Když topíte dřevem, ovlivníte spotřebu už teď

Nejrychlejší je vlhkoměr na dřevo. Píchnete ho do čerstvě rozštípnuté štěpiny, ne do čela polena. Do čela se dostane vlhkost z povrchu a naměříte nižší hodnotu, než jaká je uvnitř. Bez měřidla si pomůžete několika triky. Dřevo s vlhkostí do 20 % je na štípané ploše matné, má praskliny a při poklepu o sebe zní dutě. Mokré dřevo je na řezu tmavší, těžší a při úderu vydává tupý zvuk. Dalším znakem je kůra, která na suchém dřevě snadno odpadává.

Při skladování mějte na paměti, že hmotnost se během sušení mění. Čerstvé dřevo je těžké kvůli vodě, ne kvůli energii. Teprve po roce až dvou řádného prosušení se hmotnost ustálí a zvuk se vyjasní. Polena skladujte podélně štípaná, na vzdušném místě, chráněná před deštěm, ale ne zcela uzavřená. Vlhké dřevo vám zničí výhřevnost i komín.

Spotřeba dřeva za sezónu nezávisí jen na tom, jak je zima tuhá. Mnohem víc ji ovlivní to, jak topíte, čím topíte a jak je na tom samotný dům. Se stejnou zásobou paliva se dá vytopit příjemně, nebo taky zbytečně vyházet polovina tepla komínem. Rozdíl většinou není v kotli, ale v návycích, které se opakují každý den.

Kam popel patří a kam

Než vůbec přiložíte, zkontrolujte, zda v topeništi zbylo dost žhavých uhlíků. Pokud jsou jen slabé, plamen novou dávku nechytí a udusí se. V takovém případě nejprve prohrábněte popel, nechte uhlíky rozžhnout a teprve pak přiložte dva až tři menší kusy dřeva. Teprve když se chytnou, můžete přidat další.

Typickou chybou je přikládat mokré dřevo společně se suchým a doufat, že se vlhkost „vypálí". Mokré dřevo ochlazuje topeniště, snižuje teplotu spalin a zvyšuje riziko kondenzace vodní páry v komíně. Další častou chybou je skladování dřeva v uzavřených prostorách bez proudění vzduchu. Dřevo potřebuje k vysychání dostatek času, ideálně alespoň jeden rok, tvrdé dřevo i dva roky. Skládat se má naštípané, v jedné vrstvě nebo volně ložené, pod střechou, ale s možností proudění vzduchu ze všech stran.