Edytujesz Dřevo nebo OSB desky: co vydrží v kurníku déle

Nakonec si rozmyslete, jak budete podlahu mýt. Pokud zvolíte beton, vybudujte v rohu malý odtok s mřížkou, aby voda nezatékala do hnízd. U dřevěné podlahy mějte po ruce savý materiál, jako jsou piliny nebo kukuřičná drť. Slepice nepotřebují luxus – potřebují povrch, který se nezahřívá od rozkladu a neklouže. Když zajistíte sucho od prvního dne, ušetříte si spoustu práce s nemocemi a škůdci. Zkuste si předem nakreslit plánek a vybrat materiál, který zvládnete udržovat i v deštivém týdnu.<br><br>Kam umístit hřady a jak na podestýlku, aby nedocházelo k vlhnutí Největší zdroj vlhkosti nepřichází zvenčí, ale z trusu, který slepice produkují přes noc. Proto je důležité správně umístit hřady. Měly by být minimálně třicet centimetrů nad podlahou a pod nimi byste měli mít výsuvný plech nebo plastovou vanu. Tím oddělíte hlavní znečištění od zbytku podlahy. Vrstva podestýlky pak může zůstat suchá mnohem déle. Na podlahu používejte hrubší hobliny, ne piliny – piliny se rychle utlačí a zadržují vodu. Ideální je kombinace dřevěných hoblin s vrstvou suché rašeliny, která výborně pohlcuje zápach a vlhkost.<br><br>Nastavte spínání podle východu a západu slunce, ne podle hodin Základní pravidlo zní: světlo v kurníku má simulovat přirozený den, ne ho natahovat do nekonečna. Pokud máte časovač s pevným časem, například zapnutí v 6:00 a vypnutí v 20:00, v létě bude svítit zbytečně dlouho a v zimě zase krátce. Lepší je použít takzvaný astronomický časovač, který sám přepočítává čas podle aktuální polohy slunce. Tyto přístroje se prodávají v běžných elektro obchodech a jejich nastavení spočívá v zadání zeměpisné šířky a délky – pak už se o vše postarají samy.<br><br>Další past, na kterou mnozí zapomínají, je přechod mezi dnem a nocí. Slepice potřebují pozvolné stmívání, a pokud světlo náhle zhasne, vzniká v hejně panika. Proto je dobré použít dvoustupňové spínání: nejprve tlumené světlo na deset minut a teprve poté úplné zhasnutí. Pokud to váš časovač neumí, vyřešíte to jednoduchým trikem – připojíte hlavní světlo na jeden okruh a druhou malou žárovku (například 5 W) na druhý, který se vypíná o chvíli později.<br><br>Nejčastěji se sahá po masivním dřevu. Smrkové nebo borovicové palubky jsou levné, dobře se s nimi pracuje a mají přirozenou tepelnou izolaci. Ovšem pozor: nevysušené dřevo brzy popraská a spáry se začnou rozevírat. Používejte proto výhradně hoblované, technicky sušené řezivo. Vnitřní stěny opatřete hladkým nátěrem nebo alespoň olejem, aby dřevo nevsakovalo trus a vodu.<br><br>Když přemýšlíte o automatickém osvětlení kurníku, pravděpodobně si představíte, že stačí koupit časovač, zapojit žárovku a hotovo. V praxi ale většina lidí udělá zásadní chybu – nastaví pevný čas zapnutí a vypnutí, který ignoruje délku dne. V důsledku pak slepice dostávají světlo v době, kdy ho nepotřebují, a vy platíte za elektřinu, která nepřináší žádný užitek. Přitom správné nastavení není žádná věda, chce to jen pochopit princip, na kterém funguje přirozené světlo.<br><br>Nejdůležitější je přizpůsobit materiál konkrétním podmínkám. Pokud máte suché stanoviště pod střechou a kurník stojí na podezdívce, dřevo s OSB deskami spolehlivě poslouží. Při částečném zakrytí nebo vlhkém terénu sáhněte raději po cementotřískových deskách v kombinaci s dřevěným rámem. Samotná volba materiálu ale nezachrání špatný sklon střechy ani nedostatečné větrání. Ty největší problémy obvykle nezpůsobuje materiál, ale to, že se stavitel spoléhal jen na jeden typ povrchu bez ohledu na provoz.<br><br>Vlhká podlaha v kurníku je zdrojem téměř všech problémů, které chovatele drůbeže potkávají. Plísně, zápach čpavku, namrzající prsty ptáků nebo opakované nemoci dýchacích cest mají společného jmenovatele právě v nevhodném podkladu. Než začnete přemýšlet o nových hřadech či krmítkách, podívejte se kriticky na to, na čem slepice vlastně stojí. Suchá a čistá podlaha není luxus, ale základní podmínka pro to, aby se ptáci cítili dobře a vy jste nemuseli každý týden vynášet těžké kbelíky s mokrou podestýlkou.<br><br>Kuna je inteligentní a učenlivá, takže pokud jednou najde cestu do kurníku, bude se vracet. Po každém útoku proto prohlédněte celý kurník a najděte místo, kudy se dostala dovnitř. Často to není tam, kde byste to čekali. Opravte vše důkladně, ne pouze provizorně. Kombinace pevného pletiva, zajištěných dveří a elektrického ohradníku vytvoří spolehlivou bariéru, kterou kuna nepřekoná. Slepice se pak mohou v noci cítit bezpečně a vy nebudete muset řešit zbytečné ztráty.<br><br>Častou chybou je pokládání podestýlky přímo na holou hlínu. Pokud má kurník hliněnou podlahu, vlhkost z půdy neustále proniká nahoru a žádná podestýlka to nevyřeší. Řešením je vybrat zeminu do hloubky asi dvaceti centimetrů, nasypat vrstvu štěrku (frakce 16–32 mm) a teprve na ni nalít beton. Pokud to není možné, alespoň položte na hlinu pevnou geotextilii a na ni pět centimetrů zhutněného písku. Tím zamezíte kapilárnímu vzlínání vody. Pamatujte, že slepice mají přirozenou potřebu hrabat – pokud je podestýlka příliš mělká, rozhrabou ji až na podklad, který pak znečistí.