Zásuvky bez krytů: chyba, která zbytečně ohrožuje děti

Umístění řešte podle toho, co děti skutečně ruší. Pokud jedno vstává dřív a rozsvěcí, dejte zástěnu mezi postele tak, aby stála v ose světla od lampičky k druhému lůžku. Pokud jde o hluk, postavte ji blíž k hlučnějšímu dítěti, ne doprostřed. Nikdy neblokujte cestu ke dveřím ani k oknu – zástěna nesmí bránit větrání a úniku v případě potřeby. Nechte mezi postelemi průchod alespoň 60 cm, jinak se o sebe děti budou při vstávání doslova zakopávat.

Pamatujte také na strop a podlahu. Tmavý strop v kombinaci s výraznou tapetou stlačí místnost na minimum. Světlý strop a světlá podlaha naopak dají tapetě prostor vyniknout. U malých dětí počítejte s tím, že spodní část stěny bude dostávat zabrat. Do výšky zhruba jednoho metru se vyplatí zvolit omyvatelný pruh, lištu nebo tapetu s hladkým povrchem, kterou lze otřít. Vzory s texturou a reliéfem se čistí obtížněji a v dětském pokoji rychle ztrácejí vzhled.

Typická chyba je snaha vyplnit každý centimetr stěny policemi. Rodiče koupí vysokou knihovnu, aby měli kam dát knížky a hračky, a pak se diví, že je v pokoji tma. Přitom stačí knihovnu otočit o 90 stupňů a postavit ji kolmo ke stěně s oknem. Nebo ji nahradit dvěma nízkými policemi vedle sebe. Další častá chyba je tmavý nábytek. I nízká černá nebo tmavě hnědá skříňka pohltí světlo, místo aby ho odrážela. Světlé dřevo, bílá a pastelové odstíny fungují nesrovnatelně lépe.

Bílý plast k dubovému obložení působí jako cizí prvek a časem zežloutne. Zvolte hliník s práškovou barvou v odstínu dřeva, případně textilní roletu s dekorem, která je měkká a lépe se přizpůsobí nerovnostem. U masivního dřeva dejte přednost přírodním tónům – ořech, dub, jasan. Vyhněte se čistě černé a studeně šedé, pokud obložení nemá stejný podtón. Vzorek si vždy přiložte přímo k obložení za denního světla, ne na obrazovce.

Největší chybou při dělení malého bytu je snaha vytvořit dvě plnohodnotné místnosti v prostoru, který na to nestačí. Místo toho je lepší přemýšlet v zónách: kde se spí, kde se odpočívá, kde se pracuje a kde si dítě hraje. Zóny nemusí být oddělené zdí, stačí je vizuálně i funkčně odlišit. Rodičovská část má být klidová, dětská hlučnější a flexibilnější. Pokud se snažíte obojí sloučit do jednoho neutrálního prostoru, obě strany budou nespokojené.

Dětský pokoj je místo, kde se dítě učí, hraje a objevuje. Zároveň je to prostor, kde je elektřina na dosah ruky. Zásuvky a kabely proto patří k nejčastějším zdrojům úrazů v domácnosti. Řešení přitom nebývá drahé ani složité. Stačí dodržet několik pravidel a především nepodcenit situace, které dospělí považují za samozřejmé.