Když se v truhlíku drží voda, kořeny začnou hnít

Začněte výběrem květináče. Keramický nebo terakotový o průměru alespoň dvacet centimetrů je lepší než plastový, protože dýchá a odvádí přebytečnou vlhkost. Na dně musí být drenážní vrstva z keramzitu nebo hrubého štěrku, minimálně dva centimetry. Substrát míchejte ze dvou dílů kvalitního zahradnického kompostu, dvou dílů písku a jednoho dílu perlitu. Rozmarýn nesnáší těžkou, utuženou zem, ve které voda stojí.

Druhý viník je nedostatek živin. Dusík chybí jako první a projeví se blednutím starších listů. Draslík chybí, když listy žloutnou od okrajů a postupně odumírají. Železo se nedostává, když substrát není dost kyselý, i když je v půdě přítomné. To se stává u tvrdé vodovodní vody, která pH postupně zvyšuje. Pak nepomůže přihnojovat, dokud se substrát neobnoví nebo nezalévá měkčí vodou.

Když si tyto zásady osvojíš, bylinky vydrží celou sezónu a často i zimu. Nejde o složité pěstování, jde o pozornost. Kontroluj půdu, stříhej správně, nepřelévej a respektuj nároky jednotlivých druhů. Chyby se stanou, ale dají se snadno opravit, dokud rostlina ještě žije.

Nejdřív roztřiďte bylinky na dvě skupiny. Vytrvalé a mrazuvzdorné, jako je tymián, oregano, šalvěj, máta nebo meduňka, zimu na balkoně zvládnou, pokud jim zajistíte ochranu kořenů. Teplomilné a poloodolné, třeba bazalka, rozmarýn, majoránka nebo pažitka v malém květináči, potřebují přesun do chladné místnosti nebo do skleníku. Pokud si nejste jistí, zjistěte konkrétní druh — rozdíl mezi tymiánem a bazalkou je v odolnosti propastný.

Nejpraktičtější jsou tři varianty. První je vyzrálý kompost nebo vermikompost, který zapracujete do horních dvou až tří centimetrů substrátu. Druhou možností je organické hnojivo ve formě pelet, například z drůbežího trusu nebo rohoviny – sypete ho na povrch a při každé zálivce se živiny postupně uvolňují. Třetí je zředěný výluh z kopřiv nebo z kompostu, kterým zaléváte jednou za dva až tři týdny. U tekutých výluhů platí, že je lepší je naředit více, než méně; koncentrovaný roztok může spálit kořeny.

Přemokření poznáte i podle povlaku na povrchu půdy – zelený nálet řas nebo bílý povlak plísní znamená, že je zemina dlouhodobě mokrá a málo větraná. Okamžitě odstraňte napadenou vrstvu, prokypřete povrch vidličkou a na týden zálivku vynechte. Pokud už kořeny hnědnou a jsou mazlavé, rostlinu vyjměte, opláchněte kořenový bal, odstřihněte shnilé části a přesazte do čerstvého, vzdušného substrátu. Truhlík s bylinkami umístěte tam, kde proudí vzduch, ale ne na přímý úpal.
If you liked this article and you would like to receive more info relating to přejít na web i implore you to visit our own site. Voda musí odtékat. Truhlík postavte na mřížku nebo na nožičky, aby dno nebylo v kontaktu s podložkou, kde se drží louže. Pokud máte samozavlažovací truhlík, kontrolujte hladinu v zásobníku – mnoho lidí ho naplní až po okraj a rostliny pak stojí v bahně. U běžného truhlíku po zalití vylijte přebytek z misky do deseti minut. Nechte ho vsáknout zpět, jen pokud je substrát opravdu suchý.

Zalévejte podle váhy a hloubky, rekonstrukce koupelny krok za krokem ne podle kalendáře Pravidelné zalévání každý den je nejspolehlivější cesta k přemokření. Místo toho zvedněte truhlík – pokud je těžký, voda uvnitř ještě je. Nebo strčte prst dva centimetry pod povrch. Když je půda na dotek vlhká, nechte ji být. V horkých dnech stačí zalévat jednou denně ráno, v chladných týdnech třeba jen jednou za tři dny. Rostlina v přemokřené zemině vadne stejně jako v suché, ale listy zůstávají měkké a tmavé, ne tenké a svěšené.
Druhým viníkem bývá substrát. Univerzální zemina z pytle je často rašelinová a po zalití se slehne do nepropustné hmoty. Bylinky jako bazalka, tymián nebo oregano potřebují vzduch kolem kořenů. Namíchejte substrát s hrubým pískem nebo perlitem v poměru zhruba tři díly zeminy na jeden díl drenážní složky. Při sázení zeminu jen lehce přitlačte, ne dusíte. Zhutnělá hlína po zalití vytvoří krustu, pod kterou voda zůstává a kořeny dusí.

Nejčastější příčinou přemokření není přelévání, ale kombinace zhutnělé zeminy a truhlíku bez odtoku. Voda se v takovém prostředí drží u dna a kořeny bylinek v ní doslova stojí. Než začnete měnit zálivku, zkontrolujte, zda má nádoba skutečně funkční odtokové otvory. U plastových truhlíků se otvory často ucpou zeminou nebo je výrobce udělá jen naznačené a zalité. Propíchněte je, případně přidejte vrstvu keramzitu o výšce dvou až tří centimetrů jako drenážní mezivrstvu.