Duševní hygiena psů a koček: rutina, která všechno pokazí
Na co si dát pozor: pokud štěně odmítá jídlo i vodu déle než 24 hodin, opakovaně zvrací, má průjem s krví, horečku nebo je apatické, nečekejte a kontaktujte veterináře. Stejně tak když se objeví otok v místě vpichu, který se zvětšuje. Tyto stavy nejsou typickou reakcí na očkování a vyžadují odborné posouzení.
Zařaďte kontrolu tlamy do týdenní rutiny. Jednou týdně zvedněte psu pysk a podívejte se na dásně: mají být růžové, bez zarudnutí a bez krvácení při dotyku. Projeďte prstem po vnější straně stoliček a hledejte hrubý povlak nebo žlutohnědé usazeniny u dásně. Pokud pes při žvýkání tvrdého pamlsku kroutí hlavou, vynechává stranu nebo pouští kousek z tlamy, přerušte to a nechte tlamu prohlédnout veterinářem. Bolest zubu se u psů často projeví právě změnou postoje k tvrdému pamlsku.
Používejte výhradně zubní pastu určenou pro zvířata. Lidská pasta a xylitol, které jsou pro psy a kočky toxické, a zvíře ji navíc spolkne, protože neumí plivat. Psí pasty bývají ochucené masem, kočičí třeba rybou. Množství stačí malé, velikosti hrášku. Pokud zvíře pastu odmítá, zkuste nejdřív jen navlhčený kartáček a pastu přidejte později.
Typická chyba je nechat psa samotného celý den hned po pár dnech tréninku. Pokud pes nezvládá ani deset minut, nemá smysl zkoušet hodiny. Radši zkraťte dobu, kdy je pes sám, a zajistěte, aby ho někdo během dne vyvenčil nebo navštívil. Pes, který se doma nudí, často hledá činnost, která vypadá jako problém – rozkousané předměty, škrábání, vytí. Proto před odchodem nechte psa v klidu a dejte mu přiměřenou zábavu, například hračku s pamlskem, kterou dostane jen při samotě.
Kde tvrdý pamlsek pomůže a kde už škod
Nejčastější chybou je trestat projevy strachu. Když pes zalézá pod stůl při bouřce nebo kočka utíká před návštěvou, majitelé často instinktivně říkají „nic se neděje" a snaží se zvíře vytáhnout ven. Tím ale strach jen posilují. Správnější je nabídnout bezpečné místo – pelíšek, krytou bednu, klidnou místnost – a nechat zvíře rozhodnout, kdy se vrátí. Nenuťte ho k interakci a netrestat ani nesměšujte. Pokud zvíře hledá útočiště, nechte ho tam a jen se ujistěte, že má přístup k vodě a že prostředí není hlučné.
Nakonec myslete na sebe. Zvíře čte náladu v domácnosti velmi přesně a dlouhodobý stres majitele se na něm podepisuje. Klidný, předvídatelný režim, respekt k signálům těla a dostatek spánku pro oba – to je základ, který žádná hračka nenahradí. Když se problémy opakují nebo se zhoršují, je vhodné obrátit se na veterináře a probrat i možnost odborné pomoci s chováním, ne je řešit domácími experimenty.
Samotné hračky psychiku nespasí. Důležitá je kvalita interakce, ne kvantita. Pes potřebuje čichat a rozhodovat se, ne jen chodit na vodítku po stejném okruhu. Kočka zase potřebuje lov – honičku za hračkou zakončenou „úlovkem", ne jen hračku ležící na zemi. Dvacet minut soustředěné aktivity denně udělá úložné prostory v malém bytěíc než celodenní přítomnost televize nebo rádia. A pozor na opačný extrém: neustálé zaměstnávání a „zábava za každou cenu" vedou k přestimulování, které se projeví stejně jako nuda – neklidem a neschopností odpočívat.
Zvláštní pozornost věnujte přechodům. Stěhování, nový člen domácnosti, jiné pracovní rozvržení nebo i změna značky krmiva mohou u citlivějších jedinců spustit úzkost. V takových chvílích pomáhá omezit počet novinek najednou, zavést nové věci postupně a dopřát zvířeti možnost volby – nechat otevřené dveře, nabídnout dva pelíšky, krmit na stejném místě jako dřív. U koček se osvědčují feromonové spreje do zásuvky, u psů zase klidné, krátké procházky bez rušivých podnětů.
Co zvíře říká, když nic neříká Řeč těla je spolehlivější než zvuky. U psů sledujte uši, ocas a hlavně oči – uhýbání pohledu, olizování nosu a zívání v situaci, která není spojená s únavou, jsou časné signály stresu. U koček si všímejte ocasu (rychlé švihání není radost), uší stažených dozadu a toho, zda se při hlazení stahují z dosahu. Když tyto signály ignorujete a zvíře dál vystavujete situaci, která mu vadí, přejde od varování k obrannému chování – vrčení, škrábnutí, kousnutí. Není to neposlušnost, ale poslední možnost, jak říct „dost".
Psychická pohoda psa nebo kočky nevzniká z velkých gest, ale z předvídatelnosti. Zvíře, které ví, kdy se venčí, kdy dostane jídlo a kdy ho někdo nechá být, je klidnější než to, které sice dostává spoustu pozornosti, ale v nepravidelných dávkách. Prvním krokem proto není nákup hraček, ale zavedení pevného denního rytmu. Krmení, procházky, hra i odpočinek by měly probíhat zhruba ve stejnou dobu. Pes i kočka se rychle učí sledovat pořadí událostí a nejistota z nepředvídatelného programu se u nich projevuje stejně jako u lidí – neklidem, přehnaným štěkotem, okusováním, nebo naopak stažením do sebe.