Co se stane, když matrace do loftu nesedne rozměrem

Pravidelné čištění je další věc, na kterou se zapomíná. Plyšáci chytají prach a ten se usazuje i v potahu pohovky. Vysávejte je jednou za dva týdny hubicí s jemným kartáčem, nebo je protřepejte venku. Pohovku samotnou stačí vysát a jednou za čas přetřít vlhkým hadrem. Nikdy nepoužívejte mokrou chemii přímo na plyš – vlákna ztvrdnou a ztratí hebkost.

Loftová postel má jednu zásadní zvláštnost: matrace se do ní nevejde „nějak". Buď sedí přesně, nebo v ní klouže, vypadává a ničí výplet i rám. Nejčastější chyba je koupit matraci stejných půdorysných rozměrů, jako je vnější rozměr postele. Vnitřní prostor bývá o dva až čtyři centimetry menší, proto vždy měřte vnitřní světlost mezi bočnicemi a to na více místech – u čel, uprostřed i u nohou. Pokud se naměřené hodnoty liší, řiďte se tou nejmenší.

Nejčastější chyba je rušit rezervu, když přijde nečekaný výdaj. Rezerva není na dovolenou ani na nový telefon, ale na to, aby vás nezaskočila oprava auta nebo výpadek příjmu. Proto mějte dvě úrovně: malou pohotovostní částku dostupnou do druhého dne a větší rezervu, na kterou se nesahá. Pokud rezervu vyčerpáte, automatický převod nerušte, jen ho na čas snižte a po stabilizaci zase zvyšte.

Typická chyba je měřit jen dveře a zapomenout na zábradlí. Zábradlí bývá níž než futra, ale hlavně vyčnívá do prostoru. Další častá chyba je odečítat rozměr pohovky z katalogu, kde je uveden jen půdorys. U rozkládacích pohovky se rozměr mění při rozložení — a to jak na délku, tak na výšku. Pokud plánujete spaní, musíte počítat s rozloženým stavem, ne se složeným.

Typickou chybou je také to, že lidé štěně utěšují, když se bojí. Hlazení a mazlení v okamžiku strachu pes vnímá jako odměnu za bázlivé chování. Mnohem účinnější je zachovat klid, nechat štěně odstoupit a nabídnout mu alternativu – třeba hračku nebo pamlsek, když se uklidní. Stejně chybné je nutit štěně do kontaktu s jinými psy. Krátké a klidné setkání na vodítku stačí. Pokud jeden z psů vrčí nebo se stahuje, setkání ukončete.

Malá předsíň se nepozná podle metrů čtverečních, ale podle toho, kolik toho zůstane na podlaze po příchodu domů. Než začnete cokoli kupovat, změřte si tři rozměry: šířku nejužšího místa, hloubku od dveří k protější stěně a výšku po spodní hranu parapetu nebo lišty. Právě hloubka určuje, co se sem vejde, aniž byste do skříně při otevírání dveří naráželi. Do hloubky 30 cm patří botníky a věšáky, do 40 cm úzké skříně na kabáty, nad 60 cm už klasická šatní skříň. Pokud naměřená hloubka vychází mezi těmito hodnotami, vybírejte vždy podle menšího čísla, ne podle toho, co vypadá lépe v katalogu.

Základem je klid a postupné seznamování. Štěně by mělo mít vlastní místo, kam se může schovat, když je toho na něj moc. První dny ho nevystavujte davům ani hlučným akcím. Nechte ho, ať si zvykne na váš byt, na zvuky domácnosti a na váš denní režim. Návštěvy si pozvěte jednu po druhé, ať si štěně může samo zvolit, kdy se k člověku přiblíží. Pokud ho návštěvník hladí proti jeho vůli, vytváříte základ pro bázlivost nebo obranné reakce.

Věnujte pozornost reakcím psa, ne jen počtu zážitků Mnozí majitelé si myslí, že čím více podnětů štěně zažije, tím lépe. Opak je pravdou. Socializace není soutěž v počtu výletů. Jde o kvalitu každé zkušenosti. Pokud štěně při setkání s cyklistou ztuhne a schová se, není to úspěch, i když „něco zažilo". Vezměte ho dál od zdroje, snižte intenzitu podnětu a nechte ho situaci sledovat z bezpečné vzdálenosti. Teprve když se uvolní, můžete se přiblížit.

Po dokončení očkování přichází čas na venkovní svět. Nečekejte ale, že štěně zvládne všechno najednou. Začněte klidnou ulicí, postupně přidávejte zvuky aut, lidí a dalších zvířat. Vždy sledujte řeč těla. Pokud štěně zvedá packu, olizuje si čumák, zívá nebo se snaží utéct, je toho na něj příliš. Zkraťte procházku a příště uberte. Socializace nekončí v prvním roce života. Pokračuje celý život, jen s tím rozdílem, že v dospělosti už pes má základ, na kterém stavíte.

Důležité je také zvykat štěně na manipulaci. Sahání na tlapky, uši, ocas a tlamu by mělo být běžnou součástí dne. Dělejte to krátce, jemně a vždy spojte s odměnou. Pes, který toleruje dotyk, se nechá snadno vyšetřit u veterináře a snáší i stříhání drápků. Stejně tak ho naučte na přepravku, vodítko a obojek ještě dříve, než s nimi vyrazíte ven. Přepravka má být místem odpočinku, ne trestem.

Socializace štěněte nezačíná v okamžiku, kdy ho poprvé vezmete na rušnou ulici. Začíná ve chvíli, kdy překročí práh vašeho domova. První tři měsíce života jsou pro utváření povahy psa rozhodující. Štěně si v tomto období vytváří vztah k lidem, zvířatům, zvukům a prostředí. Co v tomto čase zanedbáte, se později napravuje jen obtížně a někdy vůbec.