Struktura a vzhled: co dělá HTML a co CSS

Z Mazovia

Začněte tím, že si tým sladí pojmenování větví. Osvědčuje se krátký prefix podle typu práce a číslo úkolu, například oprava-loginu nebo funkce-export. Délka života větve by neměla přesáhnout několik dní. Dlouho otevřená větev znamená bolestivé slučování a konflikty, které nikdo nechce řešit. Když práce nejde dokončit rychle, rozdělte ji na menší části, které jdou sloučit samostatně.

Nejčastější chyba je slučování vlastní větve s hlavní větví lokálně a následný push. Tím se do historie dostanou zbytečné slučovací commity a tým ztrácí přehled. nechte hlavní větev aktualizovat rebase nebo použijte sloučení přes rozhraní, které historii udrží čitelnou. Pozor ale na přepisování historie u větví, které už někdo jiný stáhl. Přepisujte jen to, co ještě nikdo nepoužívá.

Nejužitečnější funkcí bývá „Find Usages" s filtrem na textový výskyt. Když hledáte název metody, zadejte ho bez závorek a projděte i komentáře a konfigurační soubory. Často se zapomíná na property soubory, XML konfigurace nebo šablony, kde je jméno zapsané jako řetězec. Teprve když máte jistotu, že žádný skrytý výskyt neexistuje, spusťte refaktorovací příkaz. U rozsáhlejších změn doporučuji nejdřív vytvořit záložní větev a teprve pak měnit. IDE sice umí vrátit zpět, ale jen do určité hloubky a ne vždy spolehlivě.

Před odesláním změny k revizi si projděte vlastní rozdíl. Často se do commitu dostanou pomocné soubory, dočasné výpisy nebo zakomentovaný kód. Tyto věci patří do ignorovaného seznamu, ne do historie. Zároveň zkontrolujte, že změna nesahá do nesouvisejících souborů. Malý, soustředěný rozdíl se kontroluje rychle a snadno se vrací, pokud se něco pokazí.

Konflikty řešte dřív, než je najde uživatel Synchronizace je nejkřehčí místo celého systému. Vytvořte dva klienty se stejným záznamem, oba ho upravte offline a nechte je připojit se v opačném pořadí. Zjistíte, jaká pravidla slučování skutečně platí – zda vyhrává poslední zápis, verze serveru, nebo se změny slévají po polích. Rozhodnutí musí být zdokumentované a testy musí pokrývat i opakované odeslání stejné operace, protože klient po pádu sítě často pošle totéž dvakrát. Idempotence na straně serveru není detail, ale podmínka.

Nejužitečnější nástroj je obyčejný režim letadla a síťový simulátor. Odpojte zařízení od sítě, proveďte několik zápisů, aplikaci tvrdě ukončete a znovu otevřete. Sledujte, zda se data zobrazí okamžitě z lokálního úložiště a zda se fronta odesílání nezdvojila. Častá chyba je testovat jen pomalou síť místo úplného výpadku – chování při timeoutu a při úplné absenci signálu se liší a obě situace musíte ověřit zvlášť.

Nezapomínejte na responzivitu. Bez meta značky pro šířku viewportu se mobilní prohlížeč chová, jako by stránka byla široká jako monitor, a všechno zmenší. Základní pravidlo: pište styly od nejmenší obrazovky a pomocí media queries přidávejte úpravy pro širší. Testujte v prohlížeči při zúženém okně, ne jen na plné šířce. Odhalíte tak, že se byt v panelákuám dlouhý nadpis nevejde, tlačítka se překrývají nebo tabulka přetéká.

Pojmenování rozhoduje o polovině čitelnosti. Funkce má popisovat, co dělá, proměnná co drží. Vyhněte se zkratkám typu d, tmp, val a názvům jako data, pokud nejde o skutečně obecná data. Boolean pojmenujte jako tvrzení: isActive, hasAccess, canSubmit. Číslo v jednotkách názvu nezapomeňte: timeoutMs řekne víc než timeout. A nepoužívejte názvy, které lžou — funkce getUser, která zároveň ukládá do databáze, je past na každého, kdo ji zavolá.

Většina týmů se zasekne na tom, jestli má používat jeden sdílený repozitář, nebo vidlice. Rozdíl není v nástroji, ale v tom, kdo má právo zapisovat do hlavní větve. Pokud má každý člen push právo přímo do hlavní větve, dřív nebo později vznikne zmatek v historií a nefunkční build. Řešení je jednoduché: hlavní větev je chráněná, zapisuje se do ní jen přes sloučenou změnu a každá změna projde krátkou kontrolou.

Analýzu odhadujte v užším kruhu – analytik, tester, člověk, který bude implementovat. Implementaci odhadujte v plném týmu, protože tam se projeví závislosti a sdílené součásti. Pokud se odhady rozcházejí, nehlasujte o průměru. Nechte každého říct, co ho vede k jeho číslu, a hledejte rozdíl v pochopení zadání. Často se ukáže, že jeden počítá s migrací dat a druhý ne.

Formátování a konzistence nejsou kosmetika. Zvolte jeden styl odsazení, středníků a uvozovek a nechte to vynutit nástrojem rady pro rekonstrukci formátování a lintování. Linter zachytí nepoužité proměnné, zapomenuté await nebo podmínku, která je vždy pravdivá. Nastavte si ho už při zakládání projektu, ne až po stovkách souborů. Asynchronní kód pište s async/await a ošetřete chyby v try/catch; nezapomenutá chyba v promise je tichá a drahá. Komentujte jen to, co z kódu není vidět — proč, ne co. Komentář // zvýší počítač u i++ je zbytečný, vysvětlení netriviálního rozhodnutí je naopak cenné.