Když okno určuje směr postele, v podkroví volí jinak

Poslední, ale neméně důležitá věc, je možnost přizpůsobit si teplotu. Zatemňovací závěs nebo žaluzie na střešním okně zabrání rannímu slunci, které podkroví rozpálí už v šest hodin. Pokud okno zatemnění nemá, pomůže alespoň rolety nebo kus látky připevněný na suchý zip. Host, který se nevyspí kvůli světlu, si to zapamatuje víc než cokoli jiného. Vyhněte se ale přikrývkám z umělých materiálů – v horku se v nich nedá spát. Prodyšné bavlněné povlečení je základ.

Rozdíl není jen v intenzitě, ale hlavně v úhlu. Ranní slunce stoupá, takže během dvou hodin změní sklon paprsku o desítky stupňů. Odpolední slunce naopak klesá a jeho paprsky se do okna opírají čím dál víc z boku. Z toho plyne první pravidlo: u východního okna řešte spíš krátkodobý ostrý záblesk, u západního dlouhé hodiny sálavého tepla.

Nejčastější chyba je přidat na podlahu nahoře měkký koberec bez podložky. Koberec pohltí vzduchový hluk, ale kročej projde dál. Účinnější je těžká podložka z pryže nebo plsti pod celou plochou, ne jen pod nábytkem. Další chyba je utěsnění spár silikonem. Silikon přenese vibrace do zdi a hluk se rozšíří po celém patře. Použijte pružný tmel, který vibrace tlumí. Pozor také na volně položené parkety – každá mezera funguje jako rezonanční komora.

Základní rozdíl spočívá v tom, že podkroví bývá obklopeno střešní konstrukcí, která funguje jako velká rezonanční deska. Déšť, kroupy, vítr nebo jen provoz na ulici se přenášejí přímo do obytného prostoru. Zvuk se navíc odráží od šikmých stěn a stropu, takže se v místnosti drží déle a je těžší ho lokalizovat. Typickým důsledkem je pocit, že je vše hlasitější, i když decibelometr ukazuje stejné hodnoty jako v patře níže.

U šikmé stěny platí přímá úměra: čím hlubší skříň, tím nižší musí být její zadní část. Klasická skříň hluboká 60 cm se pod střechou se sklonem 45° často nevejde vůbec. Ve vzdálenosti 60 cm od stěny může být výška stropu jen 120–140 cm. Skříň vysoká 180 cm tam prostě narazí. Řešením není skříň koupit a doufat, že se ohne.

Rozdíl mezi přízemím a podkrovím není jen v tom, kolik je tam světla. Zásadní je geometrie místnosti. V přízemí máte obvykle čtyři stěny, rovný strop a okna většinou ve svislých stěnách. V podkroví je jedno okno ve šikmé střeše, druhé ve štítu, strop se láme a podlaha není všude. To mění všechno — od toho, kam postavit postel, až po to, kam umístit pracovní stůl.

Kdy je lepší hlava k oknu a kdy ke zdi V podkroví platí: hlava k oknu má smysl tehdy, když je okno ve štítové stěně a vy za ním máte dost místa na to, abyste vstali. Pak získáte výhled a ranní světlo bez toho, abyste se krčili. Hlava ke zdi je lepší, když je okno ve šikmé střeše přímo nad postelí. V takovém případě se hlava opírá o pevnou stěnu a vy nejste pod tlakem šikminy. Zároveň ale musíte počítat s tím, že okno nad postelí v létě hřeje a v zimě chladí víc než okno ve zdi.

Nakonec si před stavěním nábytku změřte výšky ve všech rozích. V podkroví se výška mění každých pár centimetrů a to, co vypadá dobře na půdorysu, může být v realitě nepoužitelné. Hlava k oknu nebo ke zdi není univerzální pravidlo. V podkroví rozhoduje šikmina, výška a to, jestli okno otevíráte ručně, nebo na dálku. Když to zohledníte, budete spát dobře i pod střechou.

Typická chyba v podkroví je také to, že lidé dají postel doprostřed místnosti, aby se vyhnuli šikminám. Jenže tím ztratí jediné místo, kde se dá stát. Lepší je postel přitisknout k pevné stěně a využít šikminu pro noční stolek nebo úložný prostor. Stejně tak pracovní stůl: v podkroví ho neumisťujte čelem k oknu ve střeše, ale bokem, abyste měli světlo z boku a ne do očí. A pokud je okno ve štítu, stůl k němu můžete postavit čelem, ale jen když za vámi zůstane průchod.

Praktické pravidlo pro podkroví: postel stavte tak, aby hlava byla u nejvyšší stěny, ne u nejnižší. Pokud je to možné, nechte mezi čelem postele a oknem alespoň takovou mezeru, abyste se pohodlně posadili a neškrtali se o rám okna. U šikmého okna si změřte výšku v místě, kde byste měli hlavu. Pokud je nad vámi méně než asi půl metru volného prostoru, bude vám tam nepříjemně i při čtení.

Nejčastější chyba v podkroví je kopírovat uspořádání z přízemí. Lidé dají postel čelem ke zdi, protože to tak měli v bytě dole, a pak zjistí, že v podkroví mají hlavu zaraženou do šikminy nebo že se budí s pocitem stísněnosti. Hlava k oknu nebo ke zdi tady neznamená totéž co dole. Ve šikmé střeše okno neprosvětluje jen zdola, ale shora, a postel pod ním působí jinak než postel před ním.