Proč se na oknech sráží voda a jak to zastavit

Kondenzace na oknech vzniká ve chvíli, kdy se teplý vzduch z místnosti dostane do kontaktu s chladnějším povrchem skla. Vzduch při ochlazení nedokáže udržet stejné množství vlhkosti, jak zařídit malou kuchyni a přebytečná pára se mění na kapičky. Čím větší je rozdíl mezi teplotou uvnitř a venku, If you have just about any questions regarding exactly where in addition to the way to use http://ingeekswetrust.de/index.php?title=Proč_Pohlcovače_vlhkosti_čAsto_končí_ve_skříni?, you can e mail us with our web site. tím výrazněji se problém projeví. Nejde tedy o vadu okna samotného, ale o kombinaci vlhkosti, teploty a větrání. Pokud se voda objevuje pravidelně, je nutné hledat příčinu, ne jen utírat sklo.

Štěrbina pod dveřmi pokoje není jen estetický detail. Je to otvor, kterým se trvale propojuje vzduch mezi místnostmi. Výška štěrbiny se běžně pohybuje mezi pěti a patnácti milimetry u vnitřních dveří. U koupelen a kuchyní bývá záměrně větší, protože odtud má vzduch odcházet. Jakmile ale štěrbina chybí nebo je ucpaná, vzduch si najde jinou cestu – a tou bývá netěsnost u zárubně, spára v podlaze nebo prostup instalační šachtou.

Křížové větrání je nejúčinnější v bytech s okny na dvě strany. Pokud bydlíte v podkroví nebo v bytě s okny pouze na jedné straně, můžete využít alespoň kombinaci okna a vstupních dveří do chodby. Pomůže také otevřít okno a dveře do koupelny s ventilátorem, který odsává vzduch. Vždy se ale ujistěte, že v místnosti, kterou vzduch prochází, není otevřený oheň nebo zdroj spalin – například plynový kotel bez odvodu. Průvan by mohl narušit tah spalin a způsobit nebezpečnou situaci.

Proč se vzduch za knihovnou nehýbe Vzduch proudí především tam, kde má prostor. Mezera několik centimetrů za nábytkem je pro něj slepá ulička. Teplý vzduch z místnosti se do ní dostane jen částečně, ochladí se o zeď, ztratí schopnost nést vlhkost a ta se usadí na nejchladnějším povrchu — tedy na zdi i na zadní desce knihovny. Pokud je knihovna vestavěná od podlahy ke stropu a po celé šířce stěny, vzniká uzavřená komora. Čím těsněji police doléhají, tím horší je to.

Nezakrývejte průduchy ani „jen na zkoušku". Systém je navržený jako celek a každý zásah do něj se projeví u vás i u sousedů. Když je vám v bytě zima od průvanu, řešte těsnění oken, ne ucpaný odvod vzduchu. Když je vám v bytě vlhko, hledejte příčinu v nedostatečném větrání, ne v zalepení otvoru. Funkční průduch je levnější než sanace plísní a oprava poškozených zdí.

Řešení není složité, ale musí se udělat při montáži, ne dodatečně. Knihovnu odsadte od zdi alespoň o tři až pět centimetrů. Dole i nahoře nechte otevřený prostor, kterým může vzduch proudit. Pokud to konstrukce dovolí, vynechejte zadní desku úplně, nebo ji udělejte děrovanou. U vestavěných knihoven stačí do soklu a do horní lišty vyvrtat několik otvorů, které propojí mezzeru s okolním vzduchem. Někdy pomůže i to, že knihovna nestojí přímo na zemi, ale na nízkém soklu s větracími štěrbinami.

Postup, který má smysl: nejprve změřit vlhkost zdiva vlhkoměrem, ne odhadem podle povrchu. Hodnoty do 5 % jsou v pořádku, nad 8 % už jde o vážný problém. Potom odstranit zdroj vody — ať už jde o vnější drenáž, chybějící okapový chodník, nebo opravu vodovodního rozvodu. Teprve po snížení vlhkosti zdiva se řeší omítka. Používá se sanační omítka s vysokou pórovitostí, která umožní vodě unikat a soli se hromadit v ní, ne na povrchu. Běžná vápenocementová omítka sůl nezvládne, brzy se rozpadne.

Poslední věc, kterou lidé podceňují, je rozestup polic. Knížky naskládané těsně vedle sebe brání proudění vzduchu i mezi sebou. Nechte na každé polici pár centimetrů volného místa a necpěte knihy až do stropu. Stejně tak nepokládejte na horní desku knihovny dekorace, které zakryjí úložné prostory v malém bytěětrací otvory. Pokud se už objevila plíseň, knihovnu odsuňte, zeď ošetřete a nechte ji pořádně vyschnout. Knížky, které byly napadené, už do stejné knihovny nevracejte — vlhkost se v nich drží dlouho a problém se vrátí.

Knihovna postavená přímo na obvodovou zeď vypadá jako nejlepší využití prostoru. Stěna je pevná, police se do ní dají ukotvit a místnost zůstane volná. Jenže právě tady vzniká problém, který se projeví až po měsících: za zadní deskou knihovny se drží vlhký vzduch, který nemá kudy odejít. Knížky pak vlhnou, kroutí se jim desky a na hřbetech se objevují tmavé skvrny. Není to o tom, že by zeď přímo tekla — stačí, že je studená a vzduch u ní kondenzuje.

Nejčastější chyba je utěsnění. Lidé mezzeru za knihovnou zamalují, zakryjí sololitovou deskou nebo ji vyplní izolací, aby „nevznikaly průvany". Tím pohyb vzduchu úplně zastaví a vlhkost se hromadí. Druhá častá chyba je knihovna postavená na plný kontakt se zdí, bez jak zařídit malou kuchyniéhokoli odsazení. Třetí je ignorování vnějšího zdiva: u obvodové zdi, která je zvenku omítnutá a zevnitř obložená, se vlhkost chová jinak než u vnitřní příčky.