Edytujesz Když Měsíc táhne oceán: co se stane s přílivem

Příliv a odliv nejsou náhodné výkyvy hladiny. Vznikají gravitačním působením Měsíce a ve menší míře i Slunce. Měsíc je blíž, a proto jeho vliv převažuje. Voda na straně k Měsíci se k němu přitahuje, ale stejně vysoký příliv vzniká i na opačné straně Země, protože se celá planeta od vody mírně vzdaluje. Výsledkem jsou dva přílivy a dva odlivy za den, posunuté zhruba o 50 minut každý den.<br><br>Filtry pro vizuální pozorování nejsou zbytečný doplněk. U mnoha objektů rozhodují o tom, zda vůbec něco uvidíte, nebo jen zíráte do šedé mlhy. Základem je uvědomit si, že každý filtr ubírá světlo. Proto se vyplácí jen tam, kde přináší konkrétní zisk: zvýšení kontrastu, potlačení rušivého světla, nebo oddělení detailu na planetě. Pokud filtr jen ztmaví obraz bez přínosu, je to vyhozený peněz do tubusu.<br><br>Zdánlivá jasnost závisí na vzdálenosti, ale také na atmosféře. Čím níže je objekt nad obzorem, tím více vzduchu jeho světlo prochází a tím více se rozptyluje a pohlcuje. Hvězda vysoko nad hlavou bude vypadat jasnější než tatáž hvězda nízko u horizontu. Tomu se říká atmosférická extinkce a může rozdíl činit i několik magnitud. Stejně důležitá je adaptace oka. Trvá zhruba 20 až 30 minut, než si oko zvykne na tmu. Pokud během pozorování použijete jasný telefon nebo baterku, adaptace se z velké části zruší a slabší hvězdy přestanete vidět.<br><br>Dále jsou to družice. Vypadají jako pomalu letící hvězdy, které neblikají a mají stálý jas. Některé z nich jsou tak jasné, že se dají zaměnit s letadlem. Rozdíl poznáte podle pravidelnosti a barvy světel — družice má jediné bílé světlo, letadlo obvykle bliká a mívá červené a zelené. Mezi nejzajímavější patří řetězy družic, které po startu procházejí oblohou v dlouhé řadě. Jejich přelety se dají předpovědět podle data a místa, kde se nacházíte.<br><br>Nečekejte, že stáhnete „RAW" snímek a uvidíte hotový obrázek. Data jsou v archivech ve formátu, který potřebuje kalibraci. Praktický postup: vyberte si jeden konkrétní cíl (například mlhovinu M16), stáhněte dílčí expozice pro jednotlivé filtry, odečtěte temný proud a srovnejte snímky na hvězdy. Teprve pak složte kanály do barevného obrazu. Na to stačí běžný počítač a volně dostupné astronomické programy.<br><br>Co se vlastně mění mezi setměním a svítáním Největší rozdíl poznáš u Měsíce. Když je měsíc v úplňku, osvětluje oblohu natolik, že slabší hvězdy a mlhoviny zmizí. Během noci se ale jeho jas i poloha mění jen pomalu, zato jeho světlo dopadá na krajinu jinak. Naopak planety mohou být večer nízko nad západem a ráno vysoko na východě, nebo naopak. Zjisti si jejich efemeridu pro daný den – jinak budeš marně hledat něco, co už zapadlo.<br><br>Během jedné noci se obloha neotočí jen jako na filmovém pásu. Mění se i to, co z ní dokážeš vyčíst: postupně vycházejí a zapadají souhvězdí, Měsíc mění jas, planety se posouvají vůči hvězdám a atmosféra přidává vlastní efekty. Kdo chce vidět co nejvíc, musí plánovat podle času, ne podle nadšení.<br><br>Zkrátka: obloha během noci není statická kulisа. Je to promítání, které se mění každou hodinou. Kdo si předem připraví časový plán, ohled na Měsíc a světlo, uvidí toho za jednu noc víc než jiný za celý týden.<br><br>Typická chyba je dívat se jen na jeden objekt a ignorovat čas. Lidé si řeknou, že „něco uvidí", ale neuvědomí si, že souhvězdí, které hledají, je zrovna pod obzorem. Další častá chyba je podcenit adaptaci očí – než začneš pozorovat, potřebuješ alespoň 20 minut v úplné tmě. Během noci se adaptace může zhoršit, když použiješ bílé světlo. Červená svítilna je nutnost, ne doplněk.<br><br>Atmosféra hraje také roli. Po setmění se vzduch ochlazuje, často vzniká rosa a mlha. První hodiny po západu Slunce bývají klidnější, ale seeing se zhoršuje, jak teplota klesá. Nejlepší obraz dalekohledem bývá kolem půlnoci, kdy se vzduch ustálí. Naopak před svítáním se může objevit přízemní mlha, která ti zamlží optiku i objektiv. Vezmi si proto rosnici nebo alespoň hadřík a plánuj přestávky na zahřátí.<br><br>Začni tím, že si předem zjistíš, kdy je které souhvězdí vysoko nad obzorem. Během noci se zdánlivý pohyb oblohy posouvá přibližně o 15 stupňů za hodinu, takže objekt nízko nad východem bude za dvě hodiny výš a jasnější. Naopak to, co večer září vysoko, bude k ránu klesat k západu. Vyber si proto dvě až tři cíle a naplánuj je na dobu, kdy budou v nejvyšší části své dráhy. Pokud začneš fotografovat nebo kreslit, počítej s tím, že se ti během expozice pole posune – stativ bez pohonu zvládne jen krátké časy.