Edytujesz Chyba że zapomenete na jídlo, hory vás srazí

Druhá chyba je spoléhat na to, že cesta na mapě je průjezdná i pro pěší. Staré lesnické cesty bývají zarostlé. Když vidíte, že se stezka zužuje a pod nohama mizí, zastavte se a zkontrolujte azimut. Pokud azimut nesměřuje k dalšímu orientačnímu bodu, cesta pravděpodobně končí. Vracejte se po vlastních stopách, ne zkratkou přes porost.<br><br>Všímejte si také odvětrání zad. Síťovaná záda s pevnou distancí od těla snižují pocení, ale u těžších batohů mohou snižovat stabilitu. Pěnová záda lépe drží tvar, ale více hřejí. Pro celodenní nošení v teplejším počasí se vyplatí kombinace prodyšné výztuhy a bočních kompresních popruhů, kterými stáhnete objem, když nenesete plnou zátěž. Kompresní popruhy na bocích a na víku nejsou zbytečnost – omezují pohupování nákladu a tím šetří ramena.<br><br>Trasu plánujte podle nejslabšího článku skupiny, ne podle nejsilnějšího. Pokud jdete ve dvou nebo ve třech, rychlost se srovnává podle toho, kdo má nejtěžší batoh nebo nejmenší zkušenost. Na hřebeni se nečeká na vrcholu, ale na předem domluvených místech. Domluvte si také, co dělat, když se skupina roztrhne: kdo jde první, kdo poslední, kde se čeká a jak dlouho. Bez toho vznikají zbytečné hodiny stresu a často i zbytečné úrazy.<br><br>Poslední věc, kterou většina lidí podcení: plánování přestávek. Nezastavujte se jen tehdy, když už nemůžete. Krátká přestávka po padesáti minutách chůze, během níž dáte pár doušků a kousek jídla, udrží tempo stabilní. Dlouhé pauzy na vrcholu vás prochladí a ztuhnou svaly. Raději si sedněte na deset minut, snězte půlku svačiny a pokračujte. Tělo se tak nezastaví úplně a po přestávce se snadněji rozjede.<br><br>Vhodné oblečení znamená vrstvení. První vrstva odvádí pot, druhá hřeje, třetí chrání před větrem a deštěm. Nepleťte si to s tím, že si vezmete jednu tlustou mikinu. Ta po zpocení rychle zchladne a je vám ještě větší zima. Vezměte si náhradní tričko, čepici a rukavice, i když je léto. V horách se vyplatí i lehká čelovka. Není to o tom, že se ztratíte, ale že se setmí dřív, než čekáte. Bez světla pak sestup trvá dvakrát tak dlouho a je mnohem riskantnější.<br><br>Praktický postup: ráno zkontrolujte, zda se na obloze objevují cirry a odkud přicházejí. Během dne sledujte, jestli cumuly rostou do výšky, nebo se rozpouštějí. Před polednem se podívejte na hřebeny, zda se netvoří mlha nebo oblačnost na návětří. Večer si všimněte, zda se mraky na západě zbarvují do červena — to často znamená, že další den bude klidný. Kombinujte pozorování s tlakem vzduchu a větrem, ale i samotné mraky vám dají solidní vodítko na několik hodin dopředu.<br><br>Rezervní jídlo a voda nejsou pro pohodlí, ale pro případ, že se výstup protáhne kvůli počasí, zabloudění nebo zranění. Balte ho tak, aby vydrželo i v mrazu — nechte ho v horní části batohu, ne u těla, kde se zpotí a promočí. Trvanlivé potraviny volte takové, které nepotřebují vaření ani chlazení. Pokud si nejste jistí, co vydrží, vyzkoušejte to doma předem. Mnoho lidí zjistí, že rozmrazená tyčinka nebo rozmočený chléb jsou k ničemu.<br><br>Vyrážíte na hory bez jídla, protože „vždyť to není daleko"? To je nejčastější chyba, která rozhoduje o tom, jestli výšlap skončí v pohodě, nebo v totálním vyčerpání. Tělo v horách spotřebovává energii jinak než v údolí — chlad, převýšení a delší trvání zátěže zvyšují nároky na přísun kalorií i tekutin. Pokud si myslíte, že si vystačíte s jedním rohlíkem a čokoládou, pravděpodobně narazíte.<br><br>Na co si dát pozor: alkohol a kofein. Malé pivo nebo silná káva před výstupem zvyšují dehydrataci a zrychlený tep. Energetické nápoje s kofeinem maskují únavu, ale tělo pak narazí na zeď bez varování. Stejně tak se nevyplácí jíst těžká mastná jídla těsně před cestou. Trávicí systém v horách pracuje pomaleji a těžké jídlo vás zpomalí.<br><br>Voda nestačí, sůl rozhoduje Pitný režim je druhá nejčastější chyba. Lidé pijí málo, protože se bojí, že budou muset často zastavovat, nebo naopak pijí příliš a vyplavují minerály. V horách se potíte i v chladu, jen si to méně uvědomujete. Pijte pravidelně malé doušky, ne až ve chvíli, kdy cítíte žízeň — ta přichází pozdě. Do druhé poloviny trasy přidejte do vody rozpustnou sůl nebo elektrolytový nápoj. Čistá voda bez minerálů při silném pocení vede k bolestem hlavy, svalovým křečím a nevolnosti. To není slabost, to je chemie.<br><br>Základem je jídlo rozdělit na dvě části: průběžné doplňování během chůze a rezervu pro případ zdržení. Během výstupu jezte menší porce každou hodinu až hodinu a půl. Tělo tak dostává energii plynule a nemá tendenci se přejídat v jednu chvíli, což vede k těžkému žaludku a zpomalení. Osvědčené jsou sacharidy kombinované s trochou bílkovin a tuku — celozrnný chléb se sýrem, ovesné tyčinky bez polevy, sušené maso nebo ořechy. Sladké tyčinky s vysokým obsahem cukru dodají rychlý cukr, ale po dvaceti minutách přijdou mdloby. Proto je střídejte s něčím pomaleji stravitelným.