Edytujesz Když stavíte koupelnu, sádrokartonu se nebojte

Parozábrana rozhoduje o tom, jestli vám podkroví vydrž<br><br>Nosné profily dávej po 400, nebo 600 milimetrech podle tloušťky desky a podle toho, jak budeš desku orientovat. Ve šikmině je výhodnější rozteč 400 milimetrů, protože deska leží na více místech a méně se prohne. Mezi krokve a rastr nech prostor alespoň na tloušťku izolace, kterou máš v projektu; podhled se nesmí dotýkat izolace natolik, aby vznikl tepelný most. Kabely a rozvody veď dřív, než začneš zavírat rastr — dodatečné protahování znamená řezání do hotové desky.<br><br>Sádrokarton v koupelně není žádná exotika, ale běžné řešení. Rozhoduje ale to, jaký typ desky použijete a jak ji ochráníte před vlhkem. Do mokrého prostoru se nehodí běžná bílá deska, kterou znáte ze suchých interiérů. Ta nasákne vlhkost, nabobtná a začne se drolit. Pro koupelnu existují impregnované desky, obvykle označené zelenou barvou nebo písmenem H. Mají upravené jádro a lépe odolávají vlhku, nejsou ale vodotěsné. To je zásadní rozdíl, který spousta lidí zamění.<br><br>U interiérových stěn a stropů ze sádrokartonu se uplatní tmely na sádru. Jsou jemné, dobře se brousí a vytvoří hladký povrch pod malbu. Na větší vyrovnání nerovností použijte nejdřív hrubší tmel a teprve po vytvrdnutí ten jemný. Vrstvěte raději dvě tenčí vrstvy než jednu tlustou. Silná vrstva se stahuje, praská a brousí se mnohem hůř. Mezi vrstvami dodržte dobu tvrdnutí uvedenou na obalu, ne odhadovanou.<br><br>Teplota, slunce a manipula<br><br>Před tmelením spáru zbavte prachu vysavačem nebo štětcem, případně ji lehce navlhčete podle typu tmelu. Nanášejte ho špachtlí nebo stěrkou pod mírným úhlem a táhněte jedním tahem. Zbytečně nepřehlazujte – každé další přetažení do tmelu vtahuje vzduch a vytváří bubliny. Když tmel zaschne, přebruste ho jemným brusným papírem a otřete. Teprve pak zkontrolujte rovinnost pod světlem z boku.<br><br>Typické chyby: tmelení za mokra nebo na prašný podklad, příliš silná vrstva, použití sádrového tmelu do pohyblivé spáry a broušení dřív, než tmel vytvrdne. Další častou chybou je míchání tmelu „od oka" – příliš mnoho vody oslabí pevnost, příliš málo ztíží zpracování. Držte se poměru na obalu a míchejte do hladka bez hrudek. Pokud si nejste jistí, udělejte zkoušku na malém kousku mimo viditelné místo.<br><br>Vatu osazujte ještě před uzavřením druhé strany příčky. Nejprve postavte nosnou konstrukci, protáhněte rozvody a pak vkládejte vatu. Desky řežte s mírným přesahem, aby po vložení držely třením o profily. Vatu netlačte na sílu, ale ani nenechávejte vzduchové štěrbiny u podlahy, stropu a u krajních sloupků. Právě tudy zvuk uniká nejčastěji. Pokud je v příčce elektroinstalace, vatu kolem krabic vyřežte a krabice oblepte těsnicí páskou, jinak se zvuk přenese přes kovové trubky a krabice.<br><br>Volba tmelu začíná u podkladu, ne u barvy obalu. Jiný tmel potřebujete na sádrokarton, jiný na beton, jiný na dřevo a jiný na spáry, které se budou hýbat. Než cokoli koupíte, prohlédněte si spáru: je suchá, čistá, pevná a zbavená prachu? Pokud ne, sebelepší tmel v ní nedrží. Prach a mastnota jsou nejčastější důvod, proč tmel po čase popraská nebo se odloupne.<br><br>Podle čeho poznat, že tmel sedí na dané místo U betonu, omítky a zdiva hledejte tmel s dobrou přilnavostí k minerálnímu podkladu a s nízkým smrštěním. U spár, které se budou pohybovat – rohy, napojení na rám okna, dilatační spáry – sádrový tmel nefunguje. Tam patří pružný akrylátový tmel, který pohyb vydrží. U vlhkých prostor, jako jsou koupelny a kuchyně, použijte tmel odolný proti vodě a plísním. Na dřevo se hodí tmel, který s dřevem pracuje podobně a dá se brousit i barvit.