře nebo pediatra. Následuje vyšetření, zhotovení snímků a otisků. Teprve poté lékař stanoví diagnózu a sepíše návrh léčby. Právě v této fázi je vhodné se zeptat, která část bude hrazena z pojištění a co bude nadstandard. Ordinace obvykle předá potvrzení o ceně, ale není povinna nabídnout nejlevnější variantu sama od sebe. Pokud rodič nepožádá o rozpis, může se stát, že podepíše souhlas s léčbou, aniž by věděl, co všechno bude platit.<br><br>Po odeznění horečky ještě den až dva odpočívejte. Organismus je oslabený a návrat k běžné zátěži příliš brzy vede k návratu nemoci. Sledujte, zda teplota znovu nestoupá, a pokud ano, berte to jako signál, že něco není v pořádku. Nejčastější chybou není přehnaná opatrnost, ale naopak podcenění situace a snaha "rozchodit" nemoc za každou cenu.<br><br>Po každém cvičení si položte tři otázky: Bylo mi rozumět každé slovo? Nezrychlil jsem na konci? Díval jsem se na sebe, nebo jsem uhýbal? Odpovědi si zapamatujte, nepište. Další den začněte znovu stejnou větou a porovnejte, co se změnilo. Pokrok poznáte podle toho, že vám stejná věta začne připadat nudná – to znamená, že už ji umíte říct bez přemýšlení.<br><br>Typická chyba je, že lidé mluví na zrcadlo příliš potichu. Potichu se totiž nedá zjistit, jestli vám na konci věty neklesá hlas tak, že zníte odevzdaně. Mluvte stejně hlasitě jako při skutečném rozhovoru v místnosti. Další častá chyba je sledování sebe sama jako filmu – díváte se na ústa, na ruce, na vlasy, ale nevnímáte obsah. Držte pozornost na tom, co říkáte, a zrcadlo používejte jen jako kontrolu okrajem oka.