Edytujesz Když vodítko držíte špatně, pes táhne pořád

Co udělat, než sáhnete po novém oboj<br><br>Co dělat, když už jdete ven Před odchodem si připravte obojek, vodítko a vše potřebné dřív, než pes přijde ke dveřím. Pokud budete hledat klíče, když už štěně skáče, celý trénink se rozpadne. Pes se musí naučit, že si před dveřmi sedne a počká, dokud neprojdete vy. Pokud vyskočí, zastavte se, udělejte krok zpět a zkuste to znovu. Neopakujte to desetkrát za sebou, když je pes unavený nebo rozrušený. Lepší je pět krátkých, klidných pokusů denně než jeden dlouhý boj.<br><br>Běžná chyba je trestat psa za tahání až pozdě, když už je napětí velké. Pes nespojí trest s tahem, ale s vámi. Stejně tak nepomáhá držet vodítko neustále napnuté a jen korigovat směr. Pes pak nikdy nezažije stav, kdy je vodítko volné, a nemá se co učit. Další častou chybou je měnit stranu, po které pes jde. Vyberte si jednu stranu, obvykle tu, kde máte silnější ruku, a tu dodržujte. Pes potřebuje jasný řád.<br><br>Kolikrát denně a v kolika hodiná<br><br>Ruka, která vodítko drží, by měla být uvolněná a v úrovni pasu, ne zaťatá v pěst u hrudníku. Druhá ruka může vodítko přidržovat, ale neměla by do něj neustále zasahovat. Pokud máte tendenci vodítko omotávat kolem zápěstí, kupte si jednoduchý pás nebo kratší rukojeť, která to nedovolí. Vyhněte se i vodítkům, která se samovolně navíjejí. Pes na nich nikdy nemá jasnou zpětnou vazbu, protože vodítko je stále napnuté, i když zrovna netáhne.<br><br>Štěně, které u dveří skáče, kňučí nebo se dere ven, nedělá nic zlého. Jen ještě neví, co se od něj čeká. Dveře jsou pro psa silný podnět: přichází návštěva, odcházíte vy, venku se něco děje. Pokud v tu chvíli začnete na psa mluvit, odstrkovat ho nebo ho rychle pustit ven, dáte mu přesně to, co ho vzrušuje. Klid se neučí zákazem, ale tím, že pes zjistí, že klid přináší otevření dveří.<br><br>Délka vodítka mezi vámi a psem rozhoduje o tom, jestli má pes vůbec šanci táhnout. Pokud držíte vodítko napnuté, pes cítí neustálý tlak a přirozeně se opře proti. Zkuste proto vodítko držet tak, aby mezi rukou a obojkem nebo postrojem viselo mírné pružení. V okamžiku, kdy pes zrychlí a napne ho, nepřitahujte ho k sobě. Naopak zpomalte, zastavte se a počkejte, dokud se vodítko nevrátí do ochablého stavu. Teprve pak pokračujte. Tento princip se nazývá uvolnění tlaku a pes se ho učí velmi rychle, pokud jste důslední.<br><br>Typická chyba je pouštět psa ven, když právě skáče, protože „už toho bylo dost". Tím se pes naučí, že skákání funguje. Druhá chyba je trestat štěně za štěkání u dveří. Pes pak může být zmatený a přestane štěkat i jindy, ale klid u dveří nezíská. Třetí chybou je měnit pravidla: jednou pes čeká, jindy může rovnou ven. Pes potřebuje stejný postup pokaždé, i když spěcháte.<br><br>Začněte mimo skutečný odchod. Vezměte štěně k jakýmkoli dveřím v bytě, postavte se k nim a čekejte. Jakmile pes na chvíli zůstane stát nebo si sedne, položte ruku na kliku. Pokud se znovu zvedne, ruku sundejte a nic nedělejte. Tento krok opakujte několik dní, dokud pes neudrží klid i při pohybu kliky. Teprve pak přidejte otevření na pár centimetrů a hned zavřete. Odměna není slovo ani pohlazení, ale samotné otevření dveří. Zavřené dveře jsou pro psa informace: takhle ne.<br><br>Většina psů netahá proto, že by byli tvrdohlaví, ale proto, že jim to ruka na druhém konci vodítka dovoluje. Než začnete řešit cokoli jiného, ujasněte si, jak má správné držení vypadat. Vodítko nepatří přes dlaň jako smyčka kolem zápěstí, kde ho pes může škrtit nebo vám vyklouznout. Představte si, že držíte tenkou knihu mezi palcem a ostatními prsty. Rukojeť vodítka prochází mezi palcem a ukazovákem, zbytek prstů ji obepíná. Zároveň máte dost volnosti ruku kdykoli otevřít a pustit, aniž byste se zamotali.<br><br>U vchodu do domu nebo na ulici je situace těžší, protože přicházejí cizí podněty. Tam pomáhá, když si pes sedne stranou od dveří, ne přímo před nimi. Vy stůjte mezi psem a dveřmi. Když někdo prochází, pes zůstává na místě. Pokud se rozčílí, odstupte s ním dál a začněte znovu. Nikdy netahejte vodítkem, když pes skáče. Taháním přidáváte vzrušení, ne klid.<br><br>Trénujte na krátkých úsecích, kde není provoz, psi ani rušivé podněty. Stačí pět minut denně a pes se naučí chodit na volném vodítku mnohem dřív, než když budete hodinu bojovat v centru města. Jakmile pes zvládá klidnou chůzi na krátkém úseku, prodlužte vzdálenost a přidejte mírné rozptýlení. Když začne táhnout, vraťte se o krok zpět. Tento postup není ztráta času, je to jediná cesta, jak dosáhnout toho, že vodítko zůstane volné i v běžném provozu.<br><br>Samotná chemie nestačí. Klíšťata milují vlhké, vysoké trávy a listnaté lesy. Po návratu psa vykartáčuj a prohlédni, i když má obojek. Pokud klíště najdeš, vytáhni ho pinzetou co nejblíže kůži, bez kroucení, a ránu dezinfikuj. Nikdy nepoužívej olej ani krém, které klíště udusí a donutí ho vyvrhnout obsah do rány. To zvyšuje riziko přenosu infekce.