Když štěně potřebuje ven, začněte s čistým režimem

Z Mazovia

Štěně se nenaučí čistotě samo od sebe a tresty to neurychlí. Základ je jednoduchý: pes musí mít pravidelný režim a vy musíte být o krok napřed. Čím méně příležitostí k nehodě mu dáte, tím rychleji se naučí, že ven se chodí s konkrétním cílem, ne kdykoli. První týden počítejte s tím, že štěně potřebuje ven přibližně každé dvě hodiny, po každém jídle, po probuzení a po hře. U mladších jedinců i častěji.

Typickou chybou je čistit zuby jen jednou za čas, třeba když si vzpomenete. Nepravidelná péče nemá smysl – plak se stačí vytvořit znovu. Další častou chybou je spoléhat výhradně na dentální pamlsky nebo žvýkací hračky. Ty mohou pomoci jako doplněk, ale nikdy nenahradí kartáček. Také se nevyplácí používat tvrdé předměty jako kosti nebo větvičky – mohou zlomit zub nebo poranit dásně. A pozor na anestezii: pokud zvíře potřebuje odstranění kamene ultrazvukem, vždy se provádí v celkové anestezii, což vyžaduje předchozí vyšetření krve.

Zkuste mírně ohřátou porci běžného krmiva nebo přidat lžíci vařené rýže či kuřecího masa bez koření. Teplota kolem tělesné teploty zvýší vůni a štěně často začne jíst. Pokud ani to nezabere, nabídněte malé množství několikrát denně místo jedné velké dávky. Důležité je nepřikrmovat pamlsky slanými nebo tučnými věcmi, které zatíží trávicí trakt. Po dvou dnech by se měl apetit vrátit do normálu.

Zaznamenejte si, kdy bylo štěně očkováno a jak zařídit malou kuchyni reagovalo. Při další návštěvě veterináře tyto informace pomohou. Pokud se nechutenství objevilo po konkrétní vakcíně opakovaně, může lékař zvážit jiný typ přípravku nebo jiný termín aplikace. U štěňat se doporučuje očkovat v klidném období, kdy není pes vystaven stresu z cestování nebo změny prostředí — kombinace více zátěží najednou snižuje chuť k jídlu výrazněji.

Důležité je také to, kolik aktivity pes má. Unavený pes zvládá odloučení lépe, ale samotná dlouhá procházka problém nevyřeší. Naopak přílišné rozptylování může maskovat úzkost a oddálit trénink. Zařaďte klidné činnosti, které psa unaví mentálně: hledání pamlsků po místnosti, jednoduché úkoly, čmuchání na nových místech. Pes, který má denně dost podnětů, není tak citlivý na váš odchod. Pozor na to, abyste ho neučili, že každá vaše nepřítomnost znamená zábavu.

Typická chyba je nechat přepravku doma až do dne cesty. Kočka ji pak vnímá jako cizí předmět, který ji má odvézt někam, kde se jí nelíbí. Postavte přepravku do obývacího pokoje otevřenou, dejte dovnitř deku, kterou kočka použíúložné prostory v malém bytěá, a občas tam hoďte pamlsek. Několik dní před cestou ji nechte v klidu prozkoumat. Při samotném přesunu přikryjte box lehkou látkou, která nechá projít vzduch – omezí zrakové podněty a kočka se uklidní.

Začněte velikostí. Kočka by měla v přepravce stát vzpřímeně s hlavou nahoře, otočit se dokola a pohodlně si lehnout. Délka by měla být zhruba jedna a půl násobku délky těla od nosu ke kořeni ocasu. Menší box vypadá prakticky, ale nutí kočku ležet ve strnulé poloze, což zvyšuje stres. Větší box zase musí být pevný, aby se kočka v zatáčkách nezmítala ze strany na stranu.

Přepravka není jen obal na kočku, který se vytáhne dvakrát za rok při cestě k veterináři. Je to prostor, ve kterém kočka tráví celou cestu, často několik hodin, a její chování v něm ovlivní, jak celý přesun proběhne. Mnoho lidí vybírá podle toho, co je zrovna po ruce nebo co je nejlevnější, a pak se diví, že kočka křičí, škrábe, nebo naopak úplně ztuhne. Rozhoduje přitom pár konkrétních parametrů.

Větrání nesmí být jen na jedné straně. Kočka potřebuje proudění vzduchu, ale nesmí foukat přímo na ni. Vyhněte se boxům s velkými otevřenými plochami bez mřížky, kočka se v nich cítí odhalená. Naopak příliš uzavřený box bez dostatečného větrání se v horku rychle přehřeje.

Materiál, větrání a způsob otevírání Plastové přepravky s kovovou mříží na dvířkách jsou nejčastější volbou a pro většinu situací dostačují. Kovové klece jsou odolné, ale těžké a kočku v nich vidíte i slyšíte z celého prostoru, což může být pro nervózní zvíře kontraproduktivní. Látkové tašky jsou lehké, ale špatně se čistí a kočka se v nich může prokousat ven nebo si při přenášení rozhoupat obsah. Vždy zkontrolujte, že víko jde otevřít zvlášť od zbytku boxu – usnadní to vyjmutí kočky u veterináře bez vytahování za kůži. Dvířka musí mít pojistku, kterou kočka sama neotevře.

Před cestou zkontrolujte, že podlaha boxu neklouže. Hladký plast kočce pod tlapkami podjíždí a nutí ji k nepřirozenému postoji. Vložte protiskluzovou podložku nebo starší ručník, který se . Ujistěte se, že box je zajištěný proti otevření, ale zároveň že jej v případě potřeby otevřete bez nástrojů. Pokud jedete autem, umístěte přepravku na podlahu za sedadlo spolujezdce nebo připoutejte bezpečnostním pásem – nikdy ji nedávejte na sedadlo bez zajištění ani do zavazadlového prostoru bez přístupu vzduchu.