Edytujesz 5 kroků, jak odstranit počernalý silikon ve spáře

Typickou chybou je používání octu nebo citronové šťávy na chrom. Kyseliny sice kámen rozpustí, ale zároveň naleptávají povrchovou úpravu. Po několika aplikacích chrom zmatní a začne se loupat. Další častou chybou je nechávat čisticí prostředek na baterii působit příliš dlouho. I šetrný prostředek může po půl hodině poškodit lesk. Stejně tak se nevyplácí používat parní čistič přímo na těsnění. Vysoká teplota je zde spíš nepřítel než pomocník.<br><br>Nejčastější chyba vzniká už při návrhu: obklad se ukončí v místě, kde to vypadá dobře na půdorysu, ale zapomene se na reálný dostřik vody. U sprchového koutu se voda při běžném sprchování dostane běžně do výšky 120 až 150 cm nad podlahu, při prudším proudu nebo při sprše se sprchovou hlavicí na tyči i výš. Pokud obklad končí pod touto hranicí, voda stéká po omítce nebo po malbě. Ty pak vlhnou, bobtnají a časem se loupe barva i omítka.<br><br>Druhým viníkem bývá redukční ventil s přednastaveným výstupním tlakem. Výrobci často dodávají ventily nastavené na 3 bary, ale v nízkopodlažních objektech stačí 2,5 baru. Při dvou odběrech ventil nestačí dorovnávat pokles a výsledný tlak kolísá. Nastavte výstupní tlak o 0,2–0,3 baru výše, než je minimum pro vaše spotřebiče, a sledujte, zda při souběžném odběru neklesá pod hranici uvedenou v návodu kotle nebo pračky. Pozor na příliš vysoké nastavení — způsobuje rázování a opotřebení armatur.<br><br>Pokud vrzání přetrvává i po vyčištění a namazání, bývá keramika opotřebená nebo prasklá. V takovém případě ji nelze opravit, ale pouze vyměnit za novou kartuš stejného typu. Starší baterie mívají specifické rozměry, proto si před nákupem změřte vnější průměr, výšku a počet zubů na spodní části. Častou chybou je koupě univerzální kartuše, která sice pasuje do závitu, ale má jiný zdvih a průtok. Další chybou je násilné rozebírání, při kterém praskne plastový kryt nebo se ohne páka.<br><br>Silikonový tmel ve spáře koupelny nebo kuchyně časem zčerná. Není to špína, kterou by šlo smýt běžným prostředkem. Černé skvrny jsou plísně, které prorostly do struktury tmelu. Živí se mýdlem, vodním kamenem a vlhkostí, která ve spáře zůstává. Jakmile se objeví, žádný čisticí prostředek je neodstraní natrvalo, protože pod povrchem tmelu je mycelium, které se dál šíří. Jediné spolehlivé řešení je starý silikon vyřezat a nahradit novým.<br><br>Postup napojeni obkladu na vanu krok za krokem Prvni krok spociva v priprave podkladu. Zed pod obkladem musi byt vyrovnana a penetrovana. Na ni se lepi hydroizolacni stěrka, ktera musi presahovat az na horni hranu vany. Tento presah je klicovy: vytvari pruzne pero, ktere pohltí pohyby vany. Hydroizolaci nechte dokonale vytvrdnout, obvykle 24 hodin. Potom naneste lepidlo zubovou stěrkou a polozte prvni radu obkladu. Spodni hrana obkladu nesmi dosednout na vanu natvrdo. Mezi obkladem a vanou nechte sparu sirokou 2–3 mm. Do teto spary se vklada pruzný tesnici profil nebo se vyplni trvale pruznou hmotou, ktera zustane pruzná i po vytvrdnuti.<br><br>Poslednim krokem je kontrola tesnosti. Po vytvrdnuti vsech hmot (obvykle 24–48 hodin) naplnte vanu vodou az po okraj a nechte ji plnou nekolik hodin. Sledujte, zda se spara neotevira nebo nepraska. Pokud ano, znamená to, ze pruzná hmota nebyla dostatecne pruzná nebo byla spara prilis siroka. V tom pripade je nutne spoj vyrezat a zopakovat. Pokud vana drzi a spara zustava celistvá, je napojeni hotove. Udrzbujte spoj jednou za cas cistym hadrem a vyhybejte se abrazivnim cisticim prostredkum, ktere by pruznou hmotu narusily.<br><br>Napojení obkladu na vanu bez silikonu je mozne, ale vyzaduje presny postup a trpelivost. Zakladni podminkou je, ze vana musi byt osazena a pevne ukotvena k nosne konstrukci, nikoli pouze polozana na podlahu. Pokud se vana pri napousteni nebo stoupani vody pohne, praskne i ten nejlepsi spoj. Pred zahajenim prace zkontrolujte, zda je vana ve vodorovne poloze a zda nema vuli v miste, kde se bude stýkat s obkladem.<br><br>Dalsi casti je napojeni na stenu. Pokud je vana umistena v rohu, postupujte stejne na obou stranach. Spary mezi obkladem a stenou resi stejny princip: pruzny profil a pruzná hmota. Rohy obkladu nikdy nedotahujte napevno k sobe, vzdy nechte 2 mm rezervu. Tato rezerva se pozdeji vyplni pruznou hmotou. Pokud se spoji obkladu na vanu zanedbate, voda zatéka za obklad a zpusobi plisen nebo odpadnuti cele rady. Proto je lepsi stravit vice casu peclivym napojenim nez později opravovat.<br><br>Nejvetsi chybou je pouziti klasicke spárovací hmoty nebo silikonu, ktery casem ztrati prilnavost. Silikon se casem odloupne, protoze vana se pohybuje jinak nez zed. Misto silikonu se dnes pouzivaji tesnici profily z mekceného PVC nebo polyetylenu. Ty se vkládaji do spary jeste pred spárováním. Profil se nesmi stlacit naplno, musi zustat videt jeho pruzná cast. Spáru pak uzavřete pruznou hmotou urcenou pro sanitární prostory, ktera je oznacena jako trvale pruzna. Nikdy nepouzijte akrylátový tmel, ten popraska.