6 způsobů, jak zklidnit sourozenecké hádky

Nakonec myslete na to, že sourozenecké hádky jsou často voláním o pozornost. Pokud se děti hádají nejvíc ve chvílích, kdy jste zaneprázdněni, zkuste jim nabídnout společný čas, když jsou v klidu. Nemusí to být dlouhé – stačí deset minut denně, kdy si s nimi sednete a věnujete se jen jim, ať už si spolu čtete, hrajete hru nebo si povídáte. Děti, které mají jistotu, že je rodič vnímá, mívají menší potřebu háček se o jeho pozornost. A když už hádka přijde, zkuste být v klidu vy sami – děti se učí z vašeho vzoru, a pokud vidí, že emoce nejdou řešit křikem, dřív to přijmou za své.

Když se rozhodnete začít dětem spořit, první otázka obvykle zní: stavební spoření, nebo dětské spoření? Odpověď není univerzální, ale pokud víte, k čemu peníze budou, můžete se rozhodnout správně. Dětské spoření je flexibilní, peníze můžete kdykoli vybrat a měnit částky. Stavební spoření je naopak vázané na konkrétní cíl, obvykle na bydlení, a přináší státní podporu, ale za cenu delší vázací doby a poplatků za vedení účtu. Než cokoli založíte, zjistěte si, jaké jsou aktuální podmínky obou produktů, a hlavně si přečtěte smlouvu až do konce.

Důležité je také nastavit jasná a srozumitelná pravidla, která platí pro všechny stejně. Například: věci, které si půjčíš, vracíš ve stejném stavu; pokud chceš věc, kterou má sourozenec, počkáš, až ji dohraje; nebo když něco rozbiješ, opravíš to, jak nejlépe umíš. Pravidla by měla být krátká a viditelná – můžou viset na lednici. Když je někdo poruší, vztáhněte to k pravidlu, ne k osobě: „U nás platí, že se věci vracejí ve stejném stavu. Teď je čas na to, abys to dodržel." Vyhnete se tím zbytečnému moralizování.

Nespěchejte na pomoc a nechte děti, ať si to vyřeší samy Pokud nejde o nebezpečí, zkuste být jen tichým pozorovatelem. Děti často volají o pomoc i kvůli maličkosti, kterou by si samy vyřešily během minuty. Když hned přiskočíte, naučíte je, že každý konflikt se musí řešit přes vás. Až příště uslyšíte hádku, která nepřekračuje meze, počkejte. Pokud se děti samy nedomluví, vstupte do hry až po chvíli – ale ne jako rozhodce, nýbrž jako průvodce. Řekněte: „Zkuste si říct, co každý z vás chce, a pak najděte řešení, které bude vyhovovat oběma."

Vzdor batolete je přirozenou součástí vývoje, ale dokáže rodiče pořádně vyčerpat. Nejde o to, že by vás dítě chtělo naštvat, ale o to, že se učí prosazovat svou vůli a testuje hranice. Klíčem není vzdor In case you loved this short article and you want to receive details regarding Pymewiki.Oceanicsa.Com kindly visit the web-page. potlačit, ale zvládnout ho tak, aby dítě získalo pocit bezpečí a vy jste neztratili trpělivost. Zkuste se na situaci podívat jako na příležitost k učení, ne jako na bitvu, kterou musíte vyhrát.

Sledujte také materiál svršku. Ideální je prodyšná přírodní kůže nebo textil, který odvádí vlhkost. Plastové a gumové boty jsou vhodné jen na krátké nošení, protože byt v paneláku nich noha více potí a klouže. Kontrolujte i vnitřní švy – měly by být hladké, bez hrbolků, které by tlačily na kotník. A hlavně: první botičky nejsou módní doplněk. Dítě se v nich musí cítit jako naboso, jinak si zvykne na nepřirozený pohyb a později se hůře učí koordinaci. Až budete příště vybírat, nechte se vést tím, co cítí noha, ne tím, jak bota vypadá.

Základem je měkká a ohebná podrážka, která se ohne v prstech ruky. Pokud se bota neohne snadno, dítě v ní bude chodit jako na dřevěné podrážce – klopýtá, ztrácí rovnováhu a rychle se unaví. Stejně důležitý je i tvar. Špička musí být dostatečně široká, aby se prsty mohly volně roztahovat. Špičaté nebo zúžené boty jsou častým zdrojem otlaků a deformací. Vyzkoušejte jednoduchý test: položte stélku na zem a nechte na ni stoupnout bosé dítě. Pokud jeho chodidlo přesahuje stélku o více než pár milimetrů, boty jsou malé.

Osvědčená technika je rozebrat konflikt až ve chvíli, kdy jsou děti v klidu. Zeptejte se každého zvlášť: „Co se stalo a co jsi cítil?" Nechte je mluvit bez přerušování a pak se ptejte, co by příště udělaly jinak. Nehodnoťte jejich odpovědi, jen je poslouchejte. Děti se tak učí dívat se na situaci z nadhledu. Pozor ale na častou chybu: nesrovnávejte děti mezi sebou. Věty typu „tvůj bratr se takhle nechová" vedou jen k žárlivosti a pocitu křivdy.

Častým omylem je kupovat boty „o číslo větší, aby vydržely déle". Tím ale dítěti způsobíte nestabilní krok – noha se v botě posouvá, patní část nekopíruje pohyb a batole si může vyvinout nesprávný návyk. Stejně riskantní jsou i boty, které mají příliš tvrdý opatek. Ten sice drží patu, ale pokud je nepružný, zbytečně omezuje pohyb hlezna a může vést k podvrtnutí. U prvních botiček by měl být opatek měkký, ale stabilní – prsty na něm snadno nahmátnete, ale botička se nekroutí do stran.