Kaple sv. Václava, nebo korunovační klenoty: co lze spatřit
Kůže si pamatuje každé spálení. Opálení je obranná reakce, při které se v pokožce hromadí melanin, aby blokoval část UV záření. Když se červená a pálí, znamená to, že dávka záření přesáhla přirozenou obranu a v buňkách vznikly škody. Ty se sčítají celý život a projeví se až po letech - vráskami, skvrnami a zvýšeným rizikem vážnějších kožních změn. Proto nemá smysl řešit ochranu až ve chvíli, kdy je kůže zarudlá.
Nejčastější chyba je předpoklad, že „když to není památka, můžu dělat, co chci". Ochrana se často váže na celek, ne jen na budovu. V památkové zóně platí omezení i pro novostavby, přístavby, výměnu oken, zateplení fasády, výměnu střešní krytiny, ale i pro umístění reklamních panelů nebo klimatizačních jednotek. Další častý omyl je, že stačí dodatečné vyjádření památkářů. Pokud začnete bez povolení, hrozí zastavení prací a dodatečné úpravy, které jsou dražší než původní záměr.
Formuláře mají různé podoby. Někdy je jedno pole pro „ulice a číslo", jindy jsou pole oddělená. Pokud je pouze jedno pole, pište ve formátu: Název ulice + číslo popisné + číslo orientační (např. „Dlouhá 123/4"). Číslo popisné a orientační oddělte lomítkem. Pokud orientační číslo neexistuje, uveďte jen popisné. U oddělených polí vyplňte každé zvlášť – do pole „číslo popisné" patří jen číslice, do „číslo orientační" také jen číslice. Nikdy nepřidávejte písmena ani znaky navíc, pokud k tomu není výslovná výzva.
Jak nanášet ochranu, aby skutečně fungovala Většina lidí se chrání špatně, protože přípravku nanese málo. Na obličej a krk je potřeba množství odpovídající zhruba lžičce, na celé tělo pak výrazně více, než kolik se vejde do dlaně. Přípravek se má nanést asi dvacet minut před odchodem ven a poté obnovovat každé dvě hodiny, po koupání nebo výrazném pocení vždy. Vynechávaná místa bývají uši, šíje, chodidla, okolí očí a temeno hlavy u lidí s řídnoucími vlasy. Rtům a citlivé kůži kolem očí prospěje samostatný přípravek s vyšší ochranou.
Kaple sv. Václava v katedrále sv. Víta na Pražském hradě patří k nejvýznamnějším prostorám české historie. Návštěvníci ji často zaměňují s korunovačními klenoty, které jsou uloženy v samostatné komoře za východní stěnou kaple. Obě věci spolu úzce souvisejí, ale prohlídka probíhá zcela odlišně. Zatímco kaple je součástí běžného okruhu katedrály, klenoty se vystavují jen výjimečně a za přísných podmínek.
Typická chyba je myslet si, že dvůr je veřejný, protože je vidět z ulice. Není. Mnoho jich slouží jako parkoviště, sušárny nebo sklady a vstup je omezený. Další častá chyba je fotografovat bez zeptání. Pokud vás majitel vyzve k odchodu, neargumentujte historickým významem. Lepší je domluvit si prohlídku předem, například přes místní spolky nebo při dni otevřených dveří.
Začněte tím, že si všimnete tvaru dvora. Úzký, protáhlý dvorek s pavlačemi býval součástí středověkého domu, kde se kolem centrálního prostoru točil život několika rodin. Šířka průjezdu odpovídala tomu, co muselo projít – vůz sena, sud piva, později i menší nákladní auto. Pokud je dvůr nepravidelný, často narazil na starší zástavbu, která byla při přestavbě zbořena jen částečně.
Typické chyby se opakují. První je spoléhání na to, že obloha je zatažená - oblačnost část záření pohltí, ale ne dost, aby se dalo sedět na slunci celé odpoledne. Druhá je ochrana jen při koupání, jako by zbytek dne byl bez rizika. Třetí je nanášení přípravku na jednou - ráno před odchodem a pak už nikdy. Čtvrtou chybou je domněnka, že vyšší ochrana znamená delší pobyt na slunci bez obnovování. Vyšší faktor prodlužuje dobu, kterou kůže vydrží, ale nemaže ji donekonečna.
Nakonec si uvědomte, že dvůr není muzeum. Je to živý prostor, kde se topí, parkuje a věší prádlo. Kdo to respektuje, dozví se o Praze víc než z jakéhokoli průvodce. Stačí se zastavit, rozhlédnout a číst vrstvy, které jinde zmizely.
Jak číst vrstvy ve zdivu a dlažbě Podívejte se na materiál zdí. Smíšené zdivo z lomového kamene a cihel prozrazuje, že dům prošel několika etapami. Cihly menšího formátu jsou starší, velké cihly přišly až v 19. století. V dlažbě hledejte otisky kočárových kol nebo žlábky od odtékající vody – bývaly součástí systému, který odváděl dešťovou vodu do kanálu pod průjezdem. Když narazíte na zazděný oblouk nebo ostění, nechte ho být. Pokus o průzkum bez souhlasu majitele je nejen nezdvořilý, ale i nezákonný.
Do kaple sv. Václava se vstupuje z pravého bočního ochozu katedrály, obvykle po zaplacení vstupného do vybraného okruhu. Kaple je uzavřená mříží a dveřmi, které se otevírají jen v určených hodinách. Typická chyba je přijít bez rezervace v hlavní sezóně a spoléhat na to, že se dostanete dovnitř okamžitě. Větší šance je brzy ráno po otevření nebo naopak v podvečer. Uvnitř se nesmí fotografovat s bleskem, mluvit nahlas ani se dotýkat výzdoby. Pozor na to, že kaple není bezbariérová – vede sem několik schodů a prostor je stísněný.