Když mytí auta ničí lak, umělá tráva ho zachrání

Druhou možností je samonosný rám, který se opře o podlahu lodžie a zábradlí jen přidržuje. Tento způsob unese i těžší látku, protože váha jde do podlahy. Rám nesmí klouzat, jinak při poryvu větru markýza odletí. Pod nohy dejte protiskluzové podložky a rám zajistěte proti posunu. U podlahy z dlaždic nepoužívejte lepidlo, poškození spáry se řeší stejně jako vrtání.

Nejrychlejší sestava je ta, kde se stolek ohne a židle se do něj vloží jako do desek. Zkuste to v prodejně nebo doma ještě před prvním použitím: stolek složte do „V", židli složte naplocho a vsuňte ji mezi nohy stolku. Když to jde jedním pohybem, máte vyhráno. Když musíte židli otáčet nebo vyndavat područku, sestava se bude sklízet dvakrát tak dlouho a nakonec zůstane venku.

Balkon v chladném období přestává být místem pro rychlou kávu a stává se prostorem, kde se sedí hlavně večer. Právě tehdy se ukáže, jestli deka, kterou přes židli přehodíte, zůstane suchá, nebo do rána nasákne vlhkost a druhý den ji budete sušit v obýváku. Rozdíl není jen v tloušťce, ale především v materiálu.

Než křesílko uložíte na další sezónu, projděte všechny spoje, otřete ho dosucha a uložte na místo, kde neteče a nefouká. Kovové části přetřete olejem, ratan přikryjte prodyšnou plachtou, plast nechte volně dýchat. Kdo to udělá po prvním roce, vyhne se výměně celého křesla za dva nebo tři roky.

První krok je odhadnout, kolik toho na balkoně skutečně leží. Vezměte metr a změřte hloubku sněhu v rozích, u zábradlí a uprostřed. Pokud přesahuje 20 centimetrů mokrého nebo 40 centimetrů čerstvého sněhu, je čas jednat. U větších balkonů nad 6 metrů čtverečních se tíha rozkládá, ale i tak platí, že vrstva nad 30 centimetrů mokrého sněhu už zatěžuje nosnou desku výrazně víc, než projektanti obvykle počítají pro běžné užitné zatížení.

Rok na zahradě nebo na balkoně dá každému materiálu zabrat. Ratat, kov a plast ale stárnou jinak, jinak se opravují a jinak se o ně pečuje. Kdo si po první zimě a létě prohlédne křesílko detailně, ušetří si překvapení, že se jednoho dne rozpadne pod rukama.

Prevence je vždy levnější než oprava. Naplánujte mytí tak, aby voda stekla mimo trávu, používejte ekologické prostředky a nikdy nenechávejte chemii působit déle, než je nutné. Umělá tráva vydrží roky, pokud ji před agresivním mytím ochráníte. Stačí pár jednoduchých návyků a můžete mít čisté auto i zachovalý povrch.

Kovová kostra: rez začíná tam, kam se nedostanete hadrem Kov vydrží nejvíc, pokud se o něj staráte dřív, než se objeví rez. Po prvním roce zkontrolujte svary, šrouby a místa, kde se trubky spojují. Právě tam se drží vlhkost a vzniká povrchová koroze. Setřete ji jemným brusným papírem, odmastěte a natřete základovou barvou na kov. Nepřetírejte rez rovnou vrchní barvou, vydrží jen do prvního deště. Další častá chyba: utahovat šrouby silou, dokud se závit nepoškodí. Kov se teplem roztahuje, takže po roce stačí dotáhnout a přebytečnou vůli řešit podložkou, ne hrubou silou.

Jak mýt auto, když je tráva pod ním Nejprve vůz přesuňte na zpevněnou plochu, ideálně asfalt nebo beton. Pokud to nejde, položte pod auto a do okolí alespoň velkou nepromokavou plachtu, která zachytí odtékající vodu. Plachta musí přesahovat obrys vozu alespoň o půl metru na každou stranu. Okraje zatížíte prkny nebo pytli s pískem, aby voda nepodtékala. Po mytí plachtu opatrně složte tak, aby špinavá voda nevytekla mimo, a vylijte ji do kanálu nebo na místo, kde nevadí.

Ratanové křesílko poznáte podle toho, že jeho vlákna blednou a tuhnou. Přírodní ratan po roce venku ztmavne, získá šedý nádech a na místech, kde se sedí, se mohou objevit třepení a prasklinky. Syntetické vlákno bývá na tom lépe, ale i tak ztrácí pružnost a někdy se rozplete u uzlů. Praktický krok: vezměte hadřík s vlažnou vodou a jemným mýdlem, otřete celou plochu a nechte uschnout ve stínu. Uvolněné vlákno neodřezávejte hned — nejdřív ho zkuste vrátit do úpletu a zajistit zevnitř. Typická chyba je stříkat ratan tlakovou vodou; voda vnikne do opletu a v chladu pak praská.

Plastové křesílko bývá nejméně náročné, ale ani ono není bez vady. Po roce na slunci ztrácí barvu, na dotek je matné a může být křehčí. Nejvíc trpí tenké hrany a nohy, které nesou váhu. Zkuste je stisknout — pokud slyšíte praskání, materiál už ztratil pružnost. Umývejte ho slabým roztokem octa a vody, vyhněte se rozpouštědlům a abrazivům, která naleptají povrch. Nepokládejte na plast těžké předměty přes zimu, jinak se zdeformuje a už se nevrátí do tvaru.

Po umytí vždy důkladně opláchněte celou plochu čistou vodou, aby na trávě nezůstaly zbytky mýdla. Zbytky pěny časem ztvrdnou a ucpou drenážní vrstvu. Poté trávu nechte proschnout, ideálně na slunci, a případné šmouhy odstraňte měkkým koštětem. Nikdy nepoužívejte ostré kartáče ani drátěnky – poškrábou vlákna a vytvoří chuchvalce, které se už nedají srovnat.