Edytujesz Sušička na houby versus trouba: co se vyplatí víc

Prvním místem jsou okraje starých smrčin a jedlin. Hřib smrkový a křemenáč smrkový rostou ve vlhčích partiích, často v mechu mezi kořeny. Hledej v pruzích podél lesních cest, kde se drží vlhkost, ale ne v trvale podmáčených místech. Typická chyba je chodit přímo po cestě a dívat se daleko. Houby sedí tiše u pat stromů, mnohdy metr od kraje.<br><br>Praktický postup: houbu vyjměte celou i s bází třeně, prohlédněte ji na místě, zapište si barvu otisku a místo růstu. Teprve pak se rozhodujte. Kdo si osvojí kombinaci klobouk–třeň–výtrusy, udělá méně chyb a najde víc jedlých hub, které by dřív minul.<br><br>Nejčastější chyby: příliš vysoká teplota, přeplněná sítka, sušení různých druhů pohromadě a skladování v uzavřené nádobě bez kontroly. Houby ukládejte do sklenic nebo papírových sáčků, které udrží sucho. Jednou za čas je prohlédněte, zda se neobjevila plíseň. Sušte jen zdravé a čerstvé plody, nahnilé nebo červivé vyhoďte. Sušička se vyplatí i proto, že spotřebuje méně energie než trouba a nezabere celý den, když máte plný košík.<br><br>Teplota, vrstvení a doba sušení Nastavte teplotu mezi 40 a 50 °C. Vyšší teplota houby zvenčí zatáhne, uvnitř zůstanou vlhké a snadno pak plesniví. Sítka neplňte do plna, jednotlivé kusy se nesmí dotýkat. Pokud jich máte hodně, raději použijte více pater a sušte déle než naskládat tlustou vrstvu. Doba sušení se liší podle druhu: hlíva a žampiony jsou hotové za čtyři až šest hodin, hřiby a klouzky potřebují osm až dvanáct hodin. Hrubší plátky mohou sušit i přes noc.<br><br>Záměna hrozí hlavně s hřibem borovým, který má klobouk kaštanově hnědý, třeň štíhlejší a dužninu nemodrající. Dalším podobným druhem je hřib smrkový, ten má ale klobouk tmavší a rourky žluté už v mládí. Hřib koloděj se na rozdíl od nich vyznačuje výrazným modráním dužniny, které se objeví do několika minut po rozříznutí. Toto modrání není známkou jedovatosti, jde o oxidační reakci. Přesto je třeba být opatrný, protože některé nejedlé hřiby mohou modrat také, ale mají hořkou chuť nebo nepříjemný zápach. Při sběru vždy kontrolujte všechny znaky: barvu klobouku, třeň, rourky i reakci na řez.<br><br>Než houby do sušičky vložíte, očistěte je suchým hadříkem nebo štětcem. Vodu používejte jen tehdy, když je na klobouku nalepená zemina, která nejde setřít. Nikdy houby neponořujte do vody a nenechávejte je močit. Také je zbytečné loupat klobouk nebo vyřezávat nožičku u zdravých plodů. Větší kusy nakrájejte na plátky silné přibližně půl centimetru, menší nechte vcelku. Stejná velikost dílků zajistí, že uschnou všechny najednou.<br><br>Během sbírání dítěti neustále něco nevysvětlujte. Nechte ho, ať si houbu samo prohlédne, ohmatá třeň, přivoní k ní. Když přinese něco nejedlého, nekárejte ho. Místo toho se zeptejte, podle čeho si myslí, že by to mohla být jedlá houba, a společně to rozeberte. Děti se učí mnohem lépe tím, že si udělají vlastní chybu a hned dostanou vysvětlení, než když jim předem odříkáte seznam zákazů. Nikdy ale nenechte dítě jíst houbu, kterou jste si sami stoprocentně neověřili. Ani „malý kousek na ochutnání" není bezpečný.<br><br>Pozor také na to, co si nesete do lesa. Plastové tašky jsou pro přenos hub nevhodné. Houby se v nich zapaří, rozpadnou a často zvlhnou natolik, že je doma vyhodíte. Prodyšný košík nebo plátěná taška udrží úlovek v kondici. Hmyz, který si přinesete domů, není katastrofa, ale mnohem horší je přenášet části jedovatých hub v košíku společně s jedlými. Stačí malý kousek a celá večeře může skončit otravou.<br><br>Etiketa v lese není o slušnosti k ostatním houbařům, ale o odpovědnosti k místu, kam se budete vracet. Mytí hub před odchodem z lesa je zbytečné, protože vlhké houby se rychleji kazí. Doma je očistěte suchým štětcem nebo hadříkem. Když narazíte na plodnici, kterou si nejste jisti, nechte ji růst. Za rok na stejném místě vyroste znovu a vy budete mít jistotu, že jste les nepoškodili.<br><br>Další zásadní pravidlo se týká vykopávání půdy a hrabání v mechu. Někteří houbaři chtějí najít plodnice, které ještě nevykoukly, a tak rozhrabují lesní opad. Tím ničí strukturu půdy a vystavují podhoubí slunci a suchu. Stejně škodlivé je chodit mimo cesty, zejména v chráněných územích. Sešlapaná půda se zhutní, voda se do ní hůř vsakuje a podhoubí pod ní může uhynout.<br><br>Hotová houba je suchá jako papír, při ohnutí se láme, neohýbá. U nožičky zkontrolujte, zda není uvnitř měkká. Nedosušené houby vložíte zpět a přidáte hodinu. Po vypnutí sušičky nechte houby vychladnout při otevřeném víku, aby se nevytvořila pára. Ještě teplé houby nikdy nebalte do sklenice, zvlhnou a zplesniví.