Když vybíráte ložní prádlo, rozhoduje i Tencel

Do obýváku naopak zinkování nepatří. Zde se hodí matná prášková barva nebo lak, který se snadno otírá. U světlých regálů počítejte s tím, že každý šrám je vidět. Tmavé odstíny a strukturované povrchy skryjí víc. Před koupí si na regál sáhněte: ostré hrany a nedobroušené svary znamenají, že povrchová úprava byla odbytá a časem se oloupe. A nezapomeňte, že i sebelepší povrch nevydrží, pokud regál postavíte přímo na beton, který táhne vlhkost. Podložte ho plastovými podložkami nebo dřevěnou deskou.

Prostor pod schodištěm bývá v českých domech to nejzanedbávanější místo. Majitelé ho buď zasypou haraburdím, nebo ho zazdí sádrokartonem a zapomenou, že existuje. Přitom jde často o několik kubických metrů, které mohou nahradit chybějící spíž, šatnu nebo dílnu. Rozhodující je tvar schodiště a to, jak je konstrukčně řešené. U přímého jednoramenného schodiště vzniká nízký klín, u dvouramenného s podestou zase prostor s výškou přes dva metry. Než začnete cokoli bourat, změřte si světlou výšku v každém místě pod schodištěm. Méně než 90 cm stačí jen na police nebo zásuvky na kolečkách, nad 180 cm už lze mluvit o plnohodnotné místnosti.

Na co si dát pozor: elektroinstalace. Pokud pod schody vede kabeláž nebo rozvaděč, nesmí být prostor zcela uzavřený bez přístupu. Stejně tak vodovodní a topenářské rozvody potřebují revizní dvířka. Další častá chyba je zapomenutí na větrání. Uzavřený sklad bez přívodu vzduchu začne vlhnout, obzvlášť pokud je v blízkosti koupelna nebo kuchyně. Stačí mřížka ve dveřích nebo dole i nahoře ve stěně.

Byt, kde obývací pokoj slouží zároveň jako pracovna, jídelna i herna, není výjimka. Je to norma. Problém nevzniká z nedostatku prostoru, ale z toho, že každá místnost má jinou funkci a jiný nárok na světlo, akustiku a materiály. Kdo to ignoruje, skončí s bytem, kde každý kout vypadá jako jiný svět a celek působí neklidně. Řešení není sjednotit všechno do jednoho stylu za každou cenu. Jde o to najít opakující se prvky, které místnosti propojí, aniž by potlačily jejich účel.

Nakonec si rozmyslete, zda chcete sklad, nebo obytný prostor. Sklad nepotřebuje omítku ani podlahu, stačí dřevotříska a regál. Obytná místnost vyžaduje izolaci proti kročejovému hluku, protože každý krok na schodech bude zevnitř slyšet. Podlaha by měla být položená na kročejové izolaci, jinak se zvuk přenáší do celého domu. Ať už zvolíte cokoli, prostor pod schody nemá zůstat prázdný. I malá výklenek pro koště a vědro je lepší než hromada nepořádku, která se tam běžně hromadí.

Materiál volíte podle vlhkosti v domě. V suchém prostředí stačí laminát nebo překližka, ve vlhčím sklepě je lepší nerez nebo plast. Povrch podlahy v úložném prostoru by měl být snadno omyvatelný, protože se sem bude ukládat i špinavá obuv nebo nářadí. Police nekupujte hotové, ale nechte si je vyrobit na míru. Standardní police mají hloubku 30 nebo 60 cm, ale pod schody potřebujete často 35 nebo 45 cm. Každý centimetr navíc znamená, že se do police vejde krabice od bot nebo archivní desky.

Prvním krokem je zjistit, co se pod schody skrývá. Nosná konstrukce schodiště nesmí být nikdy zabetonována ani obezděna tak, aby se k ní nedalo dostat. Typická chyba je vyzdění prostoru cihlami přímo mezi stupně a podlahu, čímž se zamezí přístupu ke schodnici a ztíží se případná oprava. Pokud je schodiště dřevěné a stupně jsou viditelné ze spodu, je lepší nechat konstrukci přiznanou a jen ji doplnit o otevřené police. U železobetonového monolitického schodiště naopak vzniká uzavřený prostor, který se dá bez problému využít jako sklad.

U povlečení, ubrusů nebo dek z viskózy platí: perte na 30 °C, maximálně na 40 °C, v programu pro jemné prádlo. Odstřeďování nastavte na nízké otáčky, ideálně do 600. Nepoužívejte aviváž v nadměrném množství — obalí vlákno a sníží savost. Sušte volně rozložené, nikdy ne v sušičce na vysokou teplotu. Žehlete přes látku nebo z rubu při střední teplotě, dokud je textil mírně vlhký. Pokud žehlíte přímo a nasucho, vlákno se leskne a může se přilepit.

Před koupí si vždy zkontrolujte složení na visačce. Pokud je uvedeno „100 % lyocell" nebo „100 % Tencel", platí výše uvedená pravidla. Směsi s bavlnou či polyesterem se chovají mírně odlišně – bavlna snese vyšší teplotu, polyester zase hůř saje pot. U levnějších výrobků se pod názvem Tencel občas skrývá běžná viskóza, která se sráží výrazněji. Reálnou životnost prodloužíte tím, že budete mít dvě sady povlečení a střídat je; jednu textilii tak nebudete prát každý týden.

Výhodou Tencelu je, že výrazně méně žmolkovatí a drží barvu lépe než viskóza. Není to ale vlákno bez chyb. Za mokra ztrácí pevnost až o polovinu, takže mokré povlečení nikdy neždímejte na vysoké otáčky. Také nesnáší vyšší teploty – praní nad 40 °C a sušení v horkovzdušné sušičce na vyšším stupni vede k tvrdnutí, srážení a vzniku drobných dírek. Typickou chybou je prát Tencel společně s froté ručníky a džínovinou. Ostré zipy a hrubé švy mechanicky poškodí jemnou tkaninu už při prvním praní.