Zapaření hub v košíku: kde dělá většina lidí chybu

Typické chyby: určovat houbu podle fotky v telefonu bez ohledu na lokalitu a stáří plodnice, spoléhat na chuť nebo vůni před bezpečným určením, míchat do košíku druhy, u kterých si nejste jisti. Další častá chyba je ignorovat podhoubí a růstové podmínky – stejný druh vypadá jinak v jehličí a jinak na louce. Pokud si po prohlédnutí klobouku, třeně i výtrusů stále nejste jistí, houbu neberte. Nejíst je vždy lepší než riskovat.

Liška obecná patří mezi nejčastěji sbírané houby, ale zároveň mezi ty, které lidé často pletou s jinými druhy. Pozná se podle celkového tvaru: mladé plodnice mají klobouk téměř válcovitý až vejčitý, později se rozvine do nálevky s podvinutým okrajem. Barva klobouku sahá od světle žluté přes oranžovou až po cihlově červenou, nikdy však není fialová ani růžová. Třeň je masitý, směrem dolů se zužuje a na povrchu má jemné žilky, které přecházejí na klobouk. Právě tyto žilky, které nejsou ostré jako lupeny, jsou nejspolehlivějším znakem.

Košík zvolte nízký, široký a s pevnými stěnami. Ideálně proutěný nebo z prodyšné tkaniny. V igelitové tašce se houby do hodiny zapotí, změknou a začnou plesnivět. Klobouky dávejte do košíku nožičkou dolů, větší kusy na dno, menší nahoru. Mezi vrstvy vložte listí nebo papír, pokud jdete na delší trasu. Košík nikdy nenaplňujte až po okraj — při chůzi se obsah mačká a vrchní houby se rozdrtí.

Do poznámek napište, kde houba rostla – na živém stromě, na pařezu, v trávě, v mechu, pod jakým stromem. Uveďte nadmořskou výšku, pokud ji znáte, a datum. Některé druhy se objevují jen v určité části roku. Bez těchto údajů je určení jen hádání. Aplikace, která se ptá na lokalitu a substrát, bývá spolehlivější než ta, která chce jen fotografii.

Penízovka sametonohá a čirůvka dvoubarvá Penízovka sametonohá je další houba, která se objevuje na podzim a vydrží i po prvních mrazech. Roste ve velkých trsech na pařezech a kmenech listnáčů. Klobouky jsou žlutohnědé až rezavé, na okraji světlejší. Sbírá se celý trs, ale pozor – nožičky jsou tuhé, takže se odřezávají. Penízovka má příjemnou chuť a hodí se do polévek i na nakládání. Často se plete s nejedlou penízovkou měkkou, která má na klobouku bílé vločky. Proto každou houbu otočte a zkontrolujte spodní stranu.

Největší problém při přepravě hub z lesa není vzdálenost, ale vlhkost a teplo. Čerstvé houby obsahují přes devadesát procent vody a v uzavřeném prostoru se během hodiny začnou potit. Jakmile se na povrchu plodnic vytvoří mokrý film, začnou se množit bakterie a houby se rozpadají. Cílem tedy není houby „uchladit", ale zajistit, aby mohly dýchat a aby se odpařená vlhkost nikde neusazovala.

V kuchyni se liška nejlépe uplatní v jednoduchých úpravách. Nakrájejte ji na silnější plátky a restujte na másle nebo oleji, dokud nezačne pouštět šťávu. Přidávejte ji k vejcím, do smetanových omáček, polévek a rizota. Nesnažte se ji dusit příliš dlouho, ztratila by pevnost. Před tepelnou úpravou houbu vždy ochutnejte – syrová liška může být mírně palčivá, ale vařením se to ztratí. Pokud ji sušíte, nakrájejte ji na tenké plátky a sušte při nízké teplotě, aby nezhořkla.

Kde lišku hledat a kdy vyrazit Liška roste od června do listopadu, nejvíce po vydatných deštích, kdy teploty klesnou pod dvacet stupňů. Hledejte ji ve smíšených a jehličnatých lesích, pod smrky, borovicemi i buky. Preferuje mechové podloží, okraje cest, stráně a místa, kde se drží vlhkost. Často roste ve skupinách, takže když najdete jednu, rozhlédněte se po okolí. Vyhněte se sběru v místech, kde se stříká chemií nebo kde je půda příliš podmáčená – tam bývá liška méně kvalitní.

Nejčastější chybou je sběr přestárlých plodnic, které jsou tuhé a hořké. Další chybou je záměna s jedovatou liškou bledou kvůli spěchu. Vždy si na houby vezměte košík, ne igelitku, aby se nezačaly kazit. A pokud si nejste jistí, houbu raději nechte v lese.

Při sběru houbu nevytrhávejte, ale opatrně vykroutte nebo odřízněte u země. Plodnice s plstnatým nebo nahnilým kloboukem nechte být. Doma lišky očistěte suchým hadříkem nebo štětcem, přílišné máčení ve vodě jim nesvědčí. Pokud jsou hodně znečištěné, krátce je opláchněte a hned osušte. Čerstvé lišky vydrží v chladu dva až tři dny, v mrazničce pak několik měsíců.

Záměna hrozí hlavně s liškou bledou, která je jedovatá. Ta má žilky mnohem ostřejší, bledší a klobouk je světlejší, téměř krémový. Další nebezpečná dvojnice je liška fialová, ta je ale zbarvená do fialova a roste vzácněji. Typickou chybou začátečníků je sběr podle barvy bez kontroly žilek. Vždy houbu otočte a podívejte se, zda žilky sbíhají na třeň a jsou tlusté, vidličnatě větvené. Když jsou tenké a ostré, houbu nechte v lese.