Než začnete s přepravkou, naučte kočku na klid

Čerstvá voda musí být k dispozici neustále, u koček ideálně v několika nádobkách po bytě. Kočky málo pijí, proto jim vlhké krmivo pomáhá s příjmem tekutin. Pamlsky tvoří maximálně desetinu denního příjmu energie. Pokud pes dostane kousek šunky nebo kočka lžíci smetany, odečtěte to z hlavní dávky. Oblíbená chyba je krmení ze stolu během vaření – zvíře pak odmítá vlastní misku a začne žebrat.

První pravidlo zní: štěně do odstavu jí to, co dostávalo u chovatele. Náhlá změna krmiva během prvních dnů doma končí průjmem a odmítáním jídla. Nové krmivo zavádějte postupně, klidně deset až čtrnáct dní, každý den přidejte jen malou část nového a zbytek nechte původní. Stejně tak nepřidávejte mléko, zbytky od stolu ani „něco na přilepšenou". Trávicí soustava štěněte je krátká a citlivá.

Posledním krokem je zkouška v praxi. Položte pelíšek na místo, kde pes obvykle usíná, a nechte ho, ať si ho sám přivlastní. Pokud do něj během dvou dnů neleze, zkuste ho přesunout o půl metru jinam, mimo průvan a přímé topení. Když ani pak pes nejeví zájem, problém nebývá v barvě, ale v tom, že pelíšek nemá správnou hloubku okraje nebo je příliš velký. Vrácení a výměna za menší a hlubší variantu vyřeší víc než jakákoli deka navíc.

Co si vzít do kabiny a co hlídat na letiš

Kočka, která se přepravky bojí, se v ní nikdy nenaučí sedět v klidu. Pokud ji do ní strkáte násilím, budete mít doma zvíře, které při každém pohledu na plastovou bednu zmizí pod postelí. Cílem není přepravku milovat, ale dosáhnout stavu, kdy ji kočka přijme jako součást prostředí. Začněte s tím dřív, než potřebujete někam jet.

Přepravku postavte na trvalé místo, kde se běžně prochází. Sundejte dvířka nebo je zajistěte tak, aby zůstala otevřená. Uvnitř mějte něco, co kočce voní jako domov – deku, na které spí, nebo košík. Když se kolem přepravky jen tak projde, dostane pamlsek. Když ji očichá, dostane další. Pamlsky neházejte dovnitř, tím vzbudíte podezření.

Typická chyba je spěch. Lidé kočku chytí, strčí do přepravky a jdou. Tím se celý předchozí trénink smaže. Další chyba je přepravka, která je vnímána jako trest. Pokud ji používáte jen na cestu k veterináři, kočka si to spojí. Proto ji nechte volně přístupnou i v době, kdy se nikam nejede. Také ji neumývejte agresivními prostředky před cestou, zvíře potřebuje známý pach.

Do ucha se pouštíte jen tehdy, když je k tomu důvod: viditelný nános mazu, tmavé hrudky, nepříjemný zápach, časté třepání hlavou nebo škrábání. V takovém případě nejprve zjistěte, proč se maz hromadí. Ušní roztoči, plísně, bakterie nebo cizí těleso vyžadují veterinární léčbu, ne domácí úklid. Čištění bez odstranění příčiny problém jen oddálí.

Dvě kroků, které rozhodují o tom, jestli to vyjde První krok: kočka vleze dovnitř sama, protože ji tam něco láká. Nechte ji tam jíst z misky, kterou položíte na dno. Postupně misku posouvejte hlouběji, ale jen tak, aby kočka nemusela být celá uvnitř. Druhý krok: zavřete dvířka na dvě vteřiny, hned je otevřete a dejte pamlsek. Tohle opakujte mnohokrát denně, ale vždycky skončete dřív, než se kočka začne nervovat. Pokud se vzpouzí, vraťte se o krok zpátky.

Před samotným odjezdem přepravku zakryjte lehkou dekou, aby byla uvnitř tma. Kočka tak lépe zvládá stres. Během jízdy nemluvte na ni zvýšeným hlasem, ale klidným tónem. Po příjezdu ji nechte, ať vystoupí sama. Nikdy ji z přepravky nevyndávejte silou. Pokud budete postupovat pomalu a opakovaně, kočka přestane přepravku vnímat jako hrozbu a začne ji brát jako běžné místo k odpočinku. To je jediný způsob, jak docílit toho, aby cesta proběhla bez křečí.

Četnost čištění závisí na stavu uší. U zdravé kočky stačí kontrola jednou za týden, ušní boltce otřete jen když je na nich prach nebo maz. Při léčbě infekce vám veterinář určí interval, obvykle denně nebo obden. Častější čištění než jednou denně kůži vysušuje a stav zhoršuje. Pokud se při čištění objeví krev, hnis, silná bolest nebo kočka křičí, přestaňte a jděte k veterináři.

Zdravé kočičí ucho se čistí samo. Ušní maz se tvoří v ušním kanálku, při pohybu čelisti se posouvá ven a při běžném drbání ho kočka odstraní. Pokud tedy ucho nevypadá špinavě, nezapáchá a kočka si ho neškrábe, není co řešit. Zbytečné čištění zdravých uší naopak škodí — dráždí kůži, narušuje přirozené prostředí a může přivést infekci.

Nejčastější chyby: používání vatových tyčinek, nalévání peroxidu, oleje nebo octa, čištění ucha, které je zanícené a oteklé, a snaha „vyčistit vše najednou" opakovaným mnohonásobným kapáním. Další chybou je čištění po každém koupání nebo po každém česání — kůže ucha není potřeba drhnout. Některé kočky mají ucho citlivé kvůli polypu nebo zúženému kanálku; tam je jakýkoli domácí zásah riziko.