Muchomůrka citronová a muchomůrka zelená: rozdíl, který rozhoduje

Jak poznat nejedlou houbu bez ochutnáván

V praxi se vyplatí dodržet několik pravidel. Houbu nikdy neochutnávejte, ani špičkou jazyka, a už vůbec ji nepolykejte při „testu vůně". Sbírejte vždy celé plodnice i s bází, vykopnuté nebo vyříznuté vysoko u klobouku. Při nejistotě porovnejte tři znaky najednou: barvu a strukturu klobouku, tvar pochvy a pach dužniny. Pokud si nejste jisti alespoň dvěma z nich, houbu nechte v lese. Nikdy nemíchejte neznámé houby do jednoho košíku s jedlými — i malý kousek znehodnotí celý sběr.

Čerstvé houby v lednici vydrží obecně jeden až tři dny. Platí to pro většinu lupenatých i hřibovitých druhů, které jste nasbírali nebo koupili. Doma je nepřikrývejte igelitem ani je nenechávejte v uzavřené plastové krabici. Potřebují dýchat. Dejte je do papírového sáčku nebo do misky překryté utěrkou a uložte do spodní přihrádky chladničky. Pokud jsou houby mokré, nejdřív je osušte, jinak začnou hnít do druhého dne.

Nejčastější chyby, které pěstování bez substrátu pokazí, jsou: příliš mokrá podložka, která začne hnít; příliš suchý vzduch, kdy houby zasychají; nedostatek čerstvého vzduchu, což vede k dlouhým tenkým stonkům; a kontaminace. Pokud se objeví plíseň, okamžitě celou podložku vyhoďte, nádobu vydesinfikujte a začněte znovu. Nepokoušejte se plíseň odstranit, mycelium je už napadené. Po sklizni nechte podložku odpočinout, poté ji znovu namočte a můžete očekávat druhou vlnu plodnic. Tento způsob pěstování je levný a nenáročný na prostor, ale vyžaduje trpělivost a čistotu.

Řada lidí ji sbírá omylem při hledání žampionů nebo holubinek, protože mladé plodnice mohou vypadat nenápadně. Typická chyba je spoléhat na to, že „když je houba suchá a nejí se syrová, je to v pořádku" — to neplatí, bufotenin se teplem zcela nerozkládá. Další častá chyba je vytrhnout houbu bez báze a pak ji doma určovat. Bez celé pochvy a báze třeně je určení mnohem nejistější a riziko záměny roste.

Mykologové i běžní houbaři se každoročně vracejí na osvědčená místa a často řeší stejnou otázku: vyrostou houby na tomtéž místě i příští rok, nebo se podhoubí někam posouvá? Odpověď není černobílá. Podhoubí (mycelium) je v půdě poměrně stálé a na jednom místě může přežívat desítky let. To, co se mění, je plodnice — tedy to, co vidíme a sbíráme. Podmínkou je dostatek vláhy, vhodná teplota a dostupnost živin. Bez těchto faktorů podhoubí zůstává, ale plodnice nevytvoří.

Závěrem: houby na stejném místě zpravidla rostou opakovaně, ale ne doslova na stejném bodu. Podhoubí zůstává, plodnice se objevují tam, kde jim to dovolí vlhkost a teplota. Vyplatí se proto kombinovat paměť, zápisky a pozorování počasí. Kdo pochopí, že houby nejsou stěhovavé, ale citlivé na podmínky, tomu se košík plní častěji.

Muchomůrka citronová se v některých starších atlasech uvádí jako nejedlá nebo slabě jedovatá. Současné poznatky ji řadí mezi jedovaté houby, které se nesbírají. Pokud se otrava projeví, nečekejte, až příznaky samy odezní: přerušte jídlo, zajistěte příjem tekutin po malých doušcích a vyhledejte pomoc. Zbytek pokrmu nebo houby, které jste jedli, vezměte s sebou — lékařům to výrazně urychlí určení toxinu.

Hřib satan (Rubroboletus satanas) patří mezi nejnápadnější nejedlé hřiby v českých lesích. Roste od června do září, především v teplých vápencových oblastech na jižní Moravě, v Českém krasu nebo Polabí. Preferuje duby, buky a lípy, často na kypré půdě. Klobouk má v mládí bělavý až šedobílý, později našedlý, masitý, v průměru 8–20 cm. Třeň je břichatý, žlutavý až oranžový, s výraznou červenou síťkou. Rourky jsou v mládí žluté, ve stáří přecházejí do červena až červenohněda, na řezu nebo při otlaku modrají. Dužnina je bledá, na řezu slabě modrozelená, s nepříjemnou vůní po karbolu.

Z praktického hlediska tedy platí, že houby migrují jen zdánlivě. Podhoubí se sice může mírně rozrůstat do stran, ale zpravidla zůstává vázané na konkrétní substrát – kořeny stromů, tlející dřevo, mechový porost. Pokud jste loni našli hřiby pod stejným dubem, letos je hledejte znovu tam. Nepředpokládejte však, že budou na stejném metru čtverečním. Posunout se mohou o jeden až několik metrů podle toho, jak se rozrůstá podhoubí a jak se mění vlhkost v půdě.

Zaměnit ji lze hlavně s muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides), což je nejnebezpečnější houba v Česku. Muchomůrka zelená má klobouk spíš olivově zelený až žlutozelený, bez vloček, a pochvu výrazně blanitou, měchýřkovitou, která trčí nad zemí. Voní slabě nasládle, nikdy ne po bramborách. Další záměna hrozí s jedlou muchomůrkou růžovkou, ta má ale klobouk šedý až hnědavý, rýhovaný okraj a dužninu na řezu růžovící, případně s červenajícími červími chodbičkami.