První suché lezení: častá chyba, která zhatí celý výkon

Důležitý je tvar čepele: pro kolmý led volte spíše zahnutou čepel s výrazným obloukem, která při zaseknutí do ledu drží stabilně a nevytrhává se. Méně vhodné jsou rovné čepele, které jsou určené spíše pro turistiku nebo mírné svahy. Při testování v obchodě si všímejte, jak čepel sedí v dlani – rukojeť by měla mít ergonomický tvar a materiál s dobrým úchopem, ideálně s pogumováním či zvrásněním, aby neklouzala ani v mokrých rukavicích.

Skalní lezení začíná mnohem dřív, než se dotknete prvního chytu. Většina nováčků si myslí, že stačí přijít ke skále, obout lezečky a šplhat. Omyl. Základní problém bývá v tom, že lidé přeskočí fázi boulderingu a rovnou chtějí lézt na laně. Tím si ale zadělají na zlozvyky, které se pak těžko odbourávají.

Kotoul vpřed z běhu je o něco náročnější, protože musíte zvládnout přechod z vertikální do horizontální polohy. Začněte nácvikem na měkké trávě nebo písku. Dřepněte si, ruce položte před sebe na šíři ramen, bradu pevně na hrudník a odrazte se špičkami. Nedotýkejte se hlavou země – kotoul vede přes rameno, ne přes temeno. Když jste v záklonu, přitáhněte kolena k hrudníku a nechte setrvačnost, aby vás překlopila na záda. Po dokončení se hned postavte, jako byste pokračovali v pohybu. Pokud zůstanete ležet, znamená to, že jste ztratili rychlost a špatně načasovali odraz.

Na co se zaměřit při testování cepínu v praxi Nejdůležitější je vyzkoušet cepín přímo na ledu. Při výběru se zeptejte v půjčovně nebo u zkušených lezců, zda si můžete nástroj vyzkoušet na umělé stěně. Všímejte si, jak se cepín chová při zaseknutí do tvrdého ledu – měl by se zachytit bez velkého odskoku a držet i při zatížení. Typickou chybou je výběr příliš lehkého modelu, který při záseku nevyvine dostatečnou energii a odráží se od povrchu. Naopak příliš těžký cepín unaví předloktí.

Vícedélkové lezení je další level, který vyžaduje zkušenosti s jištěním, ale i znalosti stavění vlastních jištění. Pokud přejdete na vícedélky bez předchozího tréninku na jednodélkách, riskujete. Začněte s kratšími cestami a s partnerem, který už vícedélky leze. Naučte se efektivně měnit vůdce, spolupracovat na stanovišti a hospodařit s materiálem. Důležité je také zvládnout psychickou zátěž, protože na vícedélce nejste pod dohledem a musíte se spolehnout sami na sebe.

Nezapomínejte ani na odpočinek mezi pokusy. Suché lezení je intenzivní a bez pauz se rychle unavíte, což vede k nekvalitním pohybům. Ideální je dělat krátké série s plným soustředěním, ne hodinové bloudění po stěně. Po každém pokusu si dejte alespoň tři minuty na regeneraci a v klidu si projděte, co se povedlo a co ne.

Typickou chybou je také pád s nataženýma nohama. Když dopadnete na paty, energie jde přímo do páteře. Místo toho držte kolena lehce pokrčená a chodidla aktivně tlačte do země. Při pádu vzad se snažte nejdřív dotknout hýžděmi, pak postupně přeneste váhu na záda a rameno. Pokud je pád opravdu rychlý, přidejte ještě jeden kotoul navíc – tím zbytek energie „odvalíte" do bezpečí. Na skále se vám to může hodit, protože dopadová plocha je často nerovná a malá.

Než vyrazíte na skutečný terén, vyzkoušejte si kotoul na nakloněné rovině. Stačí mírný svah – běžte dolů a nechte se pádem „snést" do strany. Tím se naučíte, že kotoul nemusí vést vždy přímo vpřed, ale může být diagonální nebo boční. To je klíčové pro skalní hrany, kde nemáte prostor na přímý pohyb. Věnujte nácviku alespoň dvacet minut denně po dobu dvou týdnů, než si troufnete na tvrdou zem. Pak teprve uvidíte, jak se vaše tělo začne při pádu chovat automaticky – a to je moment, kdy se ze sportu stává skutečné bezpečí.

Pozor také na délku rukojeti – pod rukojetí by měl být prostor pro ruku v silné rukavici. Pokud je rukojeť krátká, při tahovém pohybu si skřípnete prsty. Zkontrolujte i pojistný popruh, který chrání cepín před pádem. Měl by být nastavitelný a dostatečně dlouhý, aby se dal připevnit přes zápěstí, ale ne tak volný, aby překážel. Častou chybou je ignorovat úhel sklonu čepele – pro kolmý led je optimální úhel kolem 45–60 stupňů, který umožňuje efektivní zatloukání bez nadměrné námahy.

Základním principem je rozložit energii dopadu do co největší plochy a do pohybu, který tělo přirozeně absorbuje. Při pádu vzad nikdy nedávejte ruce přímo za sebe – to je nejčastější cesta k zlomenině zápěstí. Místo toho pokrčte lokty, bradu stáhněte k hrudníku a nechte se „stočit" přes rameno a lopatku. Celý pohyb připomíná míč, který se kutálí, ne kus dřeva, který žuchne na zem. Důležité je také nadechnout se před dopadem a při kontaktu s podložkou prudce vydechnout – to zpevní trup a ochrání vnitřní orgány.