Záměna hřibu kříště se satanem, která končí otravou

Základní pravidlo: nikdy nesbírej houbu, u které si nejsi stoprocentně jistý. U bílých muchomůrek platí, že rostou jednotlivě nebo v malých skupinkách, nejčastěji v jehličnatých lesích pod smrky a borovicemi, vzácněji v listnatých. Mají rád vlhké, stinné stráně. Pokud houbu vidíš poprvé a nemáš ji potvrzenou od zkušeného mykologa, nech ji v lese.

Posledním krokem je kontrola doma před vařením. Všechny plodnice znovu rozřízněte a zkontrolujte, zda dužnina modrá rovnoměrně a zda třeň nemá červenou síťku. Hřib kříšť se doporučuje tepelně upravit, i když je jedlý. Nikdy ho nepodávejte syrový. Pokud máte sebemenší pochybnost, houbu vyhoďte. Jistota je vždy důležitější než hrdost na úlovek.

Vlhká bota po dešti nebo po sportu nemusí být nutně zkažená. Rozhoduje to, co cítíte po důkladném vysušení. dvou dnech v suchém, větraném prostoru zůstává jen slabý pach kůže nebo gumy, boty pravděpodobně přežijí. Jakmile ale ucítíte kyselý, zatuchlý nebo chemický odér, který se drží i po vyčištění, je čas přemýšlet o vyhození. Nejde přitom jen o pohodlí – plísně a bakterie v obuvi mohou dráždit kůži, způsobovat zápach nohou a u citlivějších lidí i ekzémy.

Hřib kříšť neboli modrák je jednou z nejchutnějších a nejvyhledávanějších hub českých lesů. Roste od června do října, nejčastěji v listnatých a smíšených porostech pod duby, buky a habry, ale objevit se může i pod smrky. Mnoho houbařů ho ale nerozpozná včas a splete si ho s jedovatým hřibem satanem, jehož konzumace způsobuje těžké zažívací potíže. Rozdíl přitom není v barvě plodnice, ale v detailech, kterých si většina lidí nevšimne, dokud je pozdě.

První pomoc spočívá v okamžitém přerušení příjmu a v kontaktu s lékařem. Pokud postižený zvrací sám, nebraňte tomu, ale nikdy nevyvolávejte zvracení u osoby v bezvědomí. Uchovejte zbytek jídla nebo houby pro určení. Nepodávejte alkohol, tlumivé léky ani žádné domácí „protijedy". Čím dříve se dostane pacient do nemocnice, tím větší je šance na zvládnutí stavu bez trvalých následků.

Najdeš ho od června do října, nejvíce však v srpnu a září. Hledej na okrajích březových porostů, v mladých březinách, na pasekách, podél cest a vřesovišť. Často roste ve skupinách, takže když jeden najdeš, rozhlédni se — obvykle jich tam je víc. Vyhýbej se však místům, kde břízy rostou v těsné blízkosti frekventovaných silnic nebo v průmyslových zónách; houby snadno přijímají těžké kovy z půdy.

Kde dělá většina houbařů chybu Nejčastější záměna vzniká u mladých plodnic, kdy je klobouk ještě téměř bílý nebo krémový a třeň není dostatečně vybarvený. Satan má na rozdíl od modráka třeň s výraznou červenou síťkou, která je patrná zejména v horní části. Klobouk satana je světlejší, šedobílý až šedozelený, a při poškození modrá jen velmi slabě nebo vůbec. Zásadní je ale barva trubiček: u satana jsou nejprve žluté, později oranžové až červené, což je varovný signál, který by měl každého zastavit. Pokud trubičky na řezu červenají nebo oranžoví, houbu neberte.

Základním poznávacím znakem hřibu kříště je jeho reakce na řez. Dužnina i trubičky po rozříznutí okamžitě modrají, a to velmi intenzivně. U mladých plodnic je tato změna nejrychlejší a nejvýraznější. Třeň bývá zbarvený do žluta až žlutooranžova, na vrcholu přechází do červena, ale nikdy nemá červenou síťku, která by byla zbarvená do ruda po celé délce. Klobouk je šedohnědý až olivový, suchý a matný, ve vlhku mírně slizký. Trubičky jsou nejprve žluté, později zelenožluté a po dotyku modrají.

Praktický postup při sběru je jednoduchý. Každou plodnici, kterou si nejste jisti, rozřízněte podélně nožem od klobouku až po bázi třeně. Sledujte barvu dužniny do deseti vteřin. Modrák zmodrá rychle a výrazně, satan zůstává bledý nebo mírně nažloutlý. Dále si všímejte třeně: pokud vidíte červenou síťku, houbu okamžitě vyhoďte. Nikdy nespoléhejte na to, že houbu ochutnáte a poté vyplivnete. I malé množství satana způsobuje nevolnost, zvracení a průjem, které mohou vyžadovat lékařskou pomoc.

Další častou chybou je sběr do košíku, kde se plodnice navzájem otlačí. Poškozená místa modrají i u satana, což vede k mylnému závěru, že jde o modráka. Proto každou houbu vkládejte jednotlivě a raději ji hned na místě zkontrolujte. Vyhněte se také sběru starých plodnic, u nichž už nelze barvu trubiček spolehlivě určit. Pokud si nejste jisti, houbu nechte v lese. Žádná úspora času ani snaha o co největší úlovek nestojí za zdravotní riziko.

Domácí zpracování je jednoduché, ale nesmí se uspěchat. Houby očistěte kartáčkem, odřízněte zbytky zeminy u třeně. Nakrájejte na plátky silné asi půl centimetru. Poté je vařte v osolené vodě alespoň 20 minut, vodu slijte. Teprve pak je použijte do směsi, guláše nebo na smaženici. Syrový kovář ani krátce provařený kovář se nejí. Někteří lidé ho suší, ale sušení samo o sobě bez předchozího provaření nestačí.