Nátěr, nebo olej: čím ochránit dřevěnou pergolu na terase

Okamžitě po základu stavte nosný rám z impregnovaných hranolů. Spodní hranoly nedávejte přímo na štěrk, ale na podložky, aby mezi dřevem a zemí proudil vzduch. Rozteč trámů držte podle tloušťky palubek, u slabších profilů kolem 40 cm, u silnějších můžete jít byt v panelákuýš. Rám vyrovnejte do vodováhy a ztužte křížovými vzpěrami. Teprve na hotový a zkontrolovaný rám pokládejte palubky. Co může počkat: obklad soklu, schodiště, zábradlí a osvětlení. Tyhle prvky se dělají až po poslední palubce, protože při jejich montáži se do rámu ještě zasahuje.

Než položíte první prkno, ověřte, že podkladní konstrukce je suchá, pevná a v jedné rovině. U diagonály se každá nerovnost projeví výrazněji, protože prkna nesedí kolmo na nosníky. Rozteč nosníků zvolte o něco menší, než byste volili u rovnoběžné pokládky. Pokud jsou nosníky dřevěné, nechte mezi nimi mezeru pro odtok vody a proudění vzduchu. Prkna nikdy nepokládejte přímo na beton nebo na zem.

In the event you loved this informative article and you would want to receive more details about http://Mediawiki.copyrightflexibilities.eu/index.php?title=Proč_terasa_u_obýváku_funguje_jen_někdy? generously visit the web-page. Dřevo na terase čelí dvěma nepřátelům současně: vodě, která vsakuje do vláken a způsobuje bobtnání a šednutí, a UV záření, které rozkládá ligninu na povrchu a mění barvu na stříbrošedou. Žádný nátěr nevydrží věčně, ale správná volba mezi penetrací, olejem a filmotvornou barvou rozhodne o tom, zda budete pergolu obnovovat každé dva roky, nebo jednou za pět až sedm let. Především ale platí, že příprava povrchu zabere víc času než samotné natírání.

Na závěr: sledujte kouř, teplotu a vlhkost, ne jen to, jestli je otevřeno. Větrání pod pergolou není o tom mít vše dokořán, ale o tom vytvořit tichý tah vzduchu, který odchází tam, kde nikomu nefouká do zad. Když to funguje, poznáte to podle toho, že se vám při grilování nerozptyluje popel a květiny na okraji terasy mají suché listy i po dešti.

Nejdřív zkontrolujte, zda je dřevo suché. Vlhkost by měla být pod dvacet procent. Orientační test: kápněte na povrch vodu, pokud se vsákne během několika sekund, je dřevo připravené. Smirkujte zrnitostí 80 až 120, vždy po směru vláken, a otřete prach. U nové pergoly odstraňte zvětralou vrstvu a zkontrolujte, zda byt v panelákuýrobce nechal na řezivu ochranný nátěr, který je nutné smýt. Vynechání tohoto kroku je nejčastější důvod, proč se nový nátěr loupe v plátech.

Obnovu plánujte podle stavu, ne podle kalendáře. Když voda na povrchu přestane tvořit kapičky a vsakuje se, je čas. Lehké obroušení a jedna vrstva stačí, dokud nátěr nezačne odlupovat. Odlupující se místa nikdy nepřetírejte přes sebe, musí se odstranit až na zdravé dřevo, jinak se vada vrátí i s novou vrstvou. U pergoly, která stojí na dešti a plném slunci, počítejte s kontrolou každé jaro a menší opravou každé dva roky.

Konstrukci chraňte i zevnitř. Čela trámů, spoje a místa, kde se drží voda, ošetřete dvakrát. Kovové spojky a vruty by měly být nerezové nebo pozinkované, protože rezavé skvrny se z nátěru už neodstraní. Nezapomeňte na odvodnění: pokud voda zůstává na povrchu nebo prosakuje k patkám sloupků, sebelepší nátěr vydrží jen pár sezon. Podložky a distanční prvky mezi dřevem a betonem řeší vzlínající vlhkost lépe než silná vrstva barvy.

Typické chyby: podcenění drenáže, zhutňování mokrého materiálu, vynechání geotextilie a spádování proti svahu. Další častá chyba je zasypání horní hrany hlínou bez drenáže – voda si pak cestu najde pod terasou. Po dokončení nechte terasu alespoň dva dny v klidu, než po ní začnete chodit. Pokud se po zimě objeví propadlá místa, vyndejte dotčené dlaždice, dosypte podsyp a znovu zhutněte. Opravujte vždy lokálně, ne celou plochu.

Začněte tím, že si rozvrhnete, co budete na desce skutečně dělat. Jiná je deska pro servírování a pití vína, jiná pro krájení a odkládání rozpálených plechů. Většina lidí podcení hloubku – 60 cm je minimum pro pohodlnou práci, ale pokud počítáte s grilem a odkládací plochou vedle něj, potřebujete spíš 70–80 cm. Materiál volte podle toho, jak často kuchyň používáte v zimě. Pórobeton, dřevo a lamino do mrazu nepatří.

Olej versus lazura: co kdy zvolit Olej proniká do dřeva, nechává ho dýchat a nepraská. Hodí se na pochozí plochy, madla a všechno, co je na dotek. Jeho slabina: každoroční až dvouletá obnova. Lazura neboli tenkovrstvá barva vytváří na povrchu film, který odpuzuje vodu a chrání proti UV, ale při pohybu dřeva může praskat a odlupovat se. Silnovrstvé barvy na pergolu raději nepoužívejte, na horizontálních plochách zadržují vlhkost a pod nimi dřevo rychle hnije.
Před natíráním přelepte ochrannou páskou sklo, kování a zdivo, na které nátěr nesmí stéct. Nanášejte štětcem nebo válečkem ve dvou až třech tenkých vrstvách, mezi nimi dodržte čas schnutí podle etikety. Silná jediná vrstva je typická chyba, která vede k nerovnoměrnému zaschnutí a lesklým mapám. Nepracujte na přímém slunci, ideální je ráno nebo podvečer, kdy teplota klesne pod pětadvacet stupňů. Čerstvý nátěr musí být alespoň den v suchu, déšť do čtyřiadvaceti hodin práci zničí.