Edytujesz 5 způsobů, jak štěně po očkování přimět k jídlu

Nehody uvnitř domu řešte bez křiku nebo trestů. Křik vyvolá stres a strach, kvůli kterému bude štěně vyhledávat úniková místa, kde by se vyprázdnilo tajně. Pokud nehodu zahlédnete, přerušte ji hlasitým tlesknutím a okamžitě štěně vezměte ven. Po nehodě místo důkladně vyčistěte enzymatickým čisticím prostředkem, který odstraní pach – pokud zůstane zápach, pes se tam vrátí. Vyvarujte se použití čpavku, protože připomíná moč a naopak přitahuje.<br><br>Trpělivost a pozorování jsou víc než cokoli jiného. Každé štěně má jiné tempo – některá se naučí za pár týdnů, jiná potřebují měsíce. Důležité je nepropadat frustraci a nevzdávat to. Pokud štěně nemá nehodu po dobu dvou týdnů, postupně mu začněte poskytovat více volnosti, ale stále ho sledujte. Jakmile se přestanete bát, že se na koberci objeví loužička, a váš čtyřnohý parťák sám vyhledává dveře, dosáhli jste cíle. Zvládnete to – bez zbytečných nehod a se vzájemným respektem.<br><br>Praktický postup je jednoduchý: rozdělte si kalendář na čtyři části a u venkovních koček si poznačte odčervení vždy na začátku každého ročního období. U bytových koček stačí dvakrát ročně, ale pokud kočce občas dáte syrové maso nebo máte doma více zvířat, zkraťte interval na tři měsíce. Po každém odčervení sledujte dva až tři dny, zda se neobjeví zvracení, průjem nebo apatie – tyto reakce jsou vzácné, ale pokud nastanou, okamžitě kontaktujte veterináře. Důležité je také odčervit všechny kočky v domácnosti současně, jinak se paraziti mezi nimi šíří dál.<br><br>Vždy zajistěte dostatek čerstvé vody. Dehydratace je u malých štěňat mnohem nebezpečnější než krátkodobé hladovění. Pokud štěně nepije, můžete mu nabídnout vodu z injekční stříkačky bez jehly, po kapkách do tlamy. Pozor ale na to, abyste ho nestresovali. Pokud se objeví zvracení, průjem, letargie nebo naopak nadměrný neklid, neváhejte kontaktovat veterináře. Tyto příznaky mohou signalizovat alergickou reakci na vakcínu, která vyžaduje odbornou pomoc.<br><br>Jak odlišit nudu od úzkosti a proč nefunguje trestání Zásadní rozdíl spočívá v chování psa před vaším odchodem. Úzkostný pes začíná být neklidný už při prvních náznacích, že se chystáte odejít – sleduje vás s napětím, přechází, lapá po dechu nebo se schovává. Když se vrátíte, vítá vás s přehnaným nadšením, které může trvat i desítky minut. Naproti tomu pes, který se jen nudí, si po vašem odchodu obvykle najde hračku nebo se prospí. Pokud psa po návratu potrestáte, úzkost se jen prohloubí. Váš trest si spojí s vaším návratem, nikoliv s předchozím ničením, a jeho strach z osamění se tím zvýší.<br><br>Pro psa, který není na cestování zvyklý, je dobré auto postupně „představit". Nejdřív s ním párkrát jen tak poseďte v zaparkovaném autě, pak ho nechte jízdu na krátkou vzdálenost. Pokud pes během jízdy nadměrně slintá, kňučí nebo zvrací, zvažte konzultaci s veterinářem o lécích na kinetózu. Nikdy nepodávejte psovi žádné léky pro lidi bez doporučení. Před odjezdem také zkontrolujte, že má pes čip a obojek se známkou – kdyby se náhodou dostal z auta, zvýšíte šanci, že se vrátí.<br><br>Jak vybrat správnou velikost a materiál? Velikost misky je důležitější, než se zdá. Příliš malá miska nutí psa strkat čenich do úzkého otvoru, což zvyšuje dávivý reflex. Naopak příliš velká plocha s mnoha přepážkami může psa zmást. Ideální je, když má miska průměr alespoň o třetinu větší, než je délka psího čenichu. Z hlediska materiálu se osvědčuje nerezová ocel nebo keramika. Kov je hygienický a snadno se myje, keramika je těžká a stabilní, takže ji pes nepřevrhne. Vyhněte se gumovým podložkám s výstupky, které se často prodávají jako univerzální řešení – většinou fungují jen u malých plemen.<br><br>Nejprve sledujte celkový stav štěněte. Pokud je aktivní, pije vodu a reaguje na okolí, je pravděpodobně vše v pořádku. Nechte mu klid a rozhodně ho nenuťte k jídlu násilím. Nabídněte mu menší porci než obvykle, ideálně lehce stravitelnou stravu, jako je vařené kuřecí maso bez kůže a kostí smíchané s rýží. Teplé jídlo má výraznější vůni, což může apetit podpořit.<br><br>Plánujete delší cestu autem a chcete vzít psa s sebou? Než nastartujete, promyslete několik věcí, které ovlivní nejen pohodlí zvířete, ale i vaši bezpečnost za volantem. Pes volně pohybující se v kabině je při prudkém brzdění projektilem o hmotnosti několika desítek kilogramů. I krátká jízda po městě proto vyžaduje odpovídající zajištění, ne jenom dobrý úmysl.<br><br>Častou chybou je také spoléhat se jen na misku. Žádná miska nenahradí trénink. Zkuste psovi nasypat granule na plochý pekáč a rozprostřít je do jedné vrstvy – to je nejjednodušší a nejlevnější způsob, jak zpomalit příjem. Nebo použijte igelitový sáček, do kterého uděláte pár děr a necháte psa granule vyzobávat. Tyto metody fungují i u psů, kteří se naučili obcházet misky s překážkami. Klíčové je sledovat, co konkrétně vašemu psovi vyhovuje, a nebát se experimentovat.