Staré boty nemusí skončit ve sběru: co získáte renovací
Boty potřebují mezi jednotlivými dny odpočinek. Když je nosíte dva dny po sobě, vlhkost z nohy zůstává uvnitř a materiál nemá čas vyschnout. Vlhkost je přitom hlavní nepřítel kůže i lepidel. Mít dva páry a střídat je je účinnější než kupovat drahé čisticí prostředky. Po návratu domů boty vyndejte z botníku, uvolněte tkaničky a nechte je proschnout při pokojové teplotě. Nikdy je nestavějte na topení ani k radiátoru, vysoká teplota kůži vysušuje a způsobuje praskání. Mokré boty plňte novinami nebo papírovými ubrousky, které vlhkost postupně odvedou.
Nejdřív si změřte tělo, ne oděv. Krejčovský metr veďte přes nejširší místo hrudníku, v pase v místě, kde se tělo skutečně ohne do strany, a v bocích přes nejširší část hýždí. Stůjte rovně, nedržte dech a měřte přes tenké oblečení. Čísla si zapište a porovnejte s tabulkou konkrétního střihu, ne s obecnou velikostí. Výrobci používají různé rozměrové řady, takže stejná velikost u jedné siluety může být jinde o dva centimetry jinde.
Barvy se nedělí jen na světlé a tmavé, ale hlavně na teplé a studené. Teplé odstíny — rezavá, hořčicová, olivová, cihlová — mají úložné prostory v malém bytě sobě žlutý nebo červený podtón. Studené — ledově modrá, fialová, smaragdová — mají podtón modrý. Kombinujte především v rámci jedné skupiny, jinak vzniká dojem, že něco nesedí, i když každý kus samostatně vypadá dobře. Výjimkou jsou neutrály, které propojí obě skupiny.
Odstranění staré barvy a ošetření povrchu rozhoduje o výsledku U kožených bot s odřenou barvou je potřeba sjednotit povrch, jinak bude nový nátěr viditelně nestejnoměrný. Odřená místa jemně přebruste velmi jemným brusným papírem nebo pemzou, ale jen tak, aby se neprobrusovala až do vláken kůže. Poté naneste tenkou vrstvu přípravku na obnovu barvy ve stejné barvě, jakou boty mají. Barvu nanášejte houbičkou nebo štětcem v tenkých vrstvách a mezi nimi nechte zaschnout. Tlustá vrstva nanesená najednou se nevsákne, zůstane lepivá a brzy se oloupe. U semiše postupujte opatrněji: barvu nanášejte jen na suchý a čistý povrch a stále pracujte po malých plochách.
Pod cardigan patří košile s pevným límcem, případně jemný rolák v neutrální barvě. Tričko s krátkým rukávem nechte na volný čas — v business casual prostředí vypadá jako nedokončený pokus. Límec košile nechte vyčnívat nad výstřih cardiganu, ale jen o pár milimetrů. Když ho vytáhnete moc, vznikne efekt školní uniformy; když ho schováte úplně, ztratíte formalitu, kterou sako dodávalo.
Začněte důkladným čištěním, nátěr nedrží na mastnotě a prachu. Suchý prach odstraňte kartáčem, švy a záhyby dočistěte měkkým kartáčkem. U hladké kůže použijte jemný čisticí prostředek na kůži, u semiše a nubuku speciální gumu a kartáč na semiš. Po čištění nechte boty proschnout při pokojové teplotě, nikdy ne na radiátoru nebo na přímém slunci. Vysoké teplo kůži vysušuje, ta pak tvrdne a praská. Pokud jsou boty promočené, vycpěte je novinami a nechte je volně schnout.
Základ je omezit počet kusů na minimum a postavit výběr na jedné barevné paletě. Vyber dvě neutrální barvy (například tmavě modrá a šedá nebo černá a béžová) a k nim jeden akcent. Všechno, co sbalíš, musí jít mezi sebou zkombinovat. Pokud některý kus ladí jen s jedním dalším, nepatří do kufru. Tímhle pravidlem se vyhneš situaci, kdy na místě zjistíš, že polovina věcí nemá k čemu patřit.
Kolik vrstev skutečně potřebuješ a které látky fungují? Oblékání do vrstev šetří objem i starosti s počasím. Základ tvoří dvě trička nebo lehké longsleeve, přes to jedna tenká mikina nebo svetr a případně lehká nepromokavá vrstva. Vrstvy volte z látek, které schnou rychle a moc se nemačkají — bavlna s příměsí, merino nebo technické materiály. Naopak objemné pleteniny a silné bavlněné svetry zaberou půlku kufru a v teple je stejně nesundáš. Boty ber maximálně dvoje: jedny pohodlné na chození, jedny reprezentativnější. Třetí pár je vždycky navíc.
Po zaschnutí barvy přichází na řadu výživa kůže. Krém nebo balzám na kůži naneste v tenké vrstvě, nechte vsáknout a přebytek setřete suchým hadříkem. Tím se kůže znovu zjemní a získá přirozený lesk. Na závěr ošetřete boty impregnací, která odpuzuje vodu a špínu. Pozor na voskové přípravky na semiš, ty povrch slepí a zničí jeho strukturu. U sportovních bot je nejčastějším problémem uvolněná podrážka. Pokud se odlepuje jen na malé ploše, použijte lepidlo určené přímo na obuv a postupujte podle návodu na obalu, včetně doby schnutí pod tlakem.
Než se pustíte do práce, prohlédněte si boty pořádně a rozhodněte, co vlastně zachraňujete. Kožené boty s odřeným povrchem, popraskanou vrstvou barvy nebo prošlapanou podrážkou mají smysl řešit. Pokud je kůže na více místech proříznutá až do hloubky nebo se rozpadá podrážka u lepených sportovních bot, renovace obvykle nedopadne dobře a je lepší boty vyřadit. Rozeznejte také materiál: hladká useň, semiš, nubuk a textil vyžadují jiný přístup a jiné prostředky. Záměna prostředků je nejčastější důvod, rady pro rekonstrukcič lidé boty znehodnotí ještě víc, než byly.