Když šumí rádio: Jak poznat, že mluví Slunce

Pokud chcete projevy sluneční aktivity zaznamenat, používejte jednoduchý deník. Zapisujte si datum, čas, frekvenci a popis jevu – například „šum vzrostl o 20 dB, signál z Českého rozhlasu zmizel na 5 minut". Po měsíci uvidíte, že tyto události nejsou náhodné. Budou se shlukovat do období s vyšší sluneční aktivitou, která lze předvídat z aktuálních slunečních skvrn. Tento přístup vám umožní nejen lépe porozumět rádiové propagaci, ale také vás připraví na to, kdy očekávat výpadky dálkových stanic. Pozorování je zcela bezpečné a nevyžaduje žádné finanční náklady – jen trpělivost a dobrý sluch.

Při výběru filtrů pro vizuální pozorování se snadno necháte zlákat mnoha barvami a typy, ale ne každý filtr je pro váš dalekohled nebo teleskop užitečný. Základní pravidlo zní: filtr má potlačit nežádoucí světlo a zvýšit kontrast sledovaného objektu, ne ho jen barevně tónovat. Pokud začínáte, vyplatí se nejprve investovat do jednoho univerzálního filtru, který zvládne více situací, a teprve poté rozšiřovat sbírku o specializované kusy.

Najít Síria je snadné, pokud víte, kde hledat. Nejjednodušší způsob je použít Orionův pás – tři hvězdy v řadě, které tvoří střed souhvězdí Orion. Když pomyslnou čáru z pásu protáhnete směrem doleva dolů (na severní polokouli), narazíte právě na Síria. Druhou možností je sledovat jasný objekt, který se objevuje kolem osmé večer v zimních měsících, vychází na jihovýchodě a putuje po obloze do jihozápadu. V létě ho ale nehledejte – je pod obzorem, protože Slunce se nachází v jeho blízkosti.

Proč vám pouhé oko ukáže jen polovinu pravdy Když srovnáváte jasnost pouhým okem, děláte obvykle jednu zásadní chybu. Díváte se na Měsíc a hvězdy ve stejnou dobu. Ve chvíli, kdy je Měsíc v úplňku, vaše zornice se stáhne na minimum, čímž se výrazně sníží schopnost vnímat slabší hvězdy. Proto v noci s úplňkem uvidíte jen ty nejjasnější hvězdy, zatímco za bezměsíčné noci jich spatříte tisíce. Abyste předešli tomuto zkreslení, musíte srovnávat za různých podmínek. Vyberte si dvě noci s podobnou oblačností a stejnou vlhkostí vzduchu. Jednu při úplňku, druhou při novu, a pokaždé si poznamenejte, kolik hvězd vidíte v určité části oblohy, třeba v okolí souhvězdí Orionu.

Při studiu těchto objektů se vyhněte časté chybě: domnívat se, že červený obr je mladá hvězda. Opak je pravdou – červený obr je hvězda na sklonku života, která už spotřebovala vodík v jádře. Mladé hvězdy jsou naopak modré nebo žluté. Další pastí je předpoklad, že bílý trpaslík musí být nutně malý a slabý. V těsných dvojhvězdách může bílý trpaslík přitahovat hmotu z průvodce a vytvářet jasné erupce – takzvané novy. Pokud toto pozorujete, nejde o mladou hvězdu, ale o mrtvou hvězdu, která si „pochutnává" na okolním materiálu.

Na co se zaměřit při výběru filtrů pro hluboké nebe? Pokud se chcete věnovat mlhovinám nebo galaxiím, zaměřte se na filtr pro potlačení světelného znečištění, tzv. UHC filtr. Ten propouští jen úzké spektrum vlnových délek, které emitují emisní mlhoviny, a blokuje pouliční osvětlení. Při jeho použití uvidíte strukturu mlhovin i z předměstí, ale pozor: nefunguje na všechny objekty. Na galaxie, které vyzařují spojité spektrum, vám nepomůže a jen ztmaví obraz. Častou chybou je použití UHC filtru na planetky nebo dvojhvězdy, kde je jeho efekt zbytečný.

Nezapomeňte také na velikost filtru. Většina filtrů se vyrábí v průměrech pro okuláry nebo pro fotoaparáty, a pokud si pořídíte filtr s nesprávným závitem, nebudete ho moci použít. Před nákupem si změřte průměr výstupu okuláru, obvykle 1,25 palce nebo 2 palce, a podle toho vybírejte. Levnější variantou jsou filtry, které se našroubují přímo do okuláru, ale ty mívají menší průměr a propouštějí méně světla. Pro malé dalekohledy je to ale často dostačující a naopak praktické.

Pamatujte, že Sírius je dvojhvězda – má průvodce, kterého ale spatříte jen velkým dalekohledem. Tento bílý trpaslík oběhne hlavní hvězdu za 50 let, ale pro běžné pozorovatele zůstává neviditelný. Takže až příště zahlédnete ten jasný bod na zimní obloze, vězte, že se díváte na hvězdu, která je ve skutečnosti dvakrát hmotnější než Slunce a svítí 25krát víc. A to je dobrý důvod, proč se k ní vracet.

Typická chyba začínajících astronomů je předpoklad, že bílý trpaslík je „mrtvá" hvězda bez jakékoli aktivity. Opak je pravdou. Bílý trpaslík pomalu chladne po miliardy let, ale po celou dobu vyzařuje teplo. Pokud by kolem něj obíhala planeta, mohla by na ní existovat kapalná voda, i když by to byla voda horká. Navíc u bílých trpaslíků dochází k zajímavým jevům, jako je akrece hmoty od blízké hvězdy, která může vést k opakovaným termonukleárním výbuchům na povrchu – těm říkáme nova. Takže pozorovat bílého trpaslíka není nuda, jen to chce trpělivost.