Když necháte klacky doma, děti v lese vydrží hodiny

Hry, které nepotřebují žádné vybavení Když děti začnou ztrácet pozornost, přichází na řadu hra na detektivy. Jeden z nich si vybere strom, keř nebo pařez a ostatní se ho ptají jen otázkami, na které se dá odpovědět ano nebo ne. Učí se tím přesně formulovat a všímat si detailů. Po pár kolech si děti samy vymýšlejí složitější kritéria a hra se přirozeně prodlužuje. Pozor na to, aby dospělý nezačal napovídat. Stačí držet pravidlo, že se ptáme jen na to, co vidíme, ne na to, co si myslíme.

Na konci procházky se vyplatí nechat děti, ať si vyberou jednu přírodninu a cestou domů o ní vymyslí krátký příběh. Nemusí být dlouhý ani logický. Stačí, když spojí to, co viděly, s tím, co si představují. Tím se z procházky stane něco, co si zapamatují. A příště už nebudou potřebovat žádné pomůcky, protože budou vědět, že les je plný věcí, se kterými se dá hrát.

Spád k vpusti dělá voda, ne dlažba Spádování se nedělá tvarováním dlaždic, ale podkladní vrstvou. U liniové vpusti stačí jeden rovnoměrný sklon k odtokovému žlabu. U bodové vpusti v rohu vytvořte kolem ní mělký trychtýř, ale zbytek plochy nechte v jedné rovině. Typická chyba je snaha udělat velký spád po celé koupelně. Vznikne kluzká plocha a dlažba se špatně řeže.

Jak se teplo dostane z podzemí do domácností Horká voda se čerpá na povrch a vede se izolovaným potrubím do distribuční sítě. Většina islandských měst má centrální rozvod tepla, který ohřívá radiátory i vodu v kohoutku. Před vstupem do systému se voda často mísí se studenější, aby měla správnou teplotu. Pokud se tento krok vynechá, může dojít k poškození potrubí i radiátorů. Dalším častým problémem je koroze: geotermální voda obsahuje rozpuštěné minerály a plyny, takže potrubí musí být z nerezové oceli nebo jiného odolného materiálu.

Vesta rozhoduje o tom, jestli vyplavete, ne hel

Přírodní pektin není nic složitého. Broskve obsahují pektinu málo, proto je vhodné přidat jablko nebo rybíz. Jedno středně velké jablko (oloupané a nakrájené na kostičky) na kilogram broskví stačí. Jablko vař ve stejné hmotě jako broskve a po změknutí ho rozvař, případně rozmixuj. Pektin z jablka se uvolní a džem bude mít přirozenou konzistenci bez umělých želírovacích prostředků. Další možností je použít pektin z citrusových slupek: bílá vnitřní část slupky obsahuje pektinu hodně, ale přidá hořkost, proto se hodí jen malé množství a krátké vaření.

Island leží na středoatlantickém hřbetu, kde se severoamerická a euroasijská deska od sebe vzdalují přibližně o dva centimetry za rok. Tento pohyb neustále otevírá pukliny v zemské kůře, do kterých proniká mořská voda, ohřívá se o žhavé horniny a vrací se na povrch jako pára nebo horká voda. Pod ostrovem navíc existuje tzv. plášťový chochol, který zvyšuje tepelný tok. Proto je geotermální energie na Islandu dostupná mělce, často už v hloubce několika set metrů, a teplota s hloubkou roste rychleji než ve většině jiných zemí.

Začněte tím, že každé dítě dostane jednoduchý úkol: nasbírat pět přírodnin, které se liší tvarem. Ne barvou, ne velikostí, ale tvarem. Vznikne z toho sbírka, ze které se dá postavit obličej, zvíře nebo písmeno. Děti obvykle začnou samy přidávat další a další kusy a během chvíle staví celou scénu. Důležité je nezasahovat. Když dítě přinese šišku místo listu, je to v pořádku. Smyslem je pozorovat, ne hodnotit.

Většina rodičů řeší, co přibalit do batohu, aby se děti v lese nenudily. Přitom stačí vyjít ven s prázdnýma rukama a otevřít oči. Les sám je plný her, jen je potřeba vědět, kde hledat a čeho si všímat. Nejde o soutěže ani o výkony. Jde o to zpomalit a nechat děti, aby si hrály s tím, co roste a leží kolem.

Islanďané geotermální energii nevyužívají jen na teplo a elektřinu. Skleníky vytápěné horkou vodou umožňují pěstovat rajčata, okurky nebo banány i v chladném podnebí. Teplo se používá také k sušení ryb, k tání sněhu na chodnících nebo k napouštění venkovních bazénů. Pro běžnou domácnost to znamená, že vytápění není závislé na dovozu paliv. Přesto je dobré počítat s tím, že geotermální systém vyžaduje pravidelnou údržbu čerpadel a výměníků, jinak jeho účinnost klesá.

Další možností je zvuková mapa. Dítě si sedne na kládu, zavře oči a počítá, kolik různých zvuků uslyší. Potom je zkouší napodobit nebo popsat, odkud přicházejí. Nejde o to trefit se přesně, ale o to zastavit se a poslouchat. Častou chybou je mluvit během poslechu. Když dítěti unikne zpěv ptáka kvůli tomu, že mu dospělý vysvětluje, co slyší, hra ztrácí smysl.