Barva dřeva a odlupující se kůra: jak poznáte suchost

Pokud si nejste jistí, zda je těsnění opravdu vadné, nebo nechcete riskovat poškození kamen, je vhodné se poradit s odborníkem. Výměna těsnění je běžnou servisní činností, kterou zvládne většina domácích kutilů, ale vyžaduje pečlivost a správný materiál. Pravidelná kontrola a včasná výměna těsnění prodlouží životnost kamen a zajistí, že budou topit efektivně a bezpečně.

Samotné zapalování má také svá pravidla. Nikdy nezapalujte oheň proti větru – pokud možno si klekněte tak, aby vám vítr foukal do zad, a plamen tak směřoval od vás. Sirkou nebo zapalovačem podpalte třísky na několika místech, ne jen uprostřed. Plamen se pak rozšíří rychleji a rovnoměrněji. Pokud se podpal nedaří chytit, nepodléhejte pokušení přilévat hořlavinu. Líh nebo benzín sice oheň chytí, ale vytvoří obrovský a nekontrolovatelný plamen, který může snadno přeskočit jinam. Mnohem bezpečnější a efektivnější je přidat ještě jemné třísky a fouknout do základu – proud vzduchu dodá plamenům potřebný kyslík.

Pokud narazíte na dřevo, kde se kůra odlupuje, ale pod ní je barva nejednotná – světlé a tmavé skvrny – znamená to, že dřevo sice vysychá, ale nerovnoměrně. Může to být důsledek skladování v příliš těsných hromadách bez proudění vzduchu. V takovém případě dřevo nechte ještě pár týdnů na vzdušném místě a pak teprve použijte k topení. Rozhodovat se pouze podle barvy bez kontroly odlupování je riskantní, ale kombinace obou znaků dá spolehlivý obraz o tom, zda je dřevo připravené.

Základní chybou bývá použití vlhkého dřeva. I když je to logické, mnoho lidí sahá po prvních větvích, které najdou na zemi. Ty ale po dešti nebo i jen ráno obsahují dost vody na to, aby celý proces zkomplikovaly. Přitom nejlepší palivo je suché dřevo z vnitřku rozštípnutého polena, které mělo čas prosychat pod střechou. Pokud nemáte nic jiného než vlhké větve, zkuste alespoň odstranit kůru a rozštípnout je na menší třísky. Kůra drží vlhkost a brání plamenům v přístupu k suchému jádru. Povrchová voda odchází rychle, ale ta uvnitř potřebuje čas – a teplo, které ještě nemáte.

Nanášejte lepidlo určené pro vysoké teploty – buď ve formě silikonu odolného vůči teplu, nebo speciálního lepidla na těsnění kamen. Lepidlo aplikujte v tenké vrstvě do drážky a těsnění do ní vtlačujte postupně, aby se nekroutilo. Začněte v jednom rohu a pokračujte po obvodu. Po nalepení nechte těsnění fixovat po dobu doporučenou výrobcem lepidla, obvykle 24 hodin. Během této doby kamna nezapalujte.

Většina lidí zakládá oheň tak, že naskládá klacky na sebe a hodí do nich sirku. Výsledek je obvykle stejný: chvíli to čoudí, plamen se nechytá, a když už se konečně vznítí, je z toho více dýmu než tepla. Přitom čisté hoření není otázkou štěstí ani drahého vybavení, ale pořádné přípravy. Správně postavený oheň hoří skoro bez kouře, vydává podstatně více tepla a nevyžaduje neustálé fučení a přikládání. Stačí dodržet pár zásad, které se týkají především sucha, vzduchu a pořadí, v jakém vrstvy na sebe přijdou.

Když už oheň hoří, držte se zásady méně, ale častěji. Malé kousky dřeva, které se vejdou do dlaně, prohoří rychle a dávají stabilní teplo. Tlustá polena přikládání na žhavé uhlíky až ve chvíli, kdy je v ohništi dostatečně velká vrstva žáru. Tím také zabráníte kouři, který při přikládání na chladné místo vždy vznikne. A pokud chcete oheň, který vám vydrží i přes noc, nechte na konci večera dohořet jen tvrdé dřevo a přikryjte popel tenkou vrstvou – žhavé uhlíky pak vydrží až do rána.

Proč plamen žloutne a kdy se tvoří saze Plamen, který vidíte, je vlastně hořící směs těchto plynů. Žlutá barva pochází od zářících částic sazí, které se v plameni zahřejí na vysokou teplotu. Modré oblasti plamene znamenají dokonalejší spalování s vyšší teplotou a menším množstvím sazí. Pokud je plamen dlouhý, žlutý a kouří, znamená to nedostatek kyslíku – typická chyba při přikládání příliš velkých kusů dřeva, které uhasí oheň, nebo při zavřeném přívodu vzduchu.

Dalším krokem je správné rozdělání ohně. Místo hromady drobných třísek a papíru použijte metodu „shora dolů". Na dno naskládejte dvě větší polena, na ně menší a nahoru přidejte podpalovač. Oheň se tak šíří postupně a od začátku hoří čistě. Po rozhoření nechte plameny řádně vzplanout, a teprve když jsou kamna rozpálená, začněte regulovat přívod vzduchu. Příliš brzké utlumení způsobí, že dřevo začne doutnat, ale nebude vydávat teplo.

Nejspolehlivější struktura pro začátek je tvar pyramidy nebo šišky, která se směrem nahoru zužuje. Na dno dejte dvě polena rovnoběžně, mezi ně vložte podpal a na to postavte další vrstvy křížem. Tím vzniknou malé kanálky, kudy prochází vzduch a plameny se šíří do všech stran. Pokud nemáte čas stavět pyramidu, poslouží i prosté svazky třísek, ale vždy pamatujte na to, že mezi jednotlivými kusy dřeva musí zůstat prázdný prostor. Častou chybou je přikládání velkých kusů příliš brzy – oheň na ně ještě nemá dost teplotu a ony začnou žhnout, ale nehořet. Počkejte, až se plameny stabilizují a dřevo zčerná, teprve potom přikládejte.