Sušení bylinek: častá chyba, která připraví bylinky o vůni

Samotné sušení má několik metod, ale nejspolehlivější je svazkování. Stonky seskupte po pěti až sedmi kusech, svažte provázkem a zavěste hlavičkami dolů. Svazky by neměly být příliš husté, mezi jednotlivými stonky musí proudit vzduch. Větší listy, jako jsou šalvěj nebo máta, sušte na sítech nebo na čisté utěrce. Každý den je obraťte, aby proschly rovnoměrně. Pokud vlastníte sušičku na ovoce, nastavte nejnižší teplotu do pětačtyřiceti stupňů. Trouba je nejméně vhodná – i při minimálním výkonu se spíš peče než suší. Doba sušení se liší podle druhu a vlhkosti vzduchu, obvykle trvá pět až čtrnáct dní.

Pokud už máte mátu vysazenou volně v půdě, můžete použít metodu pravidelného zastřihávání. Každý týden, nebo alespoň jednou za dva týdny, projděte záhon a odstraňte všechny výhonky, které se objeví mimo určenou plochu. Nesmíte je vytahovat jen nad zemí – musíte je vyhrabat i s kořeny. Nejlépe se to dělá rýčem nebo ostrým nožem, kterým opatrně proříznete půdu a podtáhnete kořenový výběžek. Nezapomeňte, že tento postup vyžaduje důslednost; stačí jedno opomenutí a máta se za pár týdnů znovu rozroste.

Jak poznáte, že jsou bylinky suché? Listy by měly být křehké a snadno se drolit mezi prsty, stonky se musí lámat, ne ohýbat. Pokud bylinky zavřete do sklenice a kondenzuje na skle voda, jsou ještě vlhké – vraťte je dosušit. Správně usušené bylinky si zachovají sytou barvu a intenzivní vůni. Příliš tmavé listy nebo zatuchlý zápach signalizují, že se proces nepovedl a materiál je vhodný jen do koše. Sušení se nevyplatí uspěchat, protože nedosušené bylinky plesniví i v lednici.

Hotové bylinky poznáte tak, že listy snadno praskají a drolí se mezi prsty. Stonky by měly být křehké a lámavé, ne ohebné. Pokud mají ještě mírně gumový charakter, pokračujte v sušení. Po dokončení nechte bylinky chvíli vychladnout a teprve poté je uložte. Jinak by kondenzace vody uvnitř sklenice mohla způsobovat plíseň.

Důležité je také umístění. Máta preferuje polostín až světlé místo bez přímého úpalu, ale pokud ji dáte do plného stínu, začne se vytahovat za světlem. Tento růst je často doprovázen řídnutím listů a ztrátou aroma. Naopak na přímém slunci listy rychle vadnou a rostlina stresuje, což se projeví nadměrnou tvorbou oddenků – jako by se snažila uniknout z nepříznivých podmínek. Najděte jí místo, kde má dostatek rozptýleného světla, a pravidelně ji otáčejte, aby rostla rovnoměrně.

Častou chybou je sušení všech bylinek společně, čímž se jejich aroma smíchá. Proto sušte každý druh zvlášť. Dále se vyvarujte sušení venku na slunci, které bylinky rychle vysuší, ale zároveň vybělí a zbaví chuti. A pokud si nejste jistí, jestli je bylinka dostatečně suchá, raději ji nechte ještě den nebo dva – v tomto případě platí, že méně je někdy více.

Pokud nemáte chladnou místnost, můžete zkusit zimování na světlém parapetu při běžné pokojové teplotě. To sice funguje, ale vyžaduje maximální disciplínu ve světle. Rozmarýn potřebuje co nejvíce přímého slunce i v zimě – ideálně jižní nebo západní okno. Jakmile je den kratší než osm hodin, vyplatí se přisvítit obyčejnou LED lampou umístěnou asi dvacet centimetrů nad rostlinou. Bez dodatečného světla se vyhnou jen ti, kdo mají velmi světlý skleník nebo zimní zahradu. V bytě platí: čím tepleji, tím více světla, jinak rostlina vytvoří dlouhé tenké výhony s řídkými lístky a ztratí kompaktní tvar.

Když se řekne sušení bylinek, většina lidí si představí svazky zavěšené v kuchyni. Jenže právě tady začíná nejčastější problém: vlhkost a světlo. Bylinky sušené na přímém slunci ztrácejí během pár dní většinu silic, které jsou zodpovědné za jejich aroma. Místo voňavé přísady do jídel pak získáte bezbarvé stébla s minimální chutí. Sušte proto vždy na tmavém, suchém a dobře větraném místě. Teplota by se měla pohybovat mezi dvaceti a třiceti stupni, nikdy ne vyšší, protože teplo ničí účinné látky.

Častou chybou je sušení v troubě při vysoké teplotě. Většina lidí spěchá a zapne troubu na 50 °C, ale i to je příliš mnoho – bylinky ztratí aroma a zhnědnou. Pokud nemáte jinou možnost, nechte troubu pootevřenou a teplotu nastavte maximálně na 35 °C. Kontrolujte bylinky každých třicet minut a otáčejte je, aby proschly rovnoměrně. Další častý omyl je sušení v mikrovlnné troubě, které sice trvá minutu, ale výsledkem jsou spálené listy bez chuti. Naopak nejpomalejší, ale nejšetrnější metodou je sušení na vzduchu – trvá pět až deset dní, ale výsledná kvalita stojí za to.

Jak zabránit tomu, aby máta ovládla celý květináč Základním pravidlem je zasadit mátu do nádoby, která má dostatečnou hloubku, ale ne příliš velký průměr. Pokud použijete široký truhlík, rostlina se bude snažit zaplnit celý prostor a vytvoří husté výběžky. Ideální je květináč o průměru 20–30 centimetrů, do kterého zasadíte jen jednu rostlinu. Mátě vyhovuje zemina bohatá na humus, ale musí být dobře propustná – přemokření vede k hnilobě kořenů a rostlina pak slábne a vytváří dlouhé, nevzhledné výhony.