Když položíte prkna špatným směrem, podlaha se vám rozjede
Základem je nastavení výšky kartáče nebo sací hlavy. U rotačních kartáčů platí, že čím delší vlas, tím výš musí být kartáč nad podlahou. Pokud výrobce udává stupně 1 až 5, u dlouhého vlasu začněte na 4 nebo 5. Kartáč se musí vláken sotva dotýkat, ne je rozmítat. Když po přejezdu zůstávají v koberci viditelné stopy a vlákna jsou přitlačená jedním směrem, kartáč je příliš nízko. Zvedněte o stupeň a zkuste to znovu.
Masivní dubová deska a třívrstvá deska se na první pohled nerozliší. Rozdíl se projeví až po dvou topných sezónách, kdy jedna zůstane rovná a druhá začne vrzat nebo se vlnit. Nejde o kvalitu značky, ale o konstrukci. Masiv je z jednoho kusu dřeva po celé tloušťce. Třívrstvá deska má vrchní ušlechtilou vrstvu, jádro z jehličnanu nebo smrku a spodní protivrstvu. Každá z nich se chová jinak a každá chybu odpouští jinde.
Pokud se do opravy pustíte sami, počítejte s tím, že výsledek nemusí být dokonalý napoprvé. Vrzání se může přesunout jinam, protože se změní rozložení tlaku. Proto je dobré opravovat postupně, jedno místo po druhém, a po každé úpravě podlahu zatížit a poslechnout. Když zvuk zmizí, máte vyhráno. Když ne, hledejte dál – ale nikdy nezakrývejte problém kobercem nebo velkým nábytkem. Vrzání je poctivá zpráva od staré podlahy a je lepší jí naslouchat, dokud je oprava ještě jednoduchá.
Další častá chyba je lepení masivu na celoplošně. Dřevo se pak nemá kam hýbat, tlak roste a deska praská. Masiv se má pokládat volně, na pero a drážku, s dilatačními spárami u zdí. U velkých ploch se dělají příčné spáry. Kdo je vynechá, do roka řeší vypouklé prkno uprostřed místnosti.
Základní pravidlo zní: prkna se pokládají rovnoběžně s delší stěnou místnosti. Vznikne tak optický efekt protažení prostoru a podlaha působí vyváženě. U úzkých a dlouhých místností, jako jsou chodby nebo obdélníkové obývací pokoje, je tento směr téměř vždy správnou volbou. Pokud byste prkna položili napříč, místnost se opticky zkrátí a rozšíří, což v úzkém prostoru vypadá stísněně.
Co udělat, když už se vlhkost objevi
Kdy má smysl jít proti pravidlu Napříč místností se pokládá tehdy, když chcete prostor opticky rozšířit. Hodí se to u krátkých a širokých místností, ale i tady platí, že výsledek musíte vidět v hlavě ještě před položením první řady. Dalším důvodem pro příčný směr je návaznost na okolní prostory. Pokud prkna plynule přecházejí z jedné místnosti do druhé, musí mít stejný směr i v obou místnostech. Přerušení směru ve dveřích působí rušivě a vzniká tam viditelný šev.
Nejčastější chybou je pokládka zahájená od stěny bez rozvržení. Prkna se pak u protější stěny musí řezat na úzký proužek, což vypadá špatně a často se i rozjíždí. Další chybou je podcenění dilatace. Prkna potřebují po obvodu mezery, které se zakryjí lištou. Pokud je nedodržíte, podlaha při změnách vlhkosti nabobtná a začne se vlnit.
Praktický postup je jednoduchý. Nejprve změřte obě strany místnosti a určete, která je delší. Potom si na podkladu vyznačte křídou osu místnosti a z ní rozvrhete první řadu. Než začnete pokládat naostro, položte nasucho několik řad a podívejte se na výsledek z dálky i zboku. Teprve když vám rozvržení sedí, přejděte k lepení nebo zámkovému spojování.
Směr pokládky prken není estetická libovůle. Rozhoduje o tom, jak bude místnost působit, jak se bude podlaha chovat při změnách vlhkosti a jak snadno se vám s materiálem bude pracovat. Špatně zvolený směr se pozná až po dokončení, kdy už se s tím nedá nic dělat. Proto je lepší si směr rozmyslet dřív, než otevřete první krabici.
U velkých ploch nad určitou šířku je nutné počítat s dilatačními spárami i uprostřed. Směr pokládky volte vždy podle tvaru místnosti a podle toho, jak na sebe jednotlivé prostory navazují. Když si nejste jistí, položte vzorek na podlahu a prohlédněte si ho za denního světla. Rozhodnutí, které uděláte teď, budete vidět každý den několik let.