5 zásad, jak nastavit hole podle sklonu a povrchu

Podstatné je i to, co děláte uvnitř. Nábytek a rohožky postavené těsně ke dveřím brání proudění vzduchu podél zdi. Nechte u rámu alespoň několik centimetrů volného prostoru. Pokud máte na dveřích těsnící gumu, zkontrolujte, zda není ztvrdlá a zda nepropouští vodu. Poškozené těsnění vyměňte, ale zároveň nechte ve spodní části dveří malou větrací štěrbinu, pokud to konstrukce dovolí.

Když vynecháte pastu, neznamená to, že můžete vynechat fluor úplně. Fluor je pro ochranu skloviny stále užitečný, jen ho nemusíte mít v pastě. Můžete ho doplnit jinou formou, například ústní vodou s fluoridem, pokud vám to vyhovuje. Pokud si nejste jistí, jestli je pro vás hygiena bez pasty vhodná – třeba při onemocnění dásní nebo po zákroku – poraďte se se zubním lékařem. Domácí rutina má smysl jen tehdy, když nepoškozuje dásně a sklovinu.

Postel je první rozhodnutí a od něj se odvíjí zbytek. V malé místnosti nefunguje pravidlo „čím větší, tím lepší". Rozhoduje půdorys, ne plocha matrace. Postel zasuňte delší stranou ke zdi, ideálně do rohu, a uvolněte tak jednu celou stranu pro pohyb. Pokud potřebujete úložný prostor, volte úložný rošt nebo zásuvky pod lůžkem — v malé ložnici nahradí jednu komodu. Vyhněte se masivním čelním deskám a vysokým nohám, které opticky zmenšují prostor a zbytečně překážejí při úklidu.

Druhou příčinou je nedostatečný tah komína. Ten závisí na výšce a průřezu komína, ale také na teplotě venkovního vzduchu. V přechodném období, kdy je venku kolem 10 °C, bývá tah nejslabší. Pomůže předehřátí komína hořákem nebo spuštěním malého množství suchého papíru a třísek před přiložením. Zkontrolujte také, zda komín není ucpaný sazemi nebo ptačím hnízdem a zda přívod vzduchu do místnosti není uzavřený těsnými okny. Kamna potřebují přísun kyslíku, jinak plamen dusí.

Poslední věc, kterou lidé podceňují, je symetrie. Obě hole musí mít stejnou délku, i když máte pocit, že jedna ruka je slabší. Asymetrie přenáší tlak do jedné strany těla a způsobuje bolesti zad. Před každým výstupem si délku vyzkoušejte na rovném úseku a teprve pak vyrazte do terénu. Jednoduchá kontrola pravého úhlu lokte zabere pár sekund a ušetří kilometry nepohodlí.

Základem je suchý kartáček a správná technika. Kartáček přiložte k dásni pod úhlem přibližně 45 stupňů a jemnými krouživými pohyby čistěte dva až tři zuby najednou. Postupujte systematicky: vnější plochy, vnitřní plochy, kousací plochy. Na závěr kartáčkem přejeďte i jazyk, kde se drží většina bakterií. Bez pasty ucítíte rozdíl v tlaku – kartáček klouže méně, takže tlačte opravdu mírně. Silný tlak škodí dásním víc než zbytky jídla.

Celou sestavu pak obalte do další vrstvy – strečová fólie nebo bublinková fólie přes rohy a hrany. Fólii neutahujte příliš, aby nevyvíjela tlak na střed desky. Pokud balíte více kusů najednou, stavte je na hranu, nikdy ne naplocho na sebe. Naplocho položené desky se prohýbají a praskají vlastní vahou. Mezi jednotlivými kusy musí být vždy vrstva, která pohltí nárazy, a celý svazek zajistěte pevnou páskou po obvodu, ne jen na jednom místě.

Výška trekových holí není univerzální číslo. Špatně nastavená délka se projeví až po hodinách chůze – bolavými zápěstími, křečemi v předloktí nebo nejistotou ve sjezdu. Základní pravidlo zní: při stoji na rovině s holemi u těla by loket svíral přibližně pravý úhel. Rukojeť držte tak, aby dlaň spočívala na horní ploše, a popruh veďte přes hřbet ruky, ne přes zápěstí. Právě popruh přenáší sílu, ne sevření dlaně.

Stoupání, klesání a technický terén Do kopce hůl zkraťte. Čím strmější svah, tím kratší hole – pomůže to udržet vzpřímený trup a menší krok. Naopak ve sjezdu hole prodlužte, abyste měli oporu vpředu a mohli brzdit pád. V kamenitém nebo kořenovém terénu nastavte hole tak, aby se špička dala přesně položit mezi překážky. Vyhněte se ale přílišnému prodloužení: hůl pak kmitá a hůř se zapichuje. U technických pasáží je lepší hole na chvíli zkrátit nebo je nést v ruce.

Čím pastu nahradit a co si naopak odpustit Místo pasty můžete použít jen vodu, případně ústní vodu bez alkoholu. Někomu vyhovuje namočit kartáček do slabého roztoku jedlé sody – asi půl čajové lžičky na sklenici vody. Soda působí mírně abrazivně, proto ji nepoužívejte denně a nikdy nedrhněte příliš. Další možností je suchý kartáček a po vyčištění vypláchnutí čistou vodou. Pokud máte citlivé zuby nebo obnažené krčky, sodu vynechte úplně a sáhněte po pastě určené pro citlivost – tam má fluor své místo.