Zapojte děti pohybem: hry, které ve družině zabodují

Zalévání před zimou je ošemetné. Zemina by měla být mírně vlhká, ne přemokřená. Pokud je substrát suchý a vy ho před mrazem zalijete, voda zmrzne a může poškodit kořeny. Pokud naopak necháte rostliny vyschnout úplně, kořeny odumřou suchem, i když je venku zima. Ideální je zalít naposledy dva až tři dny před tím, než teploty klesnou pod nulu, a pak už nechat půdu na povrchu mírně oschnout.

Začněte tím, že si projdete truhlíky a rozdělíte bylinky podle jejich zimní odolnosti. Trvalky jako tymián, šalvěj, rozmarýn, levandule nebo oregano zvládnou mráz, ale jen pokud jim dopřejete správné podmínky. Jednoleté bylinky, jako je bazalka, naopak nemá smysl zachraňovat – jednoduše dojdou a na jaře je vysévejte znovu. Dvouleté, třeba petržel, můžete nechat na místě, ale počítejte s tím, že jejich listy přes zimu zeslábnou.

Největší chybou, kterou lidé dělají, je nechat truhlíky na místě, kde na ně celý den svítí zimní slunce. Přes den se substrát prohřeje a rostlina se probudí k růstu, ale v noci teplota prudce klesne a nové výhony zmrznou. Truhlíky proto přesuňte k severní nebo východní stěně domu, kde je méně slunce, ale také méně větru. Pokud nemáte jinou možnost, obalte květináče bublinkovou fólií, jutou nebo starou dekou, ale vždy nechte vrchní část půdy volnou pro přístup vzduchu.

Když plánujete výškový profil túry, většina pozornosti patří stoupáním. Přitom právě sestup je statisticky nejrizikovější částí výletu. Kolena, kotníky a stehenní svaly dostávají při klesání zabrat úplně jinak než při výstupu. Pokud chcete dojít do cíle bez bolesti a zbytečných pádů, začněte s plánováním už doma u mapy.

Jak rozložit trasu, aby vás nohy nezradily Nejdřív si spočítejte nejen celkové převýšení, ale hlavně délku a prudkost klesání. Pokud trasa obsahuje úsek s klesáním více než 400 výškových metrů na 2 kilometry, počítejte s tím, že to bude fyzicky i psychicky náročné. Rozdělte si sestup na menší úseky a naplánujte si pauzy nejen na vrcholu, ale i v polovině klesání. Ideální je najít v mapě místo, kde se terén mírně zvedne nebo kde je lavička či potok – tam si dejte zastávku dřív, než pocítíte únavu.

Samotný sestup začněte pomalu a vědomě. Dávejte si pozor na to, kam šlapete, a ne dívejte se jen na cíl. Většina úrazů vzniká při pohledu do telefonu nebo při rozhovoru, kdy přestanete vnímat terén. Používejte trekové hole – uleví kolenům až o 20–30 % zátěže. Pokud hole nemáte, šetřete kolena tím, že děláte kratší kroky a nohy mírně pokrčené. Vyhněte se skákání z kamene na kámen, to je jistá cesta k podvrtnutí kotníku. Pravidelně střídejte směr chůze, abyste nepřetěžovali stále stejné svaly.

Prvním varovným signálem bývá zápach z tlamy. Nejedná se o běžný „psí dech", ale o výrazně nepříjemný, nasládlý až hnilobný odér, který ucítíte i na vzdálenost půl metru. Dalším příznakem je změna barvy zubů – nejdříve světle žlutý povlak, později tmavě hnědé až černé skvrny. Všímejte si také dásní: pokud jsou zarudlé, oteklé nebo při doteku krvácejí, znamená to, že se pod kamenem rozjely zánětlivé procesy. Pes si může mnout tlamu tlapkou, vyhazovat hlavou, nebo začne žvýkat jen na jedné straně. V pokročilejší fázi přichází ztráta chuti k jídlu, slinění a uvolňování zubů.

Základem dlouhé trvanlivosti je správná skleněná nádoba. Používejte výhradně tmavé sklo – hnědé nebo zelené – které blokuje škodlivé UV záření. Než cokoli naplníte, nádobu vysterilizujte: vyvařte ji ve vodě po dobu alespoň deseti minut a nechte zcela vyschnout. Vlhké prostředí podporuje růst plísní, které zničí nejen obsah, ale i jeho účinné látky. Pokud připravujete větší množství, rozdělte jej do menších lahviček – otevíráním jedné velké nádoby totiž do směsi vpouštíte kyslík, který způsobuje žluknutí.

Typickou chybou bývá ignorování světla. Šikmé střechy často znamenají menší okna a tmavší kouty. Proto volte světlé barvy na stěnách a nábytku – opticky místnost zvětší a rozjasní. Doporučuje se také LED pásek podél nejnižšího místa stropu, který nasvítí prostor bez ostrých stínů. Zrcadla umístěná na šikmou stěnu (bezpečně připevněná) odrážejí denní světlo a vytvářejí dojem většího pokoje. Pro hru na zemi zase pořiďte měkký koberec, který tlumí hluk a chrání děti před chladem od podlahy.

Při plánování nezapomeňte na dětskou bezpečnost. Hrany u šikminy, které jsou nižší než 120 cm, by měly být opatřeny měkkými chrániči nebo polstrováním. Okna vikýřů a střešní okna musí mít pojistku proti otevření dokořán. Nábytek vždy ukotvěte ke stěně, i když je nízký – děti ho mohou snadno převrhnout při hře. A pokud je pokoj určen pro nejmenší, zvažte, zda jim nízká místa neposkytnou příliš velké pokušení lézt do koutů, kde se mohou zaseknout. Proto je vhodné nebezpečné zákoutí zakrýt dvířky nebo je využít pro vestavěné úložné prostory, které se nedají otevřít zevnitř.