Edytujesz 5 pravidel, jak zvládnout pubertu bez hádek

Na co si dát pozor při nákupu: hmotnost a povrch. Lehká plastová hračka klouže po stole i po koberci, těžká dřevěná drží. Povrch má být hladký, bez odštěpků a bez laku, který se loupe. Zkontrolujte, zda díly nejdou spolknout – orientační test je rulička od toaletního papíru, kterou by díl neměl projít. Malé magnety a kuličky do tohoto věku nepatří vůbec. Pokud hračka vydává ostrý zvuk nebo bliká, dítě ji brzy přestane používat jako hračku a začne ji rozebírat.<br><br>Svačinu je dobré střídat, aby dítě nepřestalo jíst. Každý den zařaďte jiné ovoce, jiný druh pečiva a jiný zdroj bílkovin. Krabičku vybírejte s přihrádkami, aby se jídlo nemíchalo. Naučte dítě pít během dne a jíst pomalu. Zdravá svačina není o zákazech, ale o tom, že jídlo má být praktické, chutné a připravené tak, aby ho dítě zvládlo sníst i v krátké přestávce.<br><br>Postupně přidávejte odpovědnost. Ve čtyřech letech může dítě uklidit příbor po jídle. V pěti si připraví oblečení na další den. V šesti dohlédne na vlastní tašku. Vždy ale platí, že úkol musí být zvládnutelný a bezpečný. Když dítě selže, nechte ho nést přirozený důsledek, pokud není nebezpečný. Zapomenutá čepice znamená, že bude venku zima. To učí víc než domluva.<br><br>Akutní císařský řez se provádí, když hrozí bezprostřední ohrožení života – náhlé zpomalení ozev, krvácení, výhřez pupečníku nebo poloha plodu, která znemožňuje vaginální porod. Plánovaný řez přichází v úvahu při těžké preeklampsii, vícečetném těhotenství v nevhodné poloze nebo při mechanické překážce v porodních cestách. Existuje i varianta na přání, kterou některé porodnice umožňují. Zde je ale nutné vědět, že operace znamená delší rekonvalescenci, vyšší riziko infekce, krevních sraženin a pomalejší nástup laktace.<br><br>Pomáhá, když má dítě vlastní pomůcky v jeho výšce. Malý kartáč, nádobka na pití, věšák na dosah. Když musí o všechno žádat, samostatnost se nerozvíjí. Stejně důležité je nechat dítě dokončit úkon vlastním tempem. Pokud se obléká pomalu, ale samo, je to cennější než rychlé oblečení od rodiče. Čas na to je potřeba naplánovat předem, ne řešit až ve spěchu.<br><br>Začněte tím, že činnost rozdělíte na části, které dítě zvládne. U oblékání to může být nejprve výběr trička, později oblečení celého svršku. U jídla podání talíře nebo nalití vody do malé sklenice. U úklidu odnesení hraček do krabice. Vždy pojmenujte, co se bude dít: „Teď si vybereš ponožky a pak je zkusíš natáhnout." Dítě potřebuje slyšet posloupnost, ne jen příkaz.<br><br>Po skončení nenechávej uklízení na ráno. Barva zaschne a jde dolů mnohem hůř. Štětce a kelímky propláchni okamžitě pod tekoucí vodou. Papír, který se nepovedl, použij jako podklad pro další malování. Dítě se tak učí, že chyba není konec, ale jen další vrstva. A ty se vyhneš hromadě práce, která by tě od dalšího tvoření jen odradila.<br><br>Puberta není období, které se dá přečkat se zacpanýma ušima. Mozek dospívajícího se mění tak, že emoce přicházejí rychleji než schopnost je zpracovat. Hádky často nevznikají kvůli tomu, co dítě řeklo, ale kvůli tomu, jak na to dospělý zareagoval. První pravidlo zní: nereagovat hned. Když přijde ostrá věta, stačí říct, že si o tom promluvíte za hodinu. Odklad sníží napětí na obou stranách a zabrání výbuchu, kterého by člověk později litoval.<br><br>Samostatnost nevzniká z velkých rozhodnutí, ale z opakování malých kroků. Ráno, při oblékání, u jídla nebo při úklidu hraček. Pokud dítěti dáte prostor, aby část úkonu zvládlo samo, postupně převezme odpovědnost i za celek. Nejde o to, aby bylo dokonalé, ale aby si osvojilo postup. Rodičovská trpělivost je tady důležitější než rychlost.<br><br>Oceňujte snahu, ne výsledek. Místo „máš to křivě" řekněte: „Zkusil jsi to sám, to je dobré. Pojď se podívat, jak to udělat příště rychleji." Dítě potřebuje zažít, že jeho úsilí má smysl. Když se nedaří, nabídněte pomoc jako spolupráci, ne jako převzetí úkolu. „Půlku uděláš ty a půlku já" funguje lépe než „nech to, udělám to já".<br><br>Když pomoc místo samostatnosti bere sílu Nejčastější chybou je, že rodič vidí dítě váhat a udělá úkon za něj. Tím se dítě učí, že stačí chvíli počkat a práce zmizí. Druhou chybou je přílišná kontrola: neustálé opravování a připomínky berou chuť zkoušet. Třetí chybou je nejasné zadání. „Ukliď si" je pro malé dítě příliš široké. Lepší je konkrétní výzva: „Dej kostky do tohoto boxu a auta na polici."<br><br>Samostatnost se nerozvine přes noc. Je to série malých vítězství a několika nezdarů. Když dospělý vydrží, dítě získá dovednost i sebevědomí. A vy získáte ranní klid, méně dohadování a čas, který jste dříve věnovali oblékání a uklízení za někoho jiného.