Když podlaha nestačí, kam s hračkami

Materiál, který roste s dítět

Jak sladit rozměry sady s matrac

Praktické řešení je mít dvě karimatky: jednu tenkou na spaní a druhou srolovanou jako „zarážku" u dveří, aby dítě v noci neodešlo. Spacák svažte dvěma popruhy, ne jedním – drží lépe a nezabere víc místa. Ráno stačí spacák přeložit na polovinu a položit na postel, ne ho cpát zpět do obalu. Až budete s dítětem vstávat, překročíte ho, nebudete ho obcházet.

Hračky se množí rychleji než děti, a podlaha v dětském pokoji to dřív nebo později přestane unést. Než začnete kupovat další plastové boxy, projděte si, co vlastně máte. Vezměte všechny hračky z podlahy a rozdělte je na tři hromady: ty, které se opravdu používají, ty, které dítě už dávno ignoruje, a ty, které jsou rozbité nebo neúplné. Třetí hromada putuje do koše nebo k recyklaci, druhá do krabice na půdu či do sklepa s tím, že se k ní vrátíte, až mladší sourozenec doroste. První hromada je jediná, pro kterou hledáte místo. Tento krok udělejte vždy před plánováním úložného prostoru, jinak budete ukládat balast.

Noční cesta k postýlce vypadá jako banalita, dokud dítě nezačne plakat ve tři ráno a vy se nezapletete do hračky, kterou jste večer neuklidili. Rozdíl mezi cestou, kterou zvládnete poslepu, a cestou, při níž budíte celou domácnost, není náhoda. Je to výsledek několika rozhodnutí, která uděláte ještě za světla.

Světlo dělá s výzdobou víc než cokoli jiného. Přímé slunce vybledne plakáty i fotky během několika měsíců. Pokud je stěna u okna, počítej s tím a měň obrazy, nebo použij rám s UV filtrem. Naopak bodové světlo nad stěnou vytáhne strukturu a barvy. Stačí jedna lampa namířená šikmo na zeď a stejná výzdoba vypadá jinak.

Základní pravidlo zní: hračky nemají ležet na podlaze, ale ani nemají být všechny schované. Dítě si potřebuje hrát samo, bez dospělého, který mu všechno vydá. Proto volte otevřené police a nízké regály, do kterých dítě dosáhne. Košíky a přihrádky mějte v jedné výškové linii, aby se daly snadno vytáhnout. Na dně mějte těžké věci, výš lehké. Typická chyba je nakoupit jeden velký uzavíratelný box: všechno zmizí, ale dítě ho samo neotevře a vy ho přestanete plnit, protože se vám nechce ho pořád otevírat. Raději více menších přihrádek s jasně daným obsahem.

Kam s hračkami, které se nevejdou do regálu Když police nestačí, použijte prostor, který běžně ignorujete. Pod postelí se dá využít výška, pokud postel nemá úložný prostor. Pořiďte ploché krabice na kolečkách nebo s madly, ale pozor na prach: cokoli pod postelí musí být uzavřené. Další možností je zavěšení na dveře nebo na boční stranu skříně. Síťové závěsné kapsáře jsou dobré na plyšáky, autíčka nebo stavebnice. Horní strana skříně je vhodná pro věci, které se vytahují zřídka, tedy sezónní hračky nebo hry pro starší děti. Nikdy tam ale nedávejte nic, co dítě potřebuje denně, jinak si na to bude stoupat na židli.

Věnujte pozornost materiálu a značení. Průhledné boxy vypadají přehledně, ale děti je milují vysypat. Neprůhledné boxy zase schovají obsah, takže dítě zapomene, co v nich je. Kompromisem jsou boxy s okénkem nebo s obrázkem na víku. Na každou krabici nalepte štítek s názvem nebo symbol, aby se dal obsah roztřídit i bez čtení. Uklízení pak zvládne i mladší dítě a vy nebudete muset být u toho.

Nezapomeňte na pravidelnou revizi. Jednou za půl roku projděte všechny úložné prostory a vyberte, co se nepoužilo. Děti rostou a mění zájmy, takže to, co bylo vloni hit, může letos ležet ladem. Uvolněné místo nechte prázdné, ať má kam se ukládat nový přírůstek. Prázdná přihrádka není plýtvání, je to rezerva. A pokud ani po všech úpravách prostor nestačí, je čas omezit příliv nových hraček: domluvte se s rodinou na pravidlech pro dárky a na tom, co se bude průběžně odklízet. Méně hraček znamená méně uklízení a více klidu pro hru.