Edytujesz Co se stane, když impregnaci nanesete na mokrý povrch

Nejčastější chyba je slepá víra v jedno číslo. Dva vzorky se stejnou hodnotou otěru mohou mít úplně jinou životnost, protože záleží na struktuře tkaniny, použité přízi, hustotě dostavy i konečné úpravě. Jemné tkaniny s dlouhými vlákny mohou dosáhnout vysokého čísla, ale snadno se vytrhnou nebo vytáhnou nit. Naopak hrubší, hustě tkané látky s nižším číslem mohou v praxi vydržet déle, protože oděr je rozložen po větší ploše. Číslo otěru také nezohledňuje vliv vlhkosti, teploty, čistících prostředků ani mechanického namáhání v jiném směru, než jakým působil abrazivní kotouč v testu.<br><br>Čtvrtá věc je rychlost vyblednutí. Čím déle barvíte, tím rychleji se barva ztrácí, protože vlas je poréznější a pigment se z něj snadněji vymývá. Po pěti letech počítejte s tím, že výrazný odstín vydrží tři až čtyři týdny, ne dva měsíce jako na začátku. Na vině je i tvrdá voda a horká žehlička. Pokud chcete barvu udržet, omezte mytí na dvakrát týdně, používejte vlažnou vodu a vždy tepelnou ochranu.<br><br>Čalounění a potah jsou další slabinou. Kvalitní potahová látka má vysokou oděr vzdornost a je hustě tkaná. Prohlédněte si ji proti světlu – neměla by prosvítat. U koženky sledujte tloušťku a pružnost; tenká fólie popraská. Důležité je i to, zda je potah snímatelný a pratelný. Pokud výrobce šetřil na látce, často šetřil i na konstrukci. Stehy by měly být husté a rovné, nikde nesmí chybět nit nebo se látka kroutit.<br><br>Při nákupu se ptej, jakou technologií je tkanina dostavena. Řidší tkaniny se často dostavují škrobem nebo pryskyřicí, aby vypadaly hustší. Po vyprání se tento efekt vytratí a látka zřídne. Pro trvanlivost hledej hustotu, která odpovídá tloušťce nití. Když nit je silná a hustota vysoká, vzniká tuhá látka, která se špatně šije a láme v ohybech. Když je nit tenká a hustota vysoká, látka je pevná, ale jemná — ideální na ložní prádlo. Zlatá střední cesta je hustota, která sedí k účelu, ne k číslu na cenovce.<br><br>Dodržte dobu schnutí uvedenou na obalu. Mezi vrstvami i po poslední vrstvě. Pokud začne pršet dřív, než prostředek zreaguje, voda ho smyje. Stejně tak nesmíte povrch ihned otírat. Čerstvá impregnace je citlivá na mechanické tření. U obuvi nebo outdoorového vybavení počítejte s tím, že první dvě hodiny by měly být v suchu a klidu.<br><br>Největší rozdíl poznáte u potahů z uzavřených syntetických vláken, jako je polyuretan, ekokůže nebo silně impregnovaná tkanina. Ty sice odpuzují vodu a snadno se čistí, ale vzduch skrz ně téměř neprojde. Pokožka se pak potí, vlhkost zůstává na povrchu a teplo se hromadí. Naopak prodyšné materiály – hrubší tkaniny, pleteniny, síťoviny nebo přírodní vlákna s otevřenou vazbou – nechávají vlhkost unikat a teplo rozptylovat. Rozdíl není jen v materiálu, ale i v tom, zda je potah na sedáku napnutý, nebo volně položený.<br><br>Trvanlivost se liší podle materiálu a zátěže. U textilu vydrží obvykle pět až deset praní nebo několik měsíců běžného nošení. U obuvi záleží na počtu kilometrů a kontaktu s blátem – často dva až šest měsíců. U stavebních materiálů, jako je kámen nebo cihla, může ochrana vydržet roky, pokud ji pravidelně obnovujete. Slunce, mechanické odírání a agresivní čisticí prostředky ji zkracují. Poznáte to jednoduše: kápněte vodu. Pokud se vsákne nebo rozlije, je čas zopakovat nátěr.<br><br>Největší chybou je impregnovat špinavý nebo vlhký povrch a očekávat zázrak. Druhou je vrstvení bez přestávky a třetí použití nesprávného typu přípravku – na textil patří jiná chemie než na kámen. Vždy si nejdřív vyzkoušejte postup na malém, málo viditelném místě. Ušetříte si tak zkažený materiál i zbytečnou práci.<br><br>Než začnete impregnovat, musí být povrch dokonale suchý a čistý. Prach, mastnota, zbytky saponátu nebo předchozího vosku vytvoří bariéru a prostředek se do materiálu vůbec nedostane. U textilu to znamená vyprat bez aviváže a nechat uschnout. U kamene, betonu nebo dřeva stačí omést a odmastit. Vlhkost je nejčastější důvod, proč impregnace po pár dnech přestane fungovat – voda v pórech zabrání proniknutí účinné látky a ta zůstane jen na povrchu.<br><br>Jak správně nanášet a čeho se vyvarovat Aplikujte v tenké, rovnoměrné vrstvě. U spreje držte nádobku dvacet až třicet centimetrů od povrchu a pohybujte plynule, aby nevznikly mapy. U nátěru štětcem nebo válečkem postupujte po menších úsecích a hned je sjednoťte. Nadbytek prostředku, který zůstane na povrchu, nevsákne se a po zaschnutí vytvoří lepivý film, na kterém se zachytává prach. Ten film se časem odloupne a s ním odejde i ochrana. Raději dvě tenké vrstvy s přestávkou než jedna silná.