Když máte keramická rovnátka, ústní hygiena rozhoduje o výsledku

Při montáži myslete na to, že ochrana musí jít někdy sundat. Lepidla na bázi rozpouštědel mohou strhnout i vrstvu barvy, proto je zkoušejte nejdřív na málo viditelném místě. Desku připevněte tak, aby přesahovala přes nejvíce namáhaný pás alespoň o pět centimetrů na každou stranu – náraz totiž nikdy nepřijde přesně doprostřed. Spáru mezi ochranou a zdí utěsněte, jinak se do ní bude chytat prach a při čištění ho budete vytlačovat zpátky na zeď.

Když se vlhkost objeví, nezakrývejte ji barvou ani tapetou. Nejprve zjistěte, odkud voda přichází. Otřete zeď do sucha, položte na podezřelé místo savý papír a na druhý den zkontrolujte, zda je mokrý. Pokud ano, zdroj je stále aktivní a je potřeba ho odstranit, ne jen vysušit povrch. Vysoušení fénem nebo topením pomůže jen krátkodobě a při příliš vysoké teplotě může omítku popraskat. Lepší je nechat místo volně větrat a odstranit případnou vrstvu barvy, která brání odparu.

Výsledek léčby závisí na každodenní rutině. Když si na čištění vyhradíte čas po každém jídle, používáte správné pomůcky a vyhnete se tvrdým potravinám, keramická rovnátka vydrží bez poškození a zuby zůstanou zdravé i po jejich sundání. Vyplatí se to nejen kvůli vzhledu, ale hlavně kvůli sklovině, která se už neobnoví.

Nejspolehlivější test zvládnete bez přístrojů. Natočte vodu do čisté sklenice, nechte ji chvíli stát při pokojové teplotě a ochutnejte. Pokud ucítíte chlor, zatuchlinu nebo kovovou pachuť, kterou dřív voda neměla, náplň už nepracuje, i když je voda čirá. Stejně tak si všímejte vodního kamene na hrnci nebo bílých map na skle. Ty ukazují, že se do vody dostává víc minerálů, než by mělo.

Začněte tím, že kameny prohřejete ve vodě na teplotu, kterou udržíte na zápěstí bez nutkání ucuknout. Přibližně 50 až 60 stupňů Celsia je strop pro většinu kamenů; bazalt snese víc, ale kůže ne. Kameny vyndávejte děrovanou lžící nebo kleštěmi a před položením na tělo je vždy osušte — mokrý kámen pálí víc a klouže. Připravte si dvě sady: jednu teplou, jednu vychladlou, abyste mohli střídat.

Keramická rovnátka řeší estetiku, ale přinášejí i praktický problém: zuby pod nimi a okolo nich se čistí výrazně hůř než bez nich. Křehký keramický materiál navíc nesnáší hrubé zacházení. Pokud se o aparát i dutinu ústní nepečuje systematicky, může léčba skončit rovnými zuby se skvrnami nebo odvápněním skloviny, které zůstanou viditelné i po sundání rovnátek.

Místo po zrcadle je nejlepší řešit ještě před lepením, ne po něm. Pokud je rozdíl v rovině větší než dva milimetry, samotná tapeta ho nezakryje. Pomůže vyrovnávací hmota, případně tenká podkladová vrstva, na kterou se tapeta lepí. Vyhněte se snaze „zamaskovat" nerovnost tlustší vrstvou lepidla; po zaschnutí se smrští a vytvoří důlek přesně v místě, které měl schovat.

Běžnou chybou je příliš silný tlak při čištění a používání abrazivních past. Keramika se sice neobarví tak snadno jako pryskyřice, ale hrubá pasta poškodí sklovinu okolo zámků a ta je pak náchylnější ke vzniku bílých skvrn. Vyhněte se také bělicím prostředkům bez konzultace, protože nerovnoměrné bělení během léčby komplikuje výslednou barevnou shodu. Elektrický kartáček používejte jen po domluvě, u některých typů rovnátek hrozí uvolnění zámků.

Na co si dát pozor prakticky: při sportu chránič, při náhlém uvolnění zámku se obraťte na svého lékaře a neupevňujte ho doma lepidlem. Odlomený drát může poranit tvář – v takovém případě kryjte voskem a co nejdříve zajistěte opravu. Důležité je i pravidelné čištění u lékaře a kontrola, zda se někde nehromadí plak. Pravidelná kontrola každé dva až tři měsíce je součástí léčby, ne nadstandard.

Co dělat po jídle a co raději vynechat Po jídle vypláchněte ústa vodou a pokud možno dočistěte. Pomáhá jednosvazkový kartáček na těžko dostupná místa a mezizubní kartáčky v odpovídající velikosti – příliš velký kartáček se pod drát nevejde, příliš malý nevyčistí. Zubní nit použijte tam, kde to jde, případně nit s navlékačem. Vyhněte se tvrdým potravinám, které se koušou přímo předními zuby: mrkev, jablko, tvrdé pečivo nebo oříšky krájejte a žvýkejte zadními zuby. Zvlášť rizikové jsou led, bonbony a nehty – keramický zámek při takovém nárazu odlétá a oprava zdrží léčbu.

Základem je čištění po každém jídle, ne jen ráno a večer. Používejte měkký kartáček, ideálně s menší hlavicí, kterým se dostanete nad, pod a kolem každého zámku. Krouživé pohyby střídejte s krátkými pohyby směrem od dásně k okraji zubu. Zámky a drát čistěte opatrně ze strany, ne tlakem přímo na keramiku – ta praská při nárazu, ne při běžném čištění. Kdo vynechává mezizubní prostory, mívá problém nejčastěji mezi zámky, kde se drží zbytky potravy.