Když kamna sálají, teplo udrží jen správné umístění

Základ je připravit ohniště tak, aby se plamen co nejdřív dotkl co největší plochy paliva. Ideální je skládat menší suchá polínka na sebe křížem, doprostřed dát jemný podpal a vzduch přivádět zespodu i zepředu. Pokud používáte noviny, zmačkejte je do koulí a položte je doprostřed, ne pod velká polena. Velká polena na začátku dusí plamen, produkují hodně dýmu a ten si najde cestu do místnosti.

Další častá chyba je přetápění. Lidé přiloží plná kamna a čekají, že se místnost rychle zahřeje. Sálavé teplo ale působí pomaleji a intenzivněji. Když je povrch kamen rozpálený na maximum, v blízkosti se nedá vydržet a ve vzdálenějších místech je pořád chladno. Lepší je topit postupně a udržovat stabilní teplotu povrchu. Kamna pak sálají rovnoměrně a člověk se může pohybovat v celém prostoru, aniž by ho pálil obličej a zády mu byla zima.

Lepidlo nanášejte jen do drážky, ne na šňůru, a nechte ho chvíli zavadnout. Šňůru vtlačujte postupně po celém obvodu a v rozích ji mírně přidržte, aby se nezkroutila. Na závěr dvířka zavřete a nechte je přes noc v klidu. Teprve druhý den zatopte. První zatopení dělejte mírné – lepidlo ještě dotvrzuje a prudký žár ho může spálit dřív, než chytne.

Pravidelná kontrola těsnění patří k základní údržbě. Jednou za sezónu prohlédněte dvířka, popelník i čistící otvory. Těsnění měňte preventivně každé dva až tři roky, i když se zdá v pořádku – tvrdne a ztrácí pružnost. Pokud kamna kouří při přikládání, většinou stačí přivřít přívod vzduchu a nechat je krátce hořet naplno, aby se komín prohřál. Když se ale kouř valí i po prohřátí, je čas hledat netěsnost systematicky od dvířek přes příruby až po komín.

Nejprve zkontrolujte, odkud vítr převládá. Pokud fouká přímo proti ústí komína, vzniká přetlak, který může tah zcela zvrátit a kouř se začne vracet do místnosti. V tom případě nepomůže přidat palivo, ale omezit přístup vzduchu a chvíli topeniště nechat jen dohořívat. Naopak když vítr fouká od komína, vzniká podtlak, tah se zvýší a kamna mohou spalovat intenzivněji, než je bezpečné. Tehdy je nutné stáhnout regulaci vzduchu na minimum a hlídat teplotu spalin, ne jen teplotu v místnosti.

Když kamna přestanou táhnout, první podezření padá na komín. Jenže v řadě případů je problém mnohem blíž – ve dvířkách, v těsnění nebo ve špatně usazeném plechu. Tah vzniká rozdílem tlaků mezi spalovací komorou a ústím komína a stačí malá netěsnost, aby se studený vzduch nasával jinudy, než má. Kamna pak kouří, špatně hoří a spotřebují víc paliva na stejné teplo.

Nejrychlejší je vlhkoměr na dřevo. Píchnete ho do čerstvě rozštípnuté štěpiny, ne do čela polena. Do čela se dostane vlhkost z povrchu a naměříte nižší hodnotu, než jaká je uvnitř. Bez měřidla si pomůžete několika triky. Dřevo s vlhkostí do 20 % je na štípané ploše matné, má praskliny a při poklepu o sebe zní dutě. Mokré dřevo je na řezu tmavší, těžší a při úderu vydává tupý zvuk. Dalším znakem je kůra, která na suchém dřevě snadno odpadává.

Sálavé teplo z kamen není totéž co horký vzduch. Vzniká tak, že se povrch kamen rozpálí a energie se šíří prostorem jako neviditelné záření. Když si stoupnete bokem od kamen, cítíte teplo i v místnosti, kde teploměr ukazuje jen mírné hodnoty. Právě proto se sálavé teplo nedá „vyfoukat" ventilátorem ani rychle rozvést do všech koutů. Funguje na principu přímé viditelnosti: čím víc plochy kamen „vidíte", tím víc tepla přijímáte.

Pro příjemné teplo je důležité i to, co máte na sobě a na čem sedíte. Sálavé teplo prochází vzduchem, ale ne látkou. Silná deka nebo vysoké opěradlo křesla vytvoří bariéru a vy pocítíte chlad, i když kamna sálají. Sedněte si do přímé linie mezi kamny a vaším místem, případně použijte nízké sedačky, které záření neblokují. Pokud to prostor dovolí, umístěte kamna tak, aby sálala na dvě strany – např. do volného prostoru mezi kuchyní a obývacím pokojem.

Na závěr platí, že sálavé teplo z kamen je výborný sluha, ale zlý pán. Když respektujete jeho přímou povahu, stačí menší výkon a méně paliva. Když ho ignorujete, budete topit víc a stejně se nedohřejete. Stačí si před sezónou rozvrhnout, kam kamna postavit, co před nimi nesmí stát a kde budete sedět. Pak se sálavé teplo postará o příjemný pocit i v místnosti, kde teploměr ukazuje méně, než byste čekali.

Zásadní je proto umístění kamen a orientace jejich sálavé plochy. Kamna by měla stát tak, aby jejich přední strana směřovala do prostoru, kde lidé skutečně sedí nebo se pohybují. Typická chyba je strkat kamna do rohu nebo za nábytek. Roh pohlcuje záření a vyhřívá zeď, ne vás. Stejně špatné je postavit před kamna vysokou skříň nebo televizi. I když se místnost časem ohřeje, sálavý komfort zmizí.