Edytujesz 5 věcí, které usnadní první návštěvu umělé stěny

Častou chybou začátečníků je, že se snaží lézt hlavně rukama. Táhnete se vzhůru za každou chyt, nadloktí pálí a po pár metrech visíte vyčerpaní. Přitom lezení je hlavně o nohách. Než sáhnete po dalším chytu, najděte si nohama oporu a postavte se na ni. Nohy nesou váhu, ruce jen balancují. Zkuste také neuhýbat boky od stěny – čím blíže ke stěně jste, tím snáz se vám stojí.<br><br>Než začnete lézt, domluvte si s někým, kdo vás bude jistit. Většina stěn nabízí kurz základů jištění, který trvá zhruba hodinu. Pokud přijdete bez zkušeností a bez parťáka, využijte možnost zarezervovat si instruktora. Bezpečnost je tu na prvním místě a samotné lezení bez jištění nepřipadá v úvahu. Po krátkém školení budete umět navázat lano a správně jistit – to je základ, který musíte ovládat, než vylezete výš než tři metry.<br><br>Hřady a podlaha si zaslouží zvláštní pozornost. Hřady by měly být dostatečně široké, aby na nich slepice v zimě seděly s chodidly plně podepřenými – široká plocha zabrání omrzlinám. K podlaze použijte silnou vrstvu podestýlky ze slámy nebo hoblin. Tu v průběhu zimy pravidelně přidávejte a rozhodně ji nenechte promočit. Mokrá podestýlka je živnou půdou pro bakterie a plísně, které v suchém kurníku nemají šanci. Pokud teploty klesají hluboko pod nulu, vyplatí se izolovat stěny a strop dostupným materiálem, jako jsou balíky slámy nebo bublinková fólie.<br><br>Nezapomeň na jednu věc: i ta nejlepší bota ti nepomůže, pokud nebudeš lezečky pravidelně sundávat. Mezi pokusy si je vždy sundej, ať si noha odpočine a nekřečí. Jinak si zbytečně přivodíš otlaky a můžeš si odnaučit lezení. A až budeš vybírat, neřeš značku – řeš sednutí a účel. První lezečky jsou investice do tvé radosti z pohybu, ne do statusu na nástěnce.<br><br>Základem je použít broskve, které jsou zralé, ale ne přezrálé. Přezrálé plody obsahují méně pektinu a džem pak bude řídký, i když přidáte cokoli. Nejlepší jsou pevnější odrůdy, třeba ty s červeným líčkem, které mají vyvážený poměr kyselin a cukrů. Před vařením broskve oloupejte – nejlépe tak, že je na pár vteřin ponoříte do vroucí vody a pak do ledové, slupka pak jde dolů sama. Odstraňte pecky a nakrájejte na menší kousky, abyste zkrátili dobu varu a zachovali více přirozené chuti.<br><br>Klíč k úspěchu spočívá v kombinaci dvou triků. Prvním je přidání jádra z pecky – ne celé pecky, ale vnitřního jádra, které má mandlovou vůni a obsahuje přírodní pektin. Stačí jedno nebo dvě jádra na kilogram ovoce, zabalená do plátýnka, která během varu vyloučí své želírující látky. Druhým trikem je použití citronové šťávy a kůry, které dodají kyseliny potřebné k aktivaci pektinu. Na kilogram broskví počítejte se šťávou z půlky citronu a s kůrou z celého citronu – ale jen z bio citronu, protože chemicky ošetřenou kůru nechcete v džemu.<br><br>Jak poznáte, že je džem hotový, aniž byste použili teploměr Nejspolehlivější test je talířkový: dejte na pár minut malý talířek do mrazáku, poté na něj kápněte lžíci horké směsi a počkejte, až vychladne. Pokud se kapka při naklonění nevlní a drží tvar, je džem hotový. Pokud je řídký, vařte dál a test opakujte každé dvě minuty. Pozor na jednu častou chybu: džem během chladnutí ještě zhoustne, takže pokud ho uvaříte do úplné tuhosti na talířku, bude po vychladnutí tuhý jako kámen. Ideální je zastavit vaření ve chvíli, kdy je kapka na talířku ještě mírně tekutá, ale už se neroztéká.<br><br>Základní pravidlo: prsty by měly být mírně pokrčené, ale ne zkroucené. Když si botu nazuješ, měl bys cítit, že chodidlo je pevně obepnuto, ale bez ostré bolesti. Vyzkoušej si boty na konci dne, kdy je noha přirozeně mírně otlačená – to odpovídá stavu při tréninku. V obchodě se neboj chodit po rampu nebo zkusit malé stoupnutí na stupačku. Jen tak zjistíš, jestli bota drží patu, nebo se v ní noha posouvá dopředu.<br><br>Po prvním lezení vás budou bolet předloktí a možná i chodidla – to je normální. Protáhněte se, dejte si pauzu a pijte. Další den můžete cítit svaly, které jste ani nevěděli, že máte. To je dobrá zpráva: znamená to, že tělo pracovalo. Pokud vás to i přes počáteční nejistotu baví, vydejte se na stěnu znovu. S každou návštěvou bude pohyb jistější a vy zjistíte, že strach z výšky postupně mizí. Klíčem je trpělivost a ochota učit se.<br><br>Na co se připravit, abyste první návštěvu přežili bez zklamání Základní výbavu – lezečky, úvazek a jistítko – vám na většině stěn půjčí, ale pozor na velikost. Lezečky mají brát na nohu těsně, ale ne natolik, aby vás bolely už po pěti minutách. Pokud si nejste jistí, zeptejte se obsluhy, která vám poradí s výběrem. Na stěnu nechoďte v bavlněném triku a volných kalhotách – materiál se vytahuje a překáží. Ideální jsou elastické sportovní věci, které neomezují v pohybu.