Jak zabavit děti ve školní družině bez nudných her

Materiál květináče také něco vydrží. Plastové nádoby drží vodu déle, což oceníte u rostlin, které snášejí sušší vzduch v bytě. Keramické glazované květináče jsou dekorativní, ale nepropustné, proto musí mít vždy drenážní otvor. Nejbezpečnější volbou pro začátečníka je květináč s vnitřním plastovým košíkem, který lze vyndat a zkontrolovat, jestli substrát už není přemokřený. Ať zvolíte cokoli, nikdy nesázejte přímo do ozdobného „přebalu" bez otvoru – voda se na dně hromadí a po čase kořeny uhnijí.

První zastávkou budiž nárožní dům s jednoduchou geometrií a pásovými okny. Než si vyfotíte průčelí, všimněte si materiálů – travertin, režné zdivo a sklo. Typickou chybou bývá soustředit se jen na hlavní vstup. Obejděte dům z boku, kde architekt vyřešil schodiště a osvětlení dvora. Praktický tip: navštivte místo brzy ráno, kdy je světlo nízké a zvýrazní plastičnost fasád. Večer naopak vyniknou prosvětlené haly a schodiště.

Jak na to, aby hra fungovala i ve třídě Ne každá pohybová hra se dá hrát na malém prostoru. Proto mějte připravenou variantu do třídy. Rozdejte každému dítěti papírovou kouli (z novin nebo starého sešitu). Úkol? „Koule se nesmí dotknout země, ale nesmíte ji držet." Děti si kouli předávají, odkudkoli, jen ne rukou – hlavou, loktem, kolenem. Pokud spadne, musí celá skupina začít znovu. Tato hra učí trpělivosti a synchronizaci pohybů.

Na závěr si ověřte, zda každý centimetr nad stolem má svůj účel. Prázdná stěna ve výšce očí je vhodná pro nástěnku s úkoly, ale už ne pro těžkou skříňku. Kombinací otevřených polic, sklopné desky a závěsných prvků proměníte kout v plnohodnotné pracoviště. Vyhnete se tak pořízení dalšího nábytku, který by jen zabíral místo na podlaze.

Když odpoledne ve školní družině děti začnou pobíhat bez cíle a vy cítíte, že se blíží chaos, je čas sáhnout po netradičních pohybových hrách. Nemusíte kupovat drahé pomůcky ani připravovat složité scénáře. Stačí pár předmětů, které máte po ruce, a trocha odvahy zkusit něco nového. Děti ocení, když místo zaběhnutých soutěží dostanou prostor pro spolupráci a vlastní nápady.

Začněte květináčem. Pro nenáročné rostliny, jako jsou tchýnin jazyk, zamiokulkas nebo difenbachie, platí jednoduché pravidlo: nádoba by měla být jen o dva až tři centimetry větší než kořenový bal. Příliš velký květináč zadržuje nadbytečnou vláhu, kořeny nestihnou substrát prokořenit a hrozí jejich hnití. Naopak malý květináč rostlinu rychle vysuší a budete ji muset zalévat častěji, než je nutné.

Substrát přizpůsobte rostlině, ne naopak Univerzální zemina z obchodu je vhodná pro většinu běžných pokojovek, ale přesto se vyplatí ji upravit. Nenáročné druhy, pocházející z tropů či suchých oblastí, potřebují vzdušný substrát, který rychle proschne. Přidejte do zeminy perlit nebo písek v poměru zhruba jedna třetina objemu. Tím zajistíte, že kořeny budou mít přístup ke kyslíku a při přelití nebudou stát ve vodě. Pro kaktusy a sukulenty použijte speciální směs, která obsahuje více minerální složky – běžný substrát jim totiž zadržuje příliš mnoho vláhy.

Vyzkoušejte hru, kterou jsem pojmenovala „Živá překážková dráha". Děti se rozdělí na dvojice – jeden staví tělo do tvaru překážky (udělá most, tunel, nebo se schoulí do klubíčka), druhý musí překážku překonat, aniž by se jí dotkl. Poté si role vymění. Důležité je, aby děti samy určily, jakou překážku vytvoří. Tím se rozvíjí fantazie i vzájemná důvěra.

Pro domácí hru využijte běžné potřeby. Tajnou zprávu můžete napsat neviditelným inkoustem – stačí citronová šťáva a teplo z žehličky nebo zapálené svíčky. Děti ale nikdy nezapojujte do manipulace s ohněm, to vždy udělejte předem. Další možností je otevřít knížku, předem vybranou stránku a na ni přiložit papír s vyřezanými okénky. Přes ně se pak přečte pouze tajné sdělení. Tento způsob vypadá efektně a děti ho snadno pochopí.

Pěstování nenáročných pokojovek začíná mnohem dřív, než rostlinu vůbec zasadíte. Nejčastější chybou začátečníků je, že koupí hezký květináč bez ohledu na jeho velikost či materiál a použijí první zeminu, na kterou narazí. Přitom právě správná nádoba a substrát rozhodují o tom, jestli vám rostlina odpustí občasné zapomenutí na zálivku, nebo začne žloutnout a shazovat listy.

Funkcionalistická architektura Nového Města se často redukuje na heslo „méně je více". Jenže když se vydáte pěšky od Národní třídy k Paláci, objevíte, že strohá fasáda často skrývá překvapivé detaily. Začněte u domu, kde žila Ema Destinnová, a nechte se vést ulicemi, které psaly dějiny české moderní architektury. Nejde o turistický okruh, ale o způsob, jak číst město pozorněji.