Přeskládání modulárního nábytku, které zničí spojovací kování

Typická chyba je snaha vyřešit měkký sedák tvrdším operadlem. Tím vznikne přesně opačný nesoulad – tělo se opře o tuhou desku, ale pánev se boří do měkké. Výsledkem je zvýšený tlak na bederní oblast a bolesti, které se objeví až po delší době. Stejně chybné je i přidání další vrstvy molitanu na sedák bez úpravy operadla. Vrstva navíc sice zlepší pocit při usednutí, ale změní geometrii opěry a ta už nebude odpovídat tvaru zad.

Před jakýmkoli zásahem si změřte nejen tvrdost, ale i tvar. Sedák má být mírně prohloubený, operadlo naopak vyklenuté v bederní části. Pokud tyto tvary neodpovídají, ani dokonalá shoda tvrdostí nepomůže. Nejlepší je vyzkoušet židli alespoň na hodinu v kuse, protože prvních deset minut rozdíl nepoznáte. Teprve po delším sezení se projeví, zda jsou obě pěny opravdu v rovnováze.

Pokud si chcete ověřit, zda je tvrdost sladěná, udělejte jednoduchý test ještě v prodejně nebo doma. Položte dlaň na sedák a zatlačte třemi prsty do hloubky asi dva centimetry. Totéž zopakujte na operadle ve výšce bederní páteře. Odpor by měl být velmi podobný. Rozdíl, který ucítíte okamžitě, znamená, že pěny nejsou kompatibilní.

Praktické řešení: pokud je stolek příliš nízký, můžete zvýšit sedák – použijte podložku nebo vyšší židli. Pokud je stolek příliš vysoký, snižte sedák nebo použijte nižší podsedák. Nikdy ale neřešte problém tím, že budete sedět na okraji židle a nohy natahovat dopředu. To vede k přetížení kolen i bederní páteře. U jídelních stolů se doporučuje výška desky 72–75 cm a výška sedáku 45–48 cm. U konferenčních stolků, které jsou často nižší, je třeba volit i nižší sezení.

Nejčastější chyba je posuzovat látku v obchodě pod jiným osvětlením, než jaké máte doma. Vzorek u regálu bývá nasvícený studeným reflektorem, kdežto v pokoji máte teplou lampu s nižší intenzitou. Barva se tím posune a tmavá látka může doma vypadat ještě tmavší, případně dohněda. Než cokoli koupíte, vezměte si vzorek domů a položte ho na místo, kde skutečně bude – na sedačku, na postel, na zeď. Sledujte ho ráno, odpoledne a večer při rozsvíceném světle.

Zásadní je, jaký druh nečistoty na sedačce převládá. Světlá látka okamžitě ukáže prach, kočičí chlupy, drobky a mastnotu z rukou. Tmavá látka tyto nečistoty skryje, ale zato vyniknou světlé skvrny od mléka, mouky, křídy nebo zaschlé soli z bot. U tmavých textilií se také častěji projeví lesk v místech, kde se sedí nejvíc – látka se tam mechanicky uhladí a začne odrážet světlo jinak než okolí.

Jak sladit tvrdost, když už židli máte U novějších židlí se často dá situace zlepšit výměnou jedné z pěn. Sedák bývá přístupný ze spodu po odšroubování nosné desky. Operadlo se obvykle demontuje celé. Změřte tloušťku původní pěny a objednejte stejnou výšku, ale s jinou hustotou. Hustota se udává v kilogramech na metr krychlový a právě ona určuje tvrdost víc než tloušťka. Pro kancelářské použití se obvykle volí hodnoty mezi třiceti a padesáti kilogramy, přičemž rozdíl mezi sedákem a operadlem by neměl přesáhnout přibližně deset procent.

Typická chyba je spoléhat na to, že stačí zatáhnout závěs jen v poledne. UV záření působí i pod mrakem a v zimě, kdy je slunce nízko a svítí do oken pod jiným úhlem. Další častá chyba je prát vybledlou látku v domnění, že se barva vrátí. Praním se odstraní prach a mastnota, ale rozpadlé barvivo zpět nevznikne. Naopak agresivní prací prostředek a vysoká teplota úbytek barvy urychlí.

Základem je vědět, jaký typ spoje drží jednotlivé díly pohromadě. Kolíkové a konfirmační vruty snášejí opakované rozebrání hůř než kovové spojky s maticí. U dřevotřískových desek se při každém vytažení vrutu zvětšuje otvor a spoj ztrácí pevnost. Před demontáží si pořiď fotografii každého spoje i s okolím, ať víš, co kam patřilo. Fotky z mobilu jsou spolehlivější než paměť.

Mnozí výrobci osazují židle pěnou jiné tuhosti do sedáku a jiné do operadla. Někdy je to záměr, častěji ale jen důsledek optimalizace nákladů. Pro uživatele to znamená jeden praktický problém: tělo se musí neustále přizpůsobovat dvěma různým oporám, což vede k mikropohybům, tlaku v nevhodných místech a po několika hodinách k únavě zad i nohou.

U starších židlí, kde je pěna slepená s potahem, je výměna náročnější. Vyplatí se sešít nový potah a pěnu vložit zvlášť, aby se dala v budoucnu znovu vyměnit. Pozor na lepidla ve spreji – mnohá po čase tvrdnou a vytvářejí v pěně tvrdé mapy, které se projeví jako tlakové body. Lepení je vhodné jen po obvodu, nikdy ne plošně.