Edytujesz Když vybíráš turistické hole, rozhoduje délka a materiál

Začněte na známé trase bez rušení. Vezměte kratší vodítko, ideálně pevné, ne flexi. Flexi vodítko psa učí, že taháním se prodlužuje prostor, a to je přesně to, co na túře nechcete. Postavte se, počkejte, až se vodítko prověsí, a teprve pak vykročte. Pokud pes zatáhne, zastavte. Ne trhnutím, ne křikem. Prostě stojíte. Pes se ohlédne, přijde blíž, vodítko se uvolní, vy pochválíte a jdete dál. Tento cyklus opakujte deset minut denně.<br><br>První krok je návrh směsi. Nezačínejte tím, že „uberu asfalt". Začněte tím, že si spočítáte, kolik pojiva skutečně potřebujete. Vezměte kamenivo, propláchněte ho, nechte uschnout a zjistěte podíl jemných částí. Čím víc jemných částic, tím víc asfaltu povrch absorbuje, takže obsah pojiva musí být vyšší. Naopak hrubší kamenivo s malým podílem prachu snese obsah asfaltu nižší. Typická chyba je, že se lidé snaží ušetřit tím, že nasypou méně asfaltu do směsi, která má příliš mnoho jemných částí. Výsledkem je suchá, drobivá směs, která se rozpadá pod koly.<br><br>Kdo chce méně lidí, měl by zvolit okruh kolem Jetřichovic s vyhlídkami Mariina skála, Vilemínina stěna a Rudolfův kámen. Trasa je dlouhá přibližně dvanáct kilometrů, vede po lesních cestách a pískovcových hranách a dá se zvládnout za čtyři až pět hodin. Značení je místy řídké, proto se vyplatí mít staženou offline mapu. Značky jsou sice k vidění na stromech, ale při mlze nebo sněhu se snadno přehlédnou. Typická chyba je vyrazit pozdě odpoledne a dojít k vyhlídce za šera, kdy už není co vidět a cesta zpět se mění v riskantní sestup.<br><br>Třetí krok je nejčastěji opomíjený – orientace podle terénu. Na mapě si nejdřív najděte výrazný bod v okolí: vrchol, rozcestí, soutok potoků. Od něj pak odměřujte vzdálenost k prameni pomocí měřítka a kroků. Typická chyba je hledat pramen podle mapy bez vazby na skutečný terén. V lese pak přejdete potok, aniž si všimnete, že pramen je o dvacet metrů výš. Pomáhá také sledovat, kterým směrem se potok stáčí – pramen leží vždy proti proudu, ne po něm.<br><br>České Švýcarsko leží na severu Čech u hranic s Německem a patří k nejmladším chráněným krajinným oblastem v zemi. Nejde o jeden uzavřený celek, ale o mozaiku pískovcových skal, soutěsek a náhorních plošin, mezi nimiž se dá celý den pohybovat pěšky. Základem je pochopit, že většina jednodenních túr začíná v Hřensku, Jetřichovicích nebo v okolí Děčína a že vzdálenosti mezi nástupními body nejsou velké, ale převýšení a terén ano.<br><br>Technicky náročné pasáže řešte v klidu a s odstupem. Nepřelézejte místa, kde si nejste jistí, raději si pomozte rukama, použijte hole nebo si sedněte. Na exponovaných místech se vyhněte spěchu a nedělejte kroky naslepo. Když jdete ve skupině, držte rozestupy, aby padající kámen neohrozil ty pod vámi. Pokud se objeví únava nebo ztráta koncentrace, zastavte se, doplňte energii a teprve pak pokračujte. Náročný přechod hřebene se nezvládá silou, ale rozhodováním.<br><br>Ať zvolíte kteroukoli trasu, počasí v pískovcových skalách se mění rychleji než v nížině. Ráno může svítit slunce a odpoledne přijít déšť, po němž jsou schody kluzké. S sebou proto patří nepromokavá vrstva, dostatek vody a plán B pro případ, že se některý úsek uzavře. Jednodenní túra v Českém Švýcarsku není o zdolávání rekordů, ale o tom dobře odhadnout vlastní síly a vrátit se před setměním.<br><br>Základem je správná výška hole. Postav se vzpřímeně, vezmi hůl za rukojeť a nech ji volně viset u těla. Pokud se špička dotýká země přesně v místě, kde se noha dotýká podložky, je délka ideální. Pro většinu lidí to znamená, že horní hranice rukojeti je zhruba ve výšce, kdy paže svírá v lokti pravý úhel. Univerzální tabulky podle tělesné výšky jsou jen orientační — délka nohou, poměr těla a délka paží se liší. U teleskopických holí si nastavenou délku zapamatuj a při každém použití ji zkontroluj, protože se mohou samovolně vysunout.<br><br>Poslední rada: nekupuj hole na základě jedné recenze. Půjč si různé typy, projdi s nimi několik tras a sleduj, co ti sedí. Délka a materiál jsou osobní volba a to, co vyhovuje tvému kamarádovi, nemusí vyhovovat tobě.<br><br>Turistické hole nejsou jen doplněk pro starší turisty. Správně zvolená délka a materiál rozhodují o tom, zda ti hole uleví od tlaku na kolena a záda, nebo jestli se po pár kilometrech promění v nepříjemnou zátěž. Mnoho lidí si koupí hole od oka nebo podle vzhledu a pak je nechá doma ležet. Přitom stačí dodržet několik jednoduchých pravidel.<br><br>Rukojeť bývá z pěny, korku nebo gumy. Korek skvěle saje pot a v horku neklouže. Pěna je příjemná na omak, ale po čase se rozmáčkne a ztratí tvar. Guma je vhodná spíš na zpevněné cesty, v mrazu tvrdne a může dřít. Důležitý je také tvar rukojeti — prodloužená rukojeť ti umožní chytit hůl níž při výstupu do kopce, aniž bys musel měnit délku hole. Vždy zkontroluj, že rukojeť není příliš tlustá pro tvou ruku, jinak se ti bude špatně držet.